Sentiment (Frostiron)

Prolog

Čekal na smluveném místě a nedočkavě se rozhlížel. Hustý les za ním končil vysokým útesem, do něhož v nočním tichu narážely vlny moře. Úchvatný výhled obohacený svitem úplňkového měsíce, jehož paprsky se střetávaly s vodní hladinou a protkávaly ji stříbrnými pásky.

Dvaadvacetiletý génius Anthony Edward Stark setrvával na místě, kde by ho nikdo nehledal. Auto ponechal daleko před lesem a na útes, kde les končil, došel pěšky. Trasu znal nazpaměť, zvládl by sem dojít i poslepu, což se mu ve tmě hodilo a dost se tomu podobalo.

Žádní novináři, kamery či cokoli dalšího. Žádný otravný bulvár. Proto vyčkával právě zde, na tomto zdánlivě romantickém místě, kde se vyhnul veškerému ruchu. Místo setkání však zvolili hlavně z praktických důvodů, a převážně aby utajili, že se scházejí.

Stýkali se spolu tajně již rok, což bylo nejdéle, kdy s někým udržoval vztah. Ale navzdory všem rozlišnostem a zdánlivým problémům spolu vycházeli. Rozuměl si s ním lépe, než s kýmkoli jiným, jako kdyby našel spřízněnou duši.

Možná i proto souhlasil, že si ho vezme.

Bylo to neskutečně šílené. On, známý playboy, mladý a úspěšný vynálezce, syn miliardáře Howarda Starka, nebyl pověstný pro dlouhodobé vztahy. Nelákaly ho, netoužil po nich, v dětství ho navíc neprovázel zrovna nejlepší model perfektní rodiny, a to se na něm podepsalo, ať už vědomě nebo ne. I přesto souhlasil.

Na druhou stranu, Loki nebyl jen tak někdo. Nebyl člověk, ovšem právě možná díky tomu se rozhodl do toho s ním jít.

Potkali se před rokem skutečnou náhodou a málem ho to stálo život. Sám netušil jak, ale nějak se mu podařilo dostat se do přestřelky s policií, kterou Loki omylem vyvolal. Kde kdo by mohl tvrdit, že za střelnou ránu do nohy, kdy se pletl tam, kam neměl, si mohl sám, ale upřímně – co očekávali, když na Tonyho Starka křičeli, ať vypadne z nebezpečného prostoru?

Schytal kulku, která patřila Lokimu, do pravého stehna. Stál u rohu budovy, takže ho nikdo neviděl, a výkřik utlumila Lokiho ruka, zatímco ho zatahoval do jedné polorozpadlé budovy.

Samozřejmě, že se zkoušel bránit, ale on s ním jednoduše mrsknul o zem a vzápětí se skláněl nad ním, držel ruce na ráně, kde se objevovalo zelené světlo.

Tony si původně myslel, že blázní kvůli ztrátě krve. Pocit ještě zesílil, když cítil, že krvácení ustává, rána se mu navíc zaceluje a léčí, jako kdyby nikdy žádná nebyla.

Tehdy na něj jen zíral, jelikož neměl ponětí, co se právě stalo, a dožadoval se odpovědí, které také dostal.

Strávili v té budově noc plnou vysvětlování a přesvědčování o tom, že se jedná o skutečnost a ne fikci, že magie opravdu existuje. Noc, během níž se dozvěděl, kým Loki je a jak se mu podařilo dostat se do střetu s muži zákona.

Nevěřil mu, že je princ z cizího světa, navíc bůh, ale... ale. Loki ho přesvědčil. Podal mu důkazy, které svědčily o pravdě. Bohovy znalosti a schopnosti zkrátka nebyly běžné.

A Tony chtěl vědět víc. Chtěl vědět všechno. Důvod, proč byl Loki na Zemi, mu napomáhal. Prý za trest dočasně vyhnán, aby se naučil světa lidí. Kdo by pro to byl vhodnější než samotný Stark? Milerád ho u sebe ubytoval a ukázal mu lidské dovednosti i vlastnosti.

Takže se stalo, že si boha ubytoval u sebe a vzájemně poznávali jiné světy.

I když byl mág odvolán zpět na Ásgard, navštěvoval ho. Stýkali se spolu velmi často, možná častěji, než by bylo zdrávo, ale oběma ho vyhovovalo.

Netušil, jak, ale nějakým způsobem se postupem času dostali do bodu, kdy se zasnoubili.

S Lokim si rozuměl. Princ byl snad nejinteligentnější člověk, kterého za svůj život potkal. Měli stejný smysl pro humor a špičkování s urážkami patřilo na denní pořádek, vycházeli spolu skvěle a Loki mu navíc pomáhal s mnoha vynálezy. A co víc, v posteli byl opravdový bůh a nikdo se mu nevyrovnal.

Díky kouzlům spolu navíc mohli trávit čas i na veřejnosti, aniž by kdokoli cokoli tušil. Koho by taky napadlo pátrat po něčem mimozemském. Ostatní lidé na večírcích viděli, že si klasicky vybírá slečnu, s níž stráví noc a potom už ji v životě neuvidí, ale ve skutečnosti pokaždé sahal po přeměněném bohovi lží. Magie byla způsob, jak se jim podařilo jejich vztah utajit, média se navíc starala převážně o firmu, kterou poměrně nedávno převzal a musel dokázat, že do rodiny Starků opravdu patří...

Tony zatřepal hlavou, aby se zbavil myšlenek na práci. Opřel se o strom, vzhlížeje k nebi posetém hvězdami. Mimo město jich šlo vidět mnohem více, ačkoli Ásgarďan tvrdil, že i tak jich je ze Země vidět zoufale málo.

Loki k přesunům nevyužíval Bifröst, nýbrž tajné cesty mezi jednotlivými světy. Vytrácel se za pozemšťanem častěji, než by bylo komukoli z Ásgardu po chuti, ale nikdo o tom nevěděl a v království byli zvyklí, že se ztratí i na několik dní, aniž by o sobě dal někomu vědět. Dokázal se skrýt i před strážcem mostu Heimdallem a využíval toho naplno, protože jeho zraku neunikl snad nikdo jiný.

Mladý vynálezce věnoval krátký pohled svému prstenu. V tom slabém světle nešel moc vidět, ale on věděl, jak vypadá. Šlo rozhodně o neobvyklý zásnubní prsten, jak už u Lokiho bývalo zvykem, a díky tomu jej mohl nosit i v době, kdy ho nekryla kouzla, aniž by se bál odhalení. Měl tvar dvou propletených hadů a zevnitř byl malými runami vyrytý nápis. Nedokázal určit, z čeho byl prsten vyrobený, materiál nepocházel ze Země, ale již od pohledu působil velmi draze. Loki byl navíc člen královské rodiny.

Ano, na toto téma vedli debaty velmi často. Vzali v potaz i fakt, že Tony byl smrtelník. Když ho tehdy Loki žádal o ruku, nejprve namítal, ovšem bůh tvrdil, že na tom trvá a tak to i chce, takže ustal a prostě ho přijal. Bůh měl vše vymyšlené a připravené, byl odhodlaný z Ásgardu odejít úplně.

Tony se znova rozhlédl kolem, začínal mít obavy. Bůh už tady dávno měl být. Nestalo se něco? Při té představě se otřásl, nelíbila se mu.

Čekal. Bůh nebyl nedochvilný, ale zpozdit se může každý. Ovšem když se noc přehoupla v den, už čekat nemohl. Loki se neukázal. Neukázal se ani následující dny, týdny či měsíce.

Nevěděl, proč nepřišel, ale představoval si jen to nejhorší. Bylo to všechno jen hloupý trik, na který naletěl? Rozmyslel si to? Netušil, ale zranilo ho to. Bůh mu pomohl překonat smrt rodičů, byl to jeden z mála lidí, možná vůbec jediný, s nímž si rozuměl a kdo ho chápal... a teď byl pryč. Zmizel a on nedostal jakékoli vysvětlení. Možnost, že by byl mrtvý, si odmítal připustit.

Zhruba někdy v tu dobu uzavřel své srdce před emocemi a stal se mužem, jehož všichni znali jen jako playboye, miliardáře a génia Tonyho Starka.