Byli jsme team

two

Všechno to utíkalo strašně rychle, už byla skoro tma, v šeru na vysoké střeše už zůstala jen jedna postava. Její krátké tmavé vlasy vlály ve větru a jemně ji lechtaly na tváři. Byla zmatená, nevěděla co si má myslet, co má cítit.

Ostatní superhrdinové už odešli, mohlo to být tak deset minut. Povzdechla si, byla bezradná, ale už nebylo cesty zpět, teď už nešlo couvnout.

Jakmile se nohy želvího superhrdiny odlepily od střechy téhle budovy, už nebyl v bezpečí. Už nikdy neměl být, dokud Kocour nezíská jeho miraculum. Byla to němá dohoda, že se Kocour pokusí získat miraculum Carpace, protože ten si byl jistý, že to chce, což se o Berušce říct nedalo. Její hlavou prolétávaly myšlenky jako zběsilý hurikán.
Byla superhrdinka, měla by jít příkladem.
Bezpečnost města před jejím životem, své nejdůležitější pravidlo porušila.

Zahleděla se do dálky, nemohla si pomoct, nemohla se zbavit pocitu, že je to všechno špatně, protože bylo.
Ale už nešlo nic dělat, Kocour na sebe vzal daleko těžší úlohu, musel do příštího týdne sehnat informace o vlastníkovi želvího miracula, aby mu ho co nejdříve mohli sebrat. Neměli žádný plán, byla to improvizace, která mohla kdekoliv prasknout. Stačilo tak málo a všechno by šlo do kytek. Superhrdinové by se obrátili proti nim, celá Paříž by je nenáviděla, protože ji zradili.
Už jen pomyšlení na tohle Berušku motivovalo, věděla, že nesmí selhat, věděla, že jakmile udělá krok zpátky, chybu nebo zaváhá, Rena ji zničí a obrátí proti ní všechny.

Stočila hlavu pryč, nemohla se dívat na ten krásný výhled, nemohla si dovolit se dívat na Paříž, aniž by nemyslela na tu zradu.
Superhrdinové byli její druhá rodina.
Přátelé.

Tak co se s ní stalo, že to tak už nevnímala?

Rozhodla se o tom před Tikki mlčet, protože beruščí kwami byla až moc dobrosrdečná, přesný opak toho, kým se její nositelka stávala.

Carpace skákal po střechách, byl hbitý, to se mu muselo nechat, ale pak tu byl Kocour. Téměř pět let praxe jako superhrdina, držel si své tělo neustále v dokonalé kondici. Skákal za ním tak svižně, že se v jednu chvíli ocitl téměř vedle něj.
Musel zpomalit.

Srdce mu bušilo jako splašené, nečekal, že to bude takový adrenalin, taková zábava. Skoro se pro sebe usmál. Odrazil se a s mocným skokem s lehkostí kočky přistál na další střeše.
Stal se z něj padouch, napadlo ho. Vadilo mu to? Ne.

Jeho lady měla výčitky, Kocour se je za ty roky naučil nevnímat, posunout kamsi dozadu do hlavy, kde na ně nikdy nebyl čas. Stejně mu jen otravovaly čas, nutily ho přemýšlet. Přeskočil komín a omylem hekl.

Carpace se zarazil, zůstal stát na místě jako socha a Kocour měl co dělat, aby se co nejrychleji schoval za nejbližší komín. Srdce mu vším tím adrenalinem tlouklo jako splašené, možná začínal šílet. Želví hrdina se rozhlédl, aby našel původce toho vzdechu, ale nikde nikdo. Na střeše bylo i pár holubů, možná začínal být Carpace mírně paranoidní. Zatřásl hlavou, aby zahnal chmurné myšlenky a vydal se dál.

Kocour si nemohl pomoct, smál se jako idiot, a radostí přeskakoval všechna zábradlí, komíny, televizní antény a střechy. Užíval si to, konečně dělal něco opravdu vzrušujícího, kéž by tu byla jeho dáma. To by bylo dokonalé.

Když Berušce naznačil jméno Carpace, byla nanejvýš zmatená, tak roztomile se zatvářila. Kocour ho však vybral schválně, bylo to jednoduché, byl druhý mužský superhrdina v týmu a to se mu nelíbilo. Žádný alfasamec nedokáže vystát nikoho mužského rodu, proto musel ze hry. Kocour se cítil ohrožen, stačilo, že mu Berušku okupují Bee a Rena, ale toho proklatého Želváka už nevydržel. Jak se na sebe ti dva usmívali, jak se jí dotkl. Jen na to pomyslel a obličej se mu zkřivil. Tohle mu jen tak neprojde.

Carpace ze střechy skočil na jeden otevřený balkon, výborně, pomyslel si Kocour. Nyní už věděl, kde Krunýřák bydlí, nebude těžké zjistit jeho identitu.
Želví superhrdina vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře, Kocour se pousmál.
A mám tě lapeného jako ptáčka v kleci.
Uchechtl se, zřejmě to začínal brát až moc vážně.

Po pár vteřinách seskočil na balkon, aby se podíval, kdo se skrývá pod maskou jeho přítele. Objevila se oslnivá zelená žár a vevnitř stál obyčejný snědý kluk s brýlemi, Kocour ho poznal.
Začalo mu bušit srdce jako splašené, černá zornička se mu překvapením zvětšila. Toho kluka znal, nevěděl přesně odkud, ale byl si jistý, že už ho někdy viděl. Je možné, že ho znal ze střední? To si už nepamatoval, ale bylo to nejpravděpodobnější.
Pokrčil rameny, jeho práce skončila.

Věděl, kde jeho první oběť bydlí, kdo je jeho první oběť, teď už jen stačilo si s Beruškou smluvit schůzku a společně mu vzít miraculum. Kocour se zlověstně usmál.

Bude to jako vzít dítěti lízátko.

Pátek!!😱

Ze superhrdinů se nám pomalu stávají padouši🤔 to není dobré... nebo jo?😂♥

Včera jsme přesáhli 100 komentářů♥ musím říkat jak moc vás mám ráda,lidi? 😘

Užijte si pátek a víkend a uvidíme se v neděli 🙃👌