Byli jsme team

fifteen

Byl Velký den, devatenáctého dubna, a jedna úžasná nejmenovaná superhrdinka měla dnes narozeniny. A taky byl Velký pátek, ale to už nikoho nezajímalo, Kocoura rozhodně ne.

Od pondělí, kdy se dozvěděl datum jejích narozenin, se snažil rychle vymyslet dokonalý dárek, na co nikdy nezapomene, něco naprosto speciálního hodno jen a pouze Berušky. Skoro ani nemohl spát jak neustále přemýšlel a když na to konečně přišel, nemohl zase spát vzrušením. Těšil se, tak strašlivě moc, že se ze spaní málem vznášel.

Všechno to začalo velkolepě, Kocour nechal objednat velkou kytici růží, už ani nevěděl kolik jich bylo. Chtěl objednat stůl v nejlepší restauraci, ale došlo mu, že tohle není to pravé pro jeho dámu. Rozhodl se tedy jinak.

Vrátil se do staré továrny, kde se setkávali, na jeden celý den se vypařil jen kvůli tomu, aby tam uklidil celé patro. Do jedné z polorozbořených místností vložil na každé volné místo svíčky, na studenou kamennou podlahu položil červený koberec a rozvěsil všude světýlka. Dokonalá romantika. Růže vložil do vázy a přidal ještě v rámečku jejich jedinou fotku. Pořídila ji jedna reportérka dva roky zpátky a byla to jediná fotografie, na které byli jen oni dva bez lidí, které zachránili a nebyla to ani žádná momentka. Kocour se nikdy nepochlubil, ale měl tu fotku schovanou pod postelí v krabici společně s pár dalšími tajnůstkami.

Když měl vymyslet, co bude k jídlu, nic ho nenapadalo, Beruška se nikdy nezmínila jaké má ráda jídlo. Pizza mu přišla moc obyčejná, ale nechtěl ani nic nóbl, to se do polorozpadlé továrny nehodilo. Nakonec koupil jen nějaké brambůrky a čokoládu, popcorn a další takovéto věci.

Ještě nikdy nebyl tak nervózní jako dnes, ani při svém prvním souboji s akumou, ani když poprvé Berušce vyznal lásku. Pořádně ani nevěděl, proč je vlastně tak vystrašený. Beruška ho očividně měla hodně ráda, chtěla s ním být i přes všechny věci, které udělal špatně, tak proč se ksakru tolik bál?

Když ji viděl jak skáče po střechách na jejich domluvené místo, začínal rudnout a srdce se mu nejspíš přehřálo a explodovalo. Nemohl dýchat, mluvit, hýbat se, nic.
Už z dálky na něj mávala, ale on nehnul ani brvou. Co to s ním bylo u všech všudy?! Donutil se křečovitě zvednout ruku a zamávat. Už nebyl žádnej debilní puberťák takže ho chování jeho těla zmátlo.
Už byla tady, necelý metr od něj a v tu chvíli všechny svaly v jeho těle povolily a on se konečně uvolnil. Skočila mu s úsměvem do náruče a políbila ho. Pokud to bylo možné, začínal ji milovat ještě víc. Držel ji ve vzduchu a nepřestával líbat, chytla ho za obě tváře a dál s jeho ústy sváděla boj. Usmívala se a nakazila ho, postavil ji na zem a oba se konečně nadechli.
,,Taky tě rád vidím, Broučínko." Pohladil ji po vlasech a ona ho oslnila dalším úsměvem.
Pomalu k jejím očím začal zdvihat černou pásku.
,,Co to je? To si mám zavázat oči?" Kocour jen beze slova přikývl, chtěl, aby to bylo překvapení se vším všudy a Beruška to nemohla vidět z dálky.
,,Neboj se, má dámo, nic se ti nestane."
,,Ty mě poneseš?" Polkla, věřila mu, ale představa jak s ní někdo skáče v náručí nad městem a ona nic nevidí, se jí nelíbila.
,,Ponesu, ale nemusíš se bát. Radši bych riskoval svůj život než aby se ti cokoliv stalo, budeš v pořádku." O jeho slovech nepochybovala, jen se usmála a s bušícím srdcem se její svět ponořil do tmy.

Kocour s ní několikrát zatočil, aby ji zmátl a potom jednoduše s ní vyskočil k obloze. Připadalo jí, že letí, klouzali vzduchem snad úplně hladce. Téměř ani nepoznala, kdy se Kocour odrazil. Držela se ho pevně jako nikdy předtím, byla k němu natisknutá a měla dokonalou příležitost vdechovat jeho vůni. Byla si jistá, že to je hodně drahý parfém, protože voněl tak decentně, žádná výrazná náhražka, ze které by jen štípaly oči.
,,Tak, jsme tady, princezno." Podivila se když ji opatrně postavil na zem, nečekala, že to bude tak rychlé. Neměla nejmenší tušení, kde jsou, ale o to to bylo více vzrušující. Cítila jak se jeho teplé ruce dotky jejího temene, aby mohly rozvázat šátek, který jí bránil ve výhledu. Nevěděla, co má čekat, proto jen tiše stála a nemohla se dočkat.

Když jí šátek sjel z očí, tlumené světlo svíček ji na první okamžik oslepilo. Celý výjev jí vzal dech. Vypadala to jako vánoční přespávačka s romantickým filmem někde v bunkru postaveném z dek. Na to, že byli ve staré továrně to tu dokázal Kocour zútulnit k nepoznání. Nechtěla, ale vytryskly jí slzy do očí dojetím. Rychle si zakryla pusu a začala si utírat oči.
,,K-kocoure, já- já nevím co na to říct." Chtěla pokračovat, přála si mu sdělit, že jí je líto, že ona mu k narozeninám nic nedala a on jí dal tohle všechno. Začala brečet ještě víc, když v rohu viděla kytici růží. Přála si ho obejmout.
,,Tak nic neříkej, má dámo." Přišel k ní a chytil ji za bradu. Čas se téměř zastavil, nehorázně se vlekl. Spolkla vzlyk, přivřela oči a čekala na polibek. Kocour se chvíli kochal pohledem na jeho lady, byla úchvatná. Poté i on zavřel oči a velmi pomalu spojil jejich rty. Beruška to brala jako její nejlepší narozeninový dárek. Zajela mu prsty do vlasů a rozhodla se tento polibek prohloubit co nejvíce to šlo. Měla narozeniny, byl to jen její den.

Seděli spolu se skleničkou šampaňského, které Kocour koupil. Dokonce měli i jahodu, a tak mohl proběhnout tradiční narozeninový přípitek.
Záchvat smíchu proběhl ve chvíli, kdy se Berušce dostaly bublinky ze šampaňského do nosu a podle Kocoura si strašně roztomile kýchla. Prý to byl jeden z nejroztomilejších zvuků, které kdy slyšel a začal se smát. Ona zas na oplátku milovala jeho smích.

Slunce už zapadlo, jakmile zmizel i poslední paprsek slunečního svitu, začalo pršet. Oni však byli před nepřízní počasí schováni a oslavovali v plném proudů. Kocourovi, jak zjistil, stačilo ke štěstí málo. Důvodem jeho úsměvů totiž byla jen a pouze Beruška, mohl by se na ni koukat pořád a neomrzelo by ho to. Navíc dokud byla veselá, byl i on. Štěstí přicházelo a odcházelo společně s ní, byla metaforou. Miloval ji hluboce a po pár dnech jejich vztahu si to už nedokázal představit jinak.

Zrovna se bavili o té fotce, Beruška vůbec nevěděla, že nějaká taková existuje a Kocour jí slíbil, že jí úplně stejnou nechá vytisknout. Poznamenala, že její den nemůže už být lepší. Mohl, ale Kocour si svůj dárek stále nechával na zvláštní příležitost, která měla přijít každou chvílí.

Leželi na chlupatém koberci a jedli popcorn. Beruška byla štěstím bez sebe, smála se a vevnitř se cítila svobodná a spokojená. Neexistovalo nic, co by dokázalo její den vylepšit. Držela Kocoura za ruku a palcem mu hladila hřbet, nevěděla jestli to vnímá, ale ji to uklidňovalo.
,,Broučínko, mám pro tebe speciální dárek." Usmál se na ni a jí poskočilo srdce vzrušením. V tom tlumeném světle svíček a světýlek vypadal Kocour nádherně. Dříve si myslela, že říct o někom, že je nádherný je snobské a pěkně hloupé, ale teď viděla jeho. Boha se zlatými vlasy téměř po ramena, zelené oči, které přímo svítily ve tmě. Dokonale tvarované plné rty, se kterými by určitě jako dívka vybudoval modelingovou kariéru a nejlepší na těch rtech bylo, že patřily jen a pouze jí. Stejně jako celý Kocour. K jeho překvapení ho objala, zase začala brečet, dojalo ji to, všechno. Udělal toho pro ni už tolik a ona se mu nikdy nestihne odvděčit ani za půlku.
,,Miluju tě, Kocoure, to ty js ten největší dárek." Pomalu ji od sebe odtáhl, setřel jí slzy a povzbudivě se na ni usmál. Měl radost, poprvé od ní slyšel ta dvě slůvka a zněla báječně.
,,O tom nepochybuju, Broučku, ale stejně mám ještě něco, co ti zlepší den."
,,Tenhle den už nemůže být lepší."
Pohladila ho po tváři a on zapředl. Nastala dramatická pomlka, byl slyšet jen déšť zvenku, děsivý vítr prolétávající všemi dírami ve zdech a Beruška měla pocit, že jde slyšet i její poblázněné srdce.
,,Víš Beruško, strašlivě jsem si vyčítal, že jsem na tebe začal v pondělí křičet, mrzelo mě to a nemohl jsem kvůli tomu spát. Pořád jsem přemýšlel čím speciálním se ti mám odvděčit, co by ukazalo jak moc mi na tobě záleží. Nechtěl jsem ti kupovat něco okázalého, protože jak tě znám, to bys neocenila. Chtělo to něco osobního, možná ti darovat nějakou vzpomínku, ale to já neumím. Prostě jsem ti chtěl darovat něco, na co nezapomeneš. Vlastně jsem to měl už rozdělané, ale byl to běh na delší trať, který jsem však zkrátil a snažil se stihnout do dneška. Poctivě jsem sbíral informace, i když čas hrál proti mně, teď mi můžu s klidem v duši říct, že jsem zjistil identitu Reny Rounge."

Zdravím🤔♥

Tak co? Jaký máte pocity z tyhle kapitoly, nebyla až příliš sladká?🤔😈

Dnes pro vás nemám žádné speciální sdělení😊🙃 tak asi se uvidíme až v pátek😘