Byli jsme team

twenty

,,Říkám ti, že se ve mně všechno zhouplo, tisíckrát horší než horská dráha. Vůbec jsem se nedokázal pohnout, představ si, že stojíš tváří tvář tvé nejhorší noční můře a vynásob to deseti, měl jsem strach, panikařil jsem jak blázen a vůbec jsem netušil, na co se to vlastně koukám. Ani nedokážu vyslovit to, co už stejně víš." Kocour se odmlčel, bylo mu trapně, ale měl děsný strach. Pokaždé když zavřel oči, viděl ty svítící fialové blesky, které měla jeho lady místo očí. Chtěl se vrátit zpátky do dětských let, kdy mu stačilo se schovat pod pěřinu a strašidla byla pryč.
,,T- takže Beruška je zakumatizovaná." Dořekla to za něj Rena, po včerejším setkání byl za superhrdinskou podporu rád, tolik jí toho tajil, měl víc tajemství než kolik uchovává FBI, toho si byl vědom.
Nastalo ticho, které přerušoval jen vítr. Seděli na jedné z věží Notre Dame, tam byl alespoň pořádný klid, protože na Eiffelovu věž dorazil školní zájezd.
Nervózně se vrtěl a sváděl se sebou vnitřní souboj o tom, zda má Reně něco říct a kolik toho říct může. Pořád tu totiž byla dost velká možnost, že se na něj po jeho přiznání Rena naštve a odmítne mu pomoc při záchraně Berušky a on si byl jistý, že by jí neublížil ani pro záchranu Paříže. Ona i přes to všechno byla to jediné v jeho životě, čím si byl vždycky jistý, když nevěděl co cítí, myslel na ni. A teď s ní musel bojovat, stát proti sobě tváří tvář a snažit se zneškodnit toho druhého. Málem to s ním při té představě seklo.
,,Není to Beruška, Reno," zašeptal, nevěřil si, že by to zvládl říct hlasitěji. Vítr mu téměř všechen hlas sebral,,je to Marinette." Pronesl a bylo to tak důležité sdělení, že i vítr na chvíli přestal foukat.

Lišící superhrdinka se na něj koukala jako na blázna, nedivil by se jí, kdyby se mu vysmála. Taky by se tomu nejraději zasmál, ale on měl v kapse její miracula, věděl, že je to dost nezpochybnitelný důkaz.
,,Počkej, ty mi tady říkáš, že naše Beruška je Marinette Dupain-Cheng?!" Úplně zapomněla na to, že by měla dělat, že ji nezná. Zřejmě šlo superhrdinství stranou když šlo o přátelství, to on moc nechápal.
,,Jo, je to daleko složitější, nevíš ani zlomek toho, co se stalo a možná se to časem i dozvíš. Marinette je Beruška, lépe řečeno byla."
To už na něj Rena koukala vyděšeně, zrovna vytahoval z kapsy dvě malé černé náušnice, kdysi nádherně rudé s malými tečkami. Byly úplně bez života a šel z nich smutek.
,,T-to je j-její miraculum!" Superhrdinka byla vyděšená, jako ve snu na náušnice sáhla, a pak věnovala Kocourovi zmatený pohled.
,,Vím, že chceš odpovědi, ale je to složitější, jednou ti to povím, ale dnes ne. Důležité je, že Lišaj nemá její miracula. Budeme muset najít nějaký způsob, jak ji porazit a vrátit zpět. Na prvním místě je Beruška a až za ní je všechno ostatní. Možná bys ještě měla vědět jednu věc, Alyo Césaire, znám tvoji identitu." Teď už byla brunetka dokonale vyvedená z míry. Vykulila na Kocoura svá jantarová kukadla a snad poprvé v životě jí došla řeč.
,,J-já asi nic nechápu, tohle mi teda sakra vysvětlíš. Nevím jak jsi na to doháje přišel, ale tím pádem nevidím problém, abys vypátral i Lišaje, musíme ho zneškodnit. Svoláme náš tým a společně porazíme Lišaje!"
Kocour mlčel, měl chuť se mlátit hlavou do zdi, ale navenek nedal nic znát. Rena Rouge toho pro dnešek zjistila až moc. Nemohl do ní nacpat ještě všechno o jejich vzpouře a vztahu, o jejich hádce a tak dále a tak dále.
,,Docela mě zajímá jak jsi, ale přišel k jejím náušnicím." Poukázala na ně, stále je měl v ruce a každých několik vteřin jim věnoval nostalgický pohled.
,,Prosím, Reno, já- já asi zrovna nejsem ve stavu, kdy bych ti o tom dokázal něco říct. Za tím vším totiž je až příliš mnoho zlých vzpomínek, nechci vzpomínat. Potřebuju si nechat aspoň trošku čistou hlavu, protože mě každou chvílí může čekat boj s dívkou, do které jsem už bezmála pět let beznadějně zamilovaný, to že stojím proti ní mě emočně zabíjí."
Rena mlčela, nevěděl jestli ji to vzalo, nebo si to vzala k srdci, nebo prostě neví co říct.

Všechno bylo špatně. Vypadalo to, že vždycky optimistická Marinette Dupain-Cheng bude pro Paříž dost tvrdý oříšek, ne-li přímo zkáza. Všechno to byla dokonalá ironie. V těchto časech potřebovala Paříž Berušku a ona byla pryč. Kocour si byl dobře vědom toho, že před nimi stojí nejnebezpečnější padouch, se kterým kdy bojoval. Musel se vzepřít sám sobě, musel porušit tu nejhlavnějsí zásadu ve svém životě, že nikdy se neobrátí proti Berušce, ale to vlastně porušil už tehdy v noci.

Na ten den si zakázal myslet a právě proto na něj myslel pořád.

,,Je to i moje vina, Marinette je moje nejlepší kamarádka, už ani nevím jak dlouho se známe. Docela mě mrzí, že jsem na to nikdy nepřišla a děkovala jsem náhodě, že pokaždé když útočil akuma se Marinette vytratila stejně jako já, byla jsem slepá. Je pravda, že mi Beruška začala pomalu lézt na nervy, ty její plány a všechno, štvalo mě to, protože si myslím, že bych taky nebyla tak špatná vůdkyně týmu." Poznamenala smutně superhrdinka a Kocour napůl někde ztracen v myšlenkách kývnul.
,,Tyhle hádky mi přijdou strašně dávno."
,,Jo, je to až neuvěřitelný." Zasnila se Rena Rouge.

Kocour dál seděl a nevnímal, nechtěl se na nic soustředit, protože poslední dobou ho bolelo i myslet. Větr tady nahoře začal sílit a mraky se stahovaly, obloha začala černat.
,,Mám strach, Alyo, bojím se, že když se jí kouknu do těch fialových očí, když ji udeřím, rozbrečím se. Jsem slabý na něco takového."
Probodla ho pohledem, chytla ho za ramena a silně s ním zatřásla.
,,Tak teď mě dobře poslouchej, miluješ ji, tak toho nelituj, chceš ji zpátky? Jasně, že chceš! Tak ji neber jako Berušku, tohle není ona!! Tohle je zlá podlá Lišajova loutka a ty ji musíš vysvobodit, rozumíš?! Ublížíš jí jedině tak, že ji nevysvobodíš od kouzla akumy. Musíš myslet, Kocoure, myslet!!" Viděl jí na očích, že ji ta slova bolí asi jako něj, ale nějakou odvahu mu přece jen dodala. Alya Césaire byla silná osobnost, odhodlaná zachránit nejlepší kamarádku, protože od toho přece nejlepší kamarádi jsou.

Kocour litoval, že v jeho životě nikdy nebylo místo na silné přátelství. Teď však nebyl na další lítost čas, hlavou se mu honily plány na to, jak se bude snažit pro záchranu Paříže získat zpátky bývalé superhrdiny a jestli je to vůbec dobrý nápad.

Zdravím, všichni jste určitě strašně nedočkaví a já se vám vůbec nedivím😇😂

Ale konečně je tu víkend a s ním další kapitola😍😏

Každopádně mám dnes v plánu napsat aspoň dvě kapitoly, protože vůbec nestíhám, beztak se mi to nepovede, ale cíl je to pěkný😂♥ držte mi palce..

A v pondělí😘