Byli jsme team

twenty six

Chvilku se nic nedělo. Kocour zmateně koukal na Renu, stejně jak na ni zírala i Malhera a Lišaj, šrotující kolečka v jejich hlavě byla téměř slyšitelná.
,,Ty miracula jen tak nedostaneš, Lišaji!! Dokud je v Paříži alespoň jeden superhrdina, nehodláme se vzdát, nikdo z nás! A když myslím nikdo, myslím to tak, že se, Kocoure, zvedneš z tý podlahy a půjdeš mi pomoct!" Otočila se na něj a využila momentu překvapení, aby posbírala rozsypaná miracula ze země, kam spadla po tom, co se Lišaj lekl Reny.
Tohle vypadalo na závěrečnou bitvu, tady šlo o všechno.

Kocour vše vnímal jen okrajově, kdosi v oranžové kombinéze na něj křičel, ale on tu osobu moc nebral na vědomí. Dobrá zpráva byla, že už mohl pomalu hýbat rukama i nohama, což znamenalo, že se s pomocí své tyče mohl postavit. Odněkud z dálky se ozývaly zvuky souboje, věděl, že je uprostřed něčeho důležitého, ale pořád byl jako v polospánku.
Snažil se pomalu odbelhat pryč, ale něco ho švihlo přes záda. Hekl, upustil tyč a svalil se na zem v obrovské agónii, záda ho štípala jako po prasknutí bičem. Otočil se a spatřil Lišaje jak se na něj podle usmívá. Tvář se mu zkřivila zhnusením.
,,Ty.." Chtěl zvednout tyč a praštit ho, ale nenašel na to potřebnou sílu, jeho protivník se jen uchechtl.
,,Jsi slabší než jsem si všechny ty roky myslel." Mluvil s takovým opovržením, že si byl Kocour jistý, že ten tón už někde slyšel.
,,Ehh, nevím jak by bylo tobě, kdyby jsi musel bojovat proti lásce svého života. Tys zničil Berušku, připravil jsi ji o city. Já se jí bojím ublížit, nechci jí ubližovat, ale ona žádné výčitky nemá. Mám o důvod víc tě za to nenávidět, i když by mě celkem zajímalo, jak dokážeš udržet někoho zakumatizovaného tak dlouhou dobu."
Slova z něj vycházela sama a Lišaj se smál čím dál tím víc.
,,Tohle mi dělá takovou radost, Malhera měla pravdu, je skvělé vidět úhlavního nepřítele zlomeného."
,,Vždyť tvá úhlavní přítelkyně je Beruška a nyní si se s vlastnicí jejího miracula spojil proti mně."
,,Ale za to si můžeš sám, Černý Kocoure."
,,Nenávidím tě." Zmohl se jen na chabou nadávku a znovu se pomocí tyče zvedl, šlo mu to líp a líp, za chvíli už by mohl chodit normálně, i když nešťastná lady se zmínila o hodinách křečí.
,,Mimochodem, teď už máš bitvu prohranou, můžu ti říct své tajemství. Za ty roky, co jsem už Lišaj jsem si se svým kwamim utvořil specifický vztah. Dokážu ovládat schopnost i po detransformaci, nemůžu sice vyvolat dva padouchy, ani vyvolat jednoho když nejsem transformovaný, ale stále mám nad Malherou kontrolu, navíc ona čerpá ze své zloby a energie, moc toho nepotřebuje. Chápeš to, Černý Kocoure?"
Superhrdinovi se začal v hlavě tvořit dost šílený plán, který by se zkazil hned na začátku, ale ta představa ho nadchla. Sdílel s Plaggem jednu mysl už pět let, nějaký pokrok by udělat mohli, i když byl Plagg snad nejlínější bytost na světě, navíc pokud to dokázal Lišaj, i on to zvládne.

Svitla v něm nová naděje, možná za to mohla hlavně Rena, která neúnavně bojovala s Malherou. Kocour ji obdivoval za statečnost, protože on sám by nezvládl s ní zkřížit zbraně, i když už párkrát musel. Byla to Marinette, jeho bývalá spolužačka a skvělá kamarádka, ale pro Renu znamenala víc a i tak se s ní to děvče pralo hlava nehlava. Superhrdina to fascinovaně sledoval. Do zad ho znovu praštila fialová Lišajova hůl a on se zkácel k zemi. Jakmile se jeho obličej znovu dotknul mramorové podlahy, něco se v Kocourovi zlomilo, zase. Naštvaně vydechl a vzpěnila se mu krev v žilách, už měl dost toho jak si s ním každý házel jak chtěl. Možná nedokáže ublížit nešťastné lady, ale pořád tu byl Lišaj a ten ho každou vteřinou štval víc a víc. Teď ze sebe mohl vybít tu zlobu, kterou měl na sebe a za ty roky si ji nastřádal i proti Lišajovi. Neexistovala osoba, kterou by víc nenáviděl. Nadechl se chladného vzduchu těsně u podlahy a zvednul se na rukou, povzdechl si, ale nabyl nového odhodlání. Chtěl se prát, chtěl vzít Lišajovi jeho miraculum, i když v tom byla Beruška lepší. Teď ona spoléhala na něj, celá Paříž na něj nevědomky spoléhala.