Byli jsme team

thirty

Celý další den měla toho zpropadeného blonďáka plnou hlavu, z nějakého neznámého důvodu na něj nemohla přestat myslet. Byli si tak blízko, objímala ho, svěřila se mu s největším tajemstvím svého života a bezmezně mu věřila. Naivně si myslela, že se člověk může odmilovat. Byla o tom přesvědčená dokud ho včera neviděla, teď se jí bouřily hormony, jako by se ocitla zpátky v pubertě, kdy plánovala svatbu se všemi, kteří se na ni byť jen usmáli.
Povzdechla si a spěchala domů, když už se našla chvíle, kdy nemyslela na Adriena, vrátily se jí vzpomínky na to, jak byla zakumatizovaná, Alya jí všechno vyprávěla.
I když se prý mezi lidmi moc neukazovala, přišlo jí, že ji všechno kolemjdoucí propalují pohledem a viní ji za všechno jejich neštěstí. V duchu se tomu hořce pousmála, jako Berušku ji milovali, kdyby jen věděli.

Dnešní den měla naštěstí už volno, měla jedinou přednášku, už úspěšně za sebou, cestou stihla ještě nakoupit nějaké nezbytné potraviny v samoobsluze, její rodiče odjeli na každoroční soutěž pekařů a cukrářů a ona měla volný dům. Ne, že by snad něco plánovala, ona na tyhle večírky nikdy moc nebyla, ale těšila se, že si jednou zase pobrečí u filmu. Možná si jen tak z nostalgie pustí Titanic, nad tou představou se ušklíbla a smířila se s tím, že je nejspíš dívka, která miluje klišé.

Došla domů, rychle vybalila nákup a připravila si jídlo. Plánovala být celý večer zavřená v pokoji a nevylézt z něj ani kdyby hořelo, no zase přeháněla.
Rychle si nabrala nějaké makronky, však si toho nikdo nevšimne. Přivlastnila si i pár plněných croissantů. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Její oblíbené heslo se hodilo zkrátka na vše. Poté si udělala toasty a z malin, jahod, borůvek a banánů udělala smoothie. Nakonec ještě váhala, ale hladové já ji přemohlo a popcorn si udělala taky, přeci jen k filmu už neodmyslitelně patří.

Než to odnesla všechno nahoru, málem si už stihla dvakrát zlomit nohu, aspoň tisíckrát všechno vysypat a jednou dokonce z okna. Měla štěstí a nic z toho se nestalo.
Nutno dodat, že za to mohla písnička Galway girl od Eda Sheerana, na kterou tancovala.

Z filmu však hodně rychle sešlo, jakmile totiž přišla do pokoje a vše pečlivě nachystala, usnula tvrdě jako malé dítě. Dezorientovaná se probudila až v osm večer, neměla nejmenší tušení kde je, co je za den a vlastně nic, byla úplně mimo. Zatřepala hlavou a napila se smoothie, které sice už nebylo tak skvěle vychlazené, ale chutnalo pořád dobře.

Chuť koukat se na filmy ji úplně přešla, místo toho se uchýlila ke své letní zábavě, koukání na hvězdy a Paříž z balkonu. Připadala si u toho jako zaláskovaná filmová hvězda z klišé filmů, které tolik milovala. Proto si s sebou vzala deku, smoothie a croissanty a vydala se po žebříku na svůj balkon. Pomalu otevřela poklop, nejprve tam položila talíř z pečivem a deku, když už nyní měla jednu ruku prázdnou, otevřela poklop celý a vylezla nahoru. Až pozdě si uvědomila, že její balkon není tak prázdný, jak se na první pohled zdálo. Málem hned zase zalezla zpátky do pokoje a nejradši by se i zahrabala hluboko pod zem. Protřela si oči dlaněmi, bylo možné, aby ten kluk před ní byl Černý Kocour?! Bylo neskutečné ho po takové době vidět, jen se Marinette pořád nedokázala rozhodnout jestli je to dobře nebo ne.
Seděl na jejím zábradlí zády k ní a vypadalo to, že si jí nevšiml, ještě nebylo pozdě na zběsilý útěk. Neměla na něj náladu, opravdu po posledních událostech na něj neměla náladu. Druhá část jejího já si s ním potřebovala promluvit, cítila, že je stále mezi nimi spousta nedořešených věcí.

Pomalu se sehla, aby otevřela poklop a nenápadně se vrátila zpátky do pokoje, ale byla úplně paralyzovaná. Klepala se jí ruka jako starému člověku, připadala si jako omámená pylem Queen Bee.
Poté jí z ruky vypadla sklenička s jejím skvělým smoothie, už viděla jak s hlukem dopadne na zem a rozbije se. Už v duchu slyšela ten zvuk, který nepřišel. Otevřela oči, které instinktivně zavřela.
Zorničky se jí rozšířily úžasem, stál u ní, Černý Kocour byl těsně u ní, dokázala zřetelně cítit jeho vůni. Viděla, jak se mu pod těsným oblekem napnuly všechny svaly, musela uznat, že svalů měl dost, ale přitom byl skvěle pružný a pohyblivý, jako tanečník. Bála se mu kouknout do očí, měla strach co přijde, najednou si připadala nehorázně slabá. Kocour stále zaujímal stejnou pózu, v levé ruce držel skleničku jejího smoothie těsně nad zemí, měl rychlé reflexy jako blesk.
Přišlo jí to jako tisíce let, riskovala pohled do jeho očí. Při jejich střetu se do ní vpily jako nefrity, nasucho polkla. Co to s ní bylo?
Couvla ještě o krok a zavrávorala o lehátko, kdyby nebylo jednoho superhrdiny, ošklivě by spadla. Vyvlékla se z jeho doteku, odmítala se na něj podívat. Ani nevěděla proč, ano, stále na něj byla naštvaná kvůli zjištění identity a tak to i zůstane, ale potřebovala vědět, proč přišel a rozhodla se být vstřícná.