Byli jsme team

ten

To se řekne, až o půlnoci, ale když se podívala na hodiny, do dvanácti nezbývala už ani hodina. Srdce jí poskočilo až v krku. Tušila, že dnes se něco stane, stalo se to, že Paříž přišla o superhrdinku, ale jakoby tím pro dnešek ještě všechno nekončilo.

Konečně ta pomalá nekonečná písnička skončila, Marinette se na svého tanečního partnera omluvně usmála a poděkovala mu. Poté se odebrala na bar, dát si slíbenou skleničku.
,,To tě to tančení rychle přešlo." Objevil se vedle ní mírně rozcuchaný Adrien. Na tváři mu hrál ten jeho perfektní úsměv a Marinette rozhodně nenechával úplně chladnou, ale to bylo zřejmě kouzlem Adriena Agresta. Žádná si v jeho přítomnosti nebyla ničím stoprocentně jistá.
,,Ani ty ses s Chloe Burgeois dlouho nezdržel. Navíc, nepřišla jsem sem úplně tančit, spíš se pobavit a jak jsi mohl vidět na parketu, není to moje silná stránka." Usmála se na něj a objednala si skleničku červeného vína.
,,Pro mě také jednu!" Rychle křikl na servírku Adrien a věnoval svůj pohled zpět Marinette.
,,Všiml jsem si, že jsi při jednom z těch záklonů zavrávorala." Uchechtl se.
,,Moc se nesměj, tak strašlivě mi ruplo v zádech a navíc mi podjela noha."
To Adriena pobavilo ještě víc.
,,Je s tebou sranda, nějak se v tobě za rok ta tichá Marinette vytratila."
Prozíravě si ho změřila.
,,Řekla bych, že za to může spíš všechen ten alkohol, tohle není moje první sklenička, ale možná na tom něco pravdy je. Na plesech se každý chová jinak. U tebe mě udivuje, že jsi vůbec přišel."
Adrien se ležérně opíral o bar a vypadal velmi uvolněně. Marinette chápala, proč na něj měla kdysi tak dlouho crush.
,,Já? Miluju tyhle typy zábavy, když je mám s kým trávit, když jedu na celosvětový přehled módy, není to moc záživné, to mi věř. Radši jsem tady, v Paříži s mojí bývalou spolužačkou a povídám si o starých časech. Daleko víc mě to naplňuje. Nepůjdeme se podívat na střechu?"
Marinette se koutkem oka koukla na hodiny, bylo dvacet minut do půlnoci. Pak se musela Adriena nějak zbavit, ale v tom po dnešním nabitém večeru neviděla takový problém. Prostě přikývla, blonďák jí nabídl rámě a oba vyšli k výtahu.

,,Nerad bych se tu zasekl, samozřejmě ne kvůli tobě, ale tenhle výtah je strašlivě nesympatický." Marinette to rozesmálo, upila ze skleničky s vínem a chápavě přikývla.
,,Taky si tak nepředstavuju strávení zbytku večera, nezakřikni to."
Pohrozila mu s úsměvem, ale to už bez problémů výtah otevřel zlaté dveře a s cinknutím je vyprovodil do teplé noci.
,,Strašně dlouho jsem tady nebyl. Hotel Grand Paris má jeden z nejhezčích výhledů, až na Eiffelovu věž, samozřejmě."
Marinette poznala, že i jemu začalo víno jemně stoupat do hlavy. Z nějakého důvodu se jí ulevilo. Alkohol prolamoval ledy lépe než kdejaký arktický ledoborec.

,,Co vůbec ty, takový idol všech dívek, a  slečny?" Zeptala se ho, opřená o zábradlí, hledíc do dálky. Stejně tak vypadal on.
,,Stále sexy, stále singl." Pro efekt pohnul hlavou až mu zavlály vlasy. Oba se jeho vtipu zasmáli.
,,Tak to se divím."
S úsměvem sklonil hlavu, skousl si ret a přes vlasy mu nešlo moc dobře vidět do obličeje. Uchechtl se.
,,Asi mi nebudeš věřit, ale je to těžší než se zdá, najít si někoho. Možná by se mnou chtěla být každá, ale po tom všem by se na ni sjela strašlivá vlna médií, paparazzi, pozornosti a to já nechci. Tolikrát jsem si přál žít normální život beze stresu, bez toho aniž by mě na ulici někdo fotil. Chápeš, všichni mě znají. Dívky si myslí, že nejsou moje úroveň, ale žádné levely tady neexistují. Ony nevidí, že lidi si jsou rovni, myslí si, že pro mě nejsou dost dobré, ale to není pravda, já nejsem dost dobrý pro ně. Mám všechny svoje fanynky rád, pokud nedochází k nějakým extremizacím. Klidně bych si s nimi zašel i na kávu a podobně, ale zřejmě by nás opět chytla média a na ni by se opět sjela vlna. Chtěl bych někoho, koho bych opravdu miloval, kdo umí ve slávě a známosti už trochu chodit. Protože svému děvčeti bych nepřál takový stres, aby si na něj musela zvykat, i kdyby chtěla a byla by silná, nechci, aby si tím musela procházet." Jeho proslov byl smutný, plný nějaké emoce, kterou Marinette sice postřehla, ale nedokázala ji úplně pojmenovat. Bylo jí ho líto, chápala jeho obavy. Ona jako Beruška to neměla také zrovna jednoduché, její budoucí partner to bude muset vědět, ale kdyby nastal nedejbože rozchod, zanedlouho by její identitu věděla celá Paříž. Jediný, kdo by ji chápal byl Kocour. Jak jí jednou řekla Tikki, držitelé miracul jsou vždycky vybráni tak, aby si padli do oka. Pro hrdiny je těžké žít normální život s někým jiným. Nikdy to neskončilo dobře.
Tehdy jí z toho mrazilo, teď při té myšlence jí taky nebylo zrovna do zpěvu.

,,Chápu tě líp, než si dokážeš představit." Napůl řekla, napůl si povzdechla. Adrien se na ni zvědavě podíval, ale mlčel. Ona mu pohled neoplatila, dál sledovala všechna ta světla pod nimi. Kilometry daleko se táhla Paříž a její miliony světel.
Byla spokojená, v srdci mír a v duši klid, tak jak to mělo být, ale on si zakázala milovat Adriena Agresta už dávno. A přitom cítila, že by jim to klapalo, ale věděla, že nemůže. Cítila se s ním úplná, ale nutno dodat, že alkohol v tom sehnal zajisté taky svoji roli.

Kdesi v dálce začal kostel odbíjet půlnoc. Nejdřív žádná rekace, pak jako když do obou uhodí blesk.
,,Adriene, omlouvám se, já úplně zapomněla, že musím být o půlnoci doma. Nevadilo by ti, kdybych už šla? Bylo to s tebou strašně krásné, užila jsem si to a doufám, že se uvidíme ještě někdy, ale teď musím běžet."
Adrien zatřásl hlavou a vzpamatoval se.
,,Rádo se stalo, Marinette, bylo to úžasné, už se těším až se někdy potkáme znovu."
Usmál se na ni a políbil jí hřbet ruky až jí projela elektřina.
,,Potěšilo mě, že se  z tebe stala mladá okouzlující slečna." Mrkl na ni a ona ani nepostřehla jak je nervózní.
Adrien se modlil, aby ho tu nenačapala Beruška, to by už u ní neměl šanci.
Marinette se modlila ať se tu neobjeví Kocour, vidět ji a Adriena by mu nejspíš zlomilo srdce.

Modroočka věnovala Adrienovi jeden z posledních úsměvů a vydala se k výtahu, který ji měl zavést dolů. Přála si nemít žádné zpoždění. Naposledy se stihla podívat na Adriena, který se ještě opíral o kamenné zábradlí zahleděn do dálky. Rychle sjela dolů výtahem, který na její vkus jel až příliš pomalu. Jako blesk vyběhla ven a z podprsenky vytáhla včelí miraculum. Těšila se na Kocourův pohled až mu to ukáže.
Zaběhla za nejbližší kontejner, miraculum položila na něj a transformovala se. Sebrala miarculum a pomocí joja se dopravila zpátky na střechu. Celé jí to mohlo zabrat asi pět minut. Nohy ji bolely z podpatků a užívala si možnost chození naboso, málem i úlevně vzdechla.

Vyskočila na balkon, kde se nacházela před malou chvílí. Adrien tu už naštěstí nebyl. Ten, se kterým se měla sejít, vyšel ze stínu. Jeho zelené oči podmanivě svítily. Usmíval se.
Berušce přišel přitažlivý, z té myšlenky se jí zatočila hlava. To vypila toho vína tolik?
Zatřásla hlavou, aby ty myšlenky vypudila z hlavy.
,,Pěkný večer, má dámo."
Ladně k ní Kocour přiskočil a políbil jí hřbet ruky, přesně v místě, kde se její kůže nedávno dotkly Adrienovy rty. Podivila se nad dnešními zvyky některých kluků.
,,Taky tě ráda vidím, Kocoure." Beruška se nemohla přestat usmívat. Dokonce se i trochu červenala.
,,Měli bychom se nějak dostat dovnitř, snad máš pravdu a pustí nás. Chloe Burgeois by měla být v jednom kole, asi jí věnuju tanec." Usmíval se sebevědomě Kocour a promnul si ruce.
,,Už není potřeba, Kocourku."
Beruška otevřela dlaň a na ruce se jí zlatě lesklo včelí miraculum. Superhrdina jen neschopen slov otevřel ústa.
,,Jak jsi- co- kdy?! Jsi úžasná!" Beruška se začervenala a stočila pohled jinam.
,,Tohle budeme muset oslavit, věřil jsem ti, ale stejně jsi mě jako vždycky ohromila, Broučínko." Beruška se začervenala ještě víc. Úplně se tetelila radostí.
,,Na jakou střechu půjdeme tentokrát?"
Kocour ji chytil za pas a druhou rukou jí mávl před očima.
,,Jen se podívej, patří nám celá Paříž, vyber si kteroukoliv střechu a máš ji mít."
Kocour měl skvělou náladu a všimla si toho i Beruška.
,,Co si takhle jít sednout na Vítězný oblouk? Třeba tam takhle pozdě nebudou jezdit ani auta." Navrhla Beruška a Kocour přikývl. Mu to bylo jedno, byl se svojí dámou, nic mu nemohlo pokazit dnešní večer. Jen když ji viděl, srdce mu málem vyskočilo z hrudi. Sice si zakazoval k Berušce něco cítit, ale poslední dny jeho snaha selhávala, bylo jen otázkou času než si jeho zájmu všimne i Beruška, než se přestane ovládat, bude po ní toužit ještě víc a z jeho touhy a lásky se stane něco nezastavitelného.

Pěknou neděli 😇

Vždycky říkám, že mám dost času a najednou je večer 😞 doteď se vždycky pokusím vydávat ráno😍😊

Možná si někteří z vás rvou vlasy z hlavy, jakto, že se nepoznají, proč si nedají dvě a dvě dohromady 🙃 troška trpělivosti, nebavilo by vás to, kdyby to bylo takhle jednoduché 😏 navíc odhalení by mělo být zlomovým okamžikem😈 a na to si pěkně počkáte🤔😂

Noo nic, další kapitola bude hezky v úterý.
Teda řeknu vám, mám největší časové rozpětí mezi kapitolami a stejně je vůbec nestíhám psát😂😱

Mějte se😘