Byli jsme team

three

Nenáviděl, když musel čekat déle než deset minut, v tomhle případě mu to přišlo, že už na střeše té budovy čeká hodiny.
Neustále kontroloval své komunikační zařízení zabudované v tyči, aby se ujistil, že čeká dalších dvacet vteřin.
Čas se nehorázně vlekl, bylo to horší než sedět ve škole. Za normálních okolností by to Kocour vzdal, ale tohle bylo jiné, pro Berušku by udělal první poslední, čekal by na ni až do konce světa, proto i nadále sledoval Paříž před sebou a snažil se nechat plynout tok svých myšlenek.
Ani nevěděl proč mu srdce bije jako splašené, proč se mu tak těžce dýchá. Měl chuť neustále přešlapovat na místě, ale nedovolil si to, prostě jen stál.

,,Kocoure, já se strašně omlouvám, vůbec jsem nestíhala. Autobus měl zpoždění, teď jsem ještě musela pomoct rodičům a než jsem se za tebou dostala-"
Blonďatý hrdina jen neurčitě mávl rukou a Beruška okamžitě zmlkla.
,,Omluva přijata, radši bych se stáhl někam, kde nebudeme tolik na očích, přeci jen, někomu by mohlo přijít divné, že se sešli jen dva superhrdinové."
Trošku ho to zamrzelo, protože věděl, že je to pravda. Lidé by se o jejich vztahu dozvěděli okamžitě.
,,Dobře, víš o nějakém blízkém úkrytu?"
Měl to naplánované, za tu dobu, co čekal, zvládl všechno naplánovat téměř do detailů. Ostatní si mysleli, že na vytváření plánů tu je Beruška a měli pravdu, ale v záležitostech, které se týkaly zrady vynikal Kocour, protože vlastnil negativní miraculum, ale nebylo to jen tím.

Běželi rychle po střechách až doběhli ke Kocourovu místu. Byla to jedna z dalších obyčejných budov, ale měla v rohu malé zastřešené posezení s kobercem a stolkem. Dokonalé místo na plánování zrady.
,,Tak povídej."
Kocour si sedl do tureckého sedu, ruce si opřel o kolena a zhluboka se nadechl.
,,Tak zaprvé, vidím, že jsi pořád nejistá, uvědom si sakra, že teď už couvnout nemůžeme. Znám tě už dost dlouho a vím jak se tváříš, když váháš. Děláme to pro dobrou věc, pro to, abychom nechybovali znovu, aby se nikdo nedostal do smrtelného nebezpečí."
,,No právě, co když kvůli tomu, že náš bude méně, vystavíme celou Paříž smrtelnému nebezpečí."
Ani jeden z nich se nesmál, věděli, že je to vážné téma, které nejde žádným způsobem odlehčit.
,,Dřív jsme to zvládali, teď budeme taky, budeme se muset zlepšit, ale to nás posune dál až ke konečné porážce Lišaje. Hlavně si musíme věřit, Beruško."
Žádná přezdívka, napadlo ji, musel to brát hodně vážně. Kocour z toho udělal téměř bojovou hru.
,,Ale máme jen jeden pokus, pokud Carpace zjistí, že mu chceme vzít miraculum, nebo se celá ta akce nepovede, jsme v háji. Budeme prozrazeni."
Kocour nesouhlasně vrtěl hlavou.
,,Asi ti nedochází jedna podstatná věc, oni se to dozví. Dříve či později se to dozví celá Paříž. Možná nás budou nenávidět, ale každopádně, ehmm, dojde jim, že jsme to byli my ve chvíli, kdy zůstaneme jenom my dva."
Tohle Berušku zmátlo, nechtěla přede všemi vypadat zle.
,,A nepovede to ke stávce? Demonstraci? Staneme se anti- hrdiny, vlastně pomáháme Lišajovi."
Kocour vycenil zuby v podlém úsměvu.
,,A v tom je ten vtip, celé to je hra. Nám dvěma může být úplně jedno, zda-li nás milují nebo ne, protože to MY je chráníme. Kdykoliv s tím můžeme přestat a Paříž zanikne, nebude taková jako dnes. To její obyvatelé si budou muset vybrat."
,,Kocoure, musím říct, že občas mi naháníš strach."
Jeho úsměv se ještě protáhl, blond vlasy mu padaly hluboko do čela a ona si až teď uvědomila, jak strašně moc se změnil. Že jeho vlasy už nejsou tak jednotvárné, nyní byly delší, rozcuchanější, volající po větru, který by jimi prolétával.
,,Zrovna ty se mě bát nemusíš, má dámo. Tobě bych nikdy neublížil."
Znělo to chladně, Beruška si toho všimla a otřásla se. Tohle nebyl Kocour, kterého znala, tenhle měl v sobě víc rebelství, něčeho zakázaného.
,,Až teď si uvědomuju, že tě vůbec neznám, až teď mi došlo jak moc jsme se odcizili."
,,A bude to jinak, za pár týdnů už budeme zase jenom ty a já, ti nejdůležitější hrdinové. Těším se na to, Broučínko. Chci tě znovu poznat." Uši jí brněly z toho podmanivého tónu, Kocour byl skvělý řečník. Dokázal zahrát na správnou strunu v její hlavě. Sváděl ji a byl v tom dobrý.
,,Přesvědčuješ mě každým slovem, tak pojďme, Kocourku, tady nám to ubývat nebude."
Snažila se napodobit svůdný hlas, ale netušila jestli se jí to povedlo.
Kocour její pobídku okamžitě pochopil.
Otevřel kapsu a vytáhl štos papírů secvaklých dohromady sešívačkou.
,,Tak jo, podívej se na to. Náš parťák Carpace se jmenuje Nino Lahiffe, má devatenáct let, výška sto osmdesát tři centimetrů a váha okolo sedmdesáti dvou kilo. Bydlí v La rue de l'ancienne tortue 14, pokoj s balkonem. Nemá žádného sourozence, žije pouze s matkou, otec žije v Turecku, -"
Beruška na něj překvapeně hleděla, vůbec netušila, kde tyto informace vzal.
,,Jak jsi to-"
,,Svá tajemství si s prominutím pomechám pro sebe, ale těší mě, že jsem tě ohromil. Ještě tady máš nějaký fotky."
Podal jí štos papírů. Na první fotce byla fotka domu, kde údajně Carpace bydlel, na dalších fotkách byl balkon s výhledem do jeho pokoje a nadále i fotky Nina Lahiffa.
,,Páni, teď v něm opravdu vidím Carpace. Jsi úžasný, Kocoure, tohle bych nikdy v tak krátkém čase nezvládla."
,,Pro mou lady cokoliv."
Mírně se začervenala a mlčela, nechtěla dávat Kocourovi další naději, ale zároveň ho nechtěla ranit, protože právě v tuto chvíli to byl její jediný parťák, kterému mohla věřit.
,,Teď už je jen otázka času, kdy se vydáme na lov želvy."
Usmál se křivě Kocour, oči mu úplně zářily. V tom pološeru vypadal trochu šíleně. Berušce strašně tepalo srdce a nedalo se zpomalit ani zklidněným dýcháním.
,,Nejsem si jistá, po další schůzi nebo dřív?"
,,Až budeš připravena, my lady, ty moc dobře víš, že já pro tebe můžu v jakoukoliv denní dobu."
,,Jsi trpělivý, Kocoure, divím se, kde se to v tobě bere. Každopádně, myslím si, že pozítří je dobrý den na začátek našeho lovu, můžeme Carpace sledovat, obhlídneme situaci, a pak vymyslíme způsob, jak dostat co chceme."
,,Ááá! Stará Beruška se nám vrátila, takhle se mi líbíš ještě víc, rozhodná a naprosto svá."

Konec víkendu vážení, zase to tak rychle uběhlo 😞 ale no nic! Další kapitola mezi námi😊

Omlouvám se všem, kterým jsem řekla, že další bude krádež miracula, předepsala jsem si to dopředu a na pár věcí zapomněla😅 každopádně, takhle ten postup popisuju jen u první krádeže, dál už budete vědět🙃😍

Ještě jsem vás chtěla informovat, tenhle příběh je snad nejvíc přiblížený seriálu, ale spousta věcí je tam pozměněná, omlouvám se, pokud vás to vyvede z míry😅 například Beruška neví identity ostatních tři superhrdinů, ale to si někteří z vás jistě všimli😘

No nic, zase v úterý, lidičky