Byli jsme team

five

Byla středa večer, dnes byl úspěšně zastaven další útok akumy. Dostavili se pouze tři superhrdinové, Kocour, Beruška a Queen Bee. Oba dva se shodli, že zmizení dvou superhrdinů v tak krátkém čase by vyvolalo ještě větší halo, než jaké to pravděpodobně bude. Dopřáli tak blonďaté superhrdince jeden z posledních dnů.
,,Ráda jsem s vámi zachraňovala Paříž, bez neustálých Reniných poznámek to bylo i zábavné, nevíte kde byl dnes Carpace?" V Berušce zatrnulo, ale Kocour ji naštěstí pohotově zachránil.
,,Dnes se se mnou spojil, napsal mi, že byl jezdit na skateboardu na rampě v garážích pod Seinou a nalomil si kolenní kloub, čéška prý úplně na padrť. To vypadá zle, možná tři měsíce léčba, pak rehabilitace." Byl tak přesvědčivý, že kdyby Beruška neznala pravdu, věřila by mu každé slovo. Queen Bee se tvářila ztrápeně.
,,To není vůbec dobrá zpráva, můžeme jeho schopnosti potřebovat."
,,Musíme to vidět optimisticky, zlepšíme svoji obranu jako team, nebudeme spoléhat na jeho štít a více nás to udrží pohromadě." Podotkla roztřeseným hlasem Beruška, Kocour na ni uznale kývl.
,,Máš pravdu, Beruško, jako ve všem. Snad se i Rena Rouge umoudří, musíme v to doufat. Ráda jsem vás viděla a těším se na vás zítra na týmové poradě." Oba je zběsile objala a za pípání miracula zmizela pryč.
Kocour si s pozvednutými koutky povzdechl.
,,Tahle mi bude chybět asi nejvíc." Poznamenal do ticha. Beruška přikývla.
,,Budou mi chybět všichni, Carpace a jeho chladná hlava v jakékoliv situaci, Bee a její až příliš velké nadšení, dokonce i Rena mi bude chybět, nikdo jiný mi totiž nedokázal říct do očí moje chyby."
Kocour němě přikývl a doufal, že Beruška nebude chtít nechat Bee v týmu, měli přeci dohodu.
,,Zítra se sejdeme, doufám, že přijde i Rena, potřebuju ji mít z krku co nejdřív, sice se už něco přes týden neukázala, ale dokud její miraculum nebudu mít v ruce, nebudu klidně spát." Zatla superhrdinka ruce v pěst.
,,Líbí se mi tvé odhodlání, taky doufám, že nás zítra poctí svou návštěvou."
Beruška zívla, vypadala velmi utahaně.
,,Asi už půjdu, Kocoure, jak řekla Bee, ráda jsem s tebou zachraňovala Paříž."
Usmála se na něj.
Poslední dobou mu věnovala tolik úsměvů, že si dovolil mírně pootevřít dveře, za kterými ty roky ukrýval všechnu svoji lásku k ní. Věděl, že ho to žene do záhuby, že jen tvrdě narazí na skálu, ale nemohl si pomoci. Beruška byla tak úžasná, dokonalá, krásná, milá a fascinující.

Už dávno nebyli citově labilní puberťáci, kteří by nejraději prožívali přeslazené románky. Už žádné svíčky na střechách budov, žádné věnované růže, nic.
Ale když odcházela, srdce se mu rozbušilo jako by přicházel o kousek sebe, taky že ano. Po zádech mu stekl studený pot, najednou působil nejistě jako kdysi dávno. Připadal si zase jako malý čtrnáctiletý superhrdina, který neznal ani pařížské ulice.
Zase byl nejistý před Beruškou, nervózní, že něco pokazí. Promnul si zátylek a na krku mu vyskočila rudá skvrna.
,,Ehh, Beruško, já vím, že je pozdě, ale nechtěla bys to se mnou nějak oslavit, chtěl bych vědět, jak se ti podařilo vzít Ninovi z ruky jeho miraculum. N-nechtěla bys tu ještě chvíli zůstat?" Nenáviděl se za to, že se zakoktal. Sehnul se a ze stínu vytáhnul dvě sklenice na víno a jednu láhev.
Beruška se na něj otočila zpátky a nevěděla co říct, jen na něj překvapeně zírala, neschopná slov. Užasle zamrkala a pořád si beze slov prohlížela strnulého Kocoura s lahví v ruce, pak se rozesmála.
Superhrdina si nebyl úplně jistý, co jí přišlo tak vtipného na jejich situaci.
,,Mám to brát jako ano?"
Beruška kývla, už dávno zapomněla na všechna ta romantická gesta, která pro ni dříve dělal. Vzpomínky ji najednou zaplavily jako potopa.
,,Myslím si, že nám to neuškodí."
Dřív by to brala jako bezvýchodnou situaci, protože Kocour byl svými narážkami k nevydržení, ale jak postupem všechny zmizely a zbyly jen občasné přezdívky, začala se v jeho společnosti cítit lépe a lépe.

Možná byla středa deset večer, ale to ani jednomu z nich nevadilo. Beruška se tedy posadila zpátky vedle Kocoura, který se už taky stihnul uvelebit na zemi. I přesto, že věděla dobře, jak na tom s Kocourem jsou, nemohla se ubránit pocitu, že on v tom vidí něco víc, stejně tak se nemohla bránit svým červenajícím se tvářím. Kocour jí ladně nalil do skleničky víno, při tom úplně hypnotizoval skleničku a vypadal strašlivě vtipně.
Pak se posadil a vzal svoji skleničku do kožených rukavic s drápy. Zavřel oči a na chvíli upadl do transu, celý svět se ponořil do ticha, jen Beruška ho musela neustále sledovat. Pak ta kratičká chvilka skončila.
,,Tak na nás dva, má dámo, ať nám naše plány vychází."
Usmál se na ni a ona byla až moc oslabená kouzlem okamžiku, než aby něco řekla.
Přiťukli si skleničkami a nechali hlasité cink vyznít až do úplného ticha.

Kocour na Berušku upřel své zelené smaragdy a trošku upil.
,,Jsem zvědavý na tvoji historku, možná to zní ironicky, ale fakt mě ksakru zajímá jak se ti povedlo vzít někomu náramek z ruky. Kdybych, ale řekl, že jsi lepší než jsem si myslel, nejde to, já věděl, že to zvládneš."
Beruška se zasmála, ladně pozvedla sklenici ke rtům a se zvednutými koutky se napila.
,,Zase mě nepřeceňuj, byla to snad ta nejstresovější chvíle mého života, když ti řeknu, že jsem se celou dobu třásla, srdce mi bilo jako o závod a po celém těle jsem cítila studený pot, dojde ti, že nejsem ničím výjimečná."
Nedošlo mu to, myslel si to dál, vnímal každé její slovo, její oči se vpíjely do těch jeho a on klidně poslouchal. Z této chvíle se pomalu stávala ta nejkouzelnější v jeho životě.
Rukou jí pobídl, aby pokračovala, nemohl se dočkat až ji zase uvidí a uslyší tak nadšeně vyprávět.
,,No, vešla jsem do toho game shopu, kde Carpace pracoval a-"
Celé mu to řekla, snažila se popsat co nejvíce detailů, nestyděla se před ním svěřit s pocity, s tím jak se bála, s ničím.

Noční Paříží se nesl hlasitý smích dvou superhrdinů sedících na střeše jedné z tisíců budov. Nutno dodat, že jejich záchvat smíchu z jisté míry ovlivnila i prázdná sklenice vína.
,,To ne!! Nedokážu si představit, jak si s někým potřeseš rukou tak silně, aby mu spadl náramek. Nejvtipnější mi, ale připadá ta představa jak to miraculum nenápadně kopneš pod stůl. Asi umřu smíchy!" Kocour se znovu rozesmál, plácnul se do čela a válel se po střeše v záchvatu smíchu.
Beruška na tom byla hodně podobně, ležela na zemi, pochechtávala se a koukala na oblohu.
,,My vlastně ani nejsme superhrdinové, Kocoure, ti by měli jít příkladem zatímco my pomáháme Lišajovi, krademe miracula a pijeme v jedenáct večer na střeše."
Kocour se otočil na bok, aby se na ni mohl koukat, i přes všechen alkohol v krvi a jeho veselou náladu, věděl co má dovoleno. Omámeně na ni koukal a přál si, aby byli víc než přátelé. Jeho city se nebezpečně dostávaly na povrch.
,,Vadí ti to?" Otočila se jeho směrem a věnovala mu dlouhý pohled. Zavrtěla hlavou a natáhla k němu ruku, to mu málem způsobilo srdeční zástavu.

Nevěděl, co má dělat. Nemohl ji jen tak chytit za ruku, vzal by si to moc osobně. Beruška by litovala, byla moc opilá než, aby to vnímala tak jako on. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a znou je otevřel, nepomohlo to, ta zpropadená ruka tam pořád číhala.
,,T-tak mě napadlo, jsi plnoletá, ne? Nerad bych si k svým prohřeškům, které jsi jmenovala připsal ještě nalévání mladistvým."
Rozesmálo ji to až jí tekly slzy.
,,Kocoure, asi to bude tím vínem, ale všechno co řekneš mi přijde strašně vtipné. A neboj se, je mi osmnáct, za dva měsíce už devatenáct."
Ulevilo se mu, nerad by měl na svědomí opilou nezletilou superhrdinku.
,,Tak to nejsme tak daleko od sebe, já měl devatenáct před měsícem."
Zamračila se na něj.
,,A nic jsi neřekl? Každý rok jsem ti mohla dát nějaký hezký dárek nebo alespoň udělat takovéto posezení." Pokrčil rameny, bylo mu to jedno.
,,Můžeme začít tradici, alespoň já ti za dva měsíce koupím dárek. Řekneš mi přesně kdy nebo to bude tajemství?"
Chvíli se zamyslela.
,,Hmmm, nechám si to pro sebe." Překulila se na břicho a ostražitě ho sledovala.
,,Už se těším až ti něco dám, to už tady budeme jen my dva." Z ničeho nic se mu začaly zavírat oči.

,,Hej!! To není fér! Taky ti chci dát dárek!!" Začala se vztekat, posadila se a založila si ruce na prsou.
,,To, že jsi tady se mnou zůstala je ten nejhezčí dárek, nic víc si nepřeju." Přál si něco víc, ale věděl, že to není v jejích silách to splnit. Posadil se vedle ní a zahleděl se dopředu na osvětlené město.
,,Stejně bych ti chtěla něco dát." Přemýšlela nahlas a opřela se Kocourovi o rameno. Přísahal, že takhle by nejradši zůstal napořád.
Vypila poslední kapky vína ze skleničky.
,,Škoda, že už je tak pozdě, nechce se mi končit, ale zítra mám důležitou přednášku."
,,Vysoká?"
Přikývla, ale nevypadalo to, že by se chtěla hnout. Leželo se jí pohodlně až dokonce i pomalu začínala usínat.

Byli pro sebe jako stvoření, vypadalo to, že tentokrát vybral strážce miracul ty správné nositele.

Hezký čtvrtek všem 😊 vím, že jste zvyklí na kapitoly ráno, ale já dnes trošičku zaspala a nestihla se ani nasnídat.

Snad jste si užili poslední únorový den a doufám, že i tahle uvolněnější kapitola vám zlepšila náladu ♥😇

Chci poděkovat za 700+ reads 200+ votes a stejně tak komentářů, jste zlatíčka😍👑