Byli jsme team

twenty three

Na pár sekund se zastavil čas, Malhera odletěla stranou se zjevným zděšením.
Kocour byl v šoku, vůbec nechápal, co se právě teď stalo. V hlavě mu jako elektrické výbojky bzučela její slova: ,,Vážně nechápu, jak jsem tě někdy mohla milovat, vždyť na tobě není vůbec nic zvláštního."
Přejel mu z toho mráz po zádech, ležel na zádech, sledoval zšedlou oblohu a neodvažoval se hnout. Těch pár vteřin mu přišlo jako nekonečno. Z očí mu tekly slzy, přes vzlyky se nedokázal pořádně nadechnout, zarýval si drápy do dlaní a křivil tvář bolestí. Jeho přání bylo všechny ty emoce dostat pryč, ven z jeho těla.

Někde v dáli se ozývaly zvuky boje, Malhera se děsivě smála a odrážela něčí útoky. Nekonečná chvíle skončila, Kocour rychle zamrkal a probral se do reality. Byl uprostřed bojového pole, posadil se a chytil se za hlavu. Byl zmatený a celý vedle z jejího kouzla a z toho, jak se praštil do hlavy. Pořád viděl mírně rozostřeně.
Jeho srdce poskočilo, když spatřil Renu, jak bojuje s Beruškou. Nedokázal jí jít pomoct, přes slzy stále neviděl, pláč ho ovládal, byl neschopen pohybu. Jen tam tiše seděl a nevěděl co se svým životem.

Z ničeho nic byla Rena u něj, v tu chvíli málem dostal infarkt. Věnoval jí rudý ubrečený pohled, ale ona se na nic neptala, nic neříkala, pouze skončil v jejím objetí. Nemohl dýchat a byl překvapený.
,,Na chvíli jsem ji zabavila pomocí iluze, ale dlouho to nevydrží." Zašeptala mu do ucha, neodpovídal. Byl úplně v šoku.
,,Kocoure, vzpamatuj se, bolí to, ale já tě teď potřebuju. Přece nechceš, aby byla taková navždycky." Podala mu ruku, aby mu pomohla vstát, vděčně ji přijal a i přes slzy se snažil usmát. Otřel si slzy a věnoval zakumatizované Marinette další pohled, tentokrát byl odhodlaný něco změnit. Musel jednat rychle než ho všechno to odhodlání opustí.
Kývl na Renu a ta odvolala iluzi.
,,Mám asi sedm minut."
,,O-ona nikdy nebojuje dlouho, všimla sis? Nikde ji v žádném boji nezahlédli, ona všechno dělá z povzdálí, divím se, že tu vůbec je." Měla nějaké vedlejší plány a radši se ani nepokoušel zjistit jaké.
,,Moc si všímáš!" Zakřičela na něj během toho, co odrazila svojí flétnou fialový blesk.
Skočila na komín a udělala salto na Malheru.
Marinette byla její nejlepší kamarádka, ale i tak se Rena chovala přirozeně, byla klidná jako vždycky, nevykazovala žádné stopy lítosti. Byla silná a odvážná, možná by také dokázala vést tým.
Kocoura v chvilce nepozornosti trefil fialový záblesk do břicha, zlomil se v pase a padl na kolena. Nešťastná lady se rozesmála z plných plic, probodla ho svým nebezpečným pohledem a zamířila si to k němu v doprovodu černé mlhy.
,,Kocourku, proč bojovat? Proč se vůbec snažit, když víš, že jsi slabý. Vždycky jsi byl až po Berušce, druhý superhrdina, myslíš si, že mě nyní předčíš?" Už byla téměř u něj a zasadila by úder, po kterém by upadl do bezvědomí. Stejně jí to miraculum chtěl dát dobrovolně, ale když viděl Renu Rouge, jak běží s flétnou nad hlavou, rozmyslel si to. Ta dívka mu dávala naději, zvláštní jak se všechno pomíchalo.
S vypětím všech sil vstal, vytáhl tyč a prodloužil ji, někde hluboko v něm zablikalo světýlko kuráže, maličkatý plamínek. Přes vlasy mu nebylo vidět do očí, ale nebezpečně ztmavly. Jeho Nemesis zmrzl úsměv na rtech, otočila se v poslední chvíli, kdy ji Rena už málem měla. Vyskočila do vzduchu a nechala dva superhrdiny se málem srazit.
Vytvořila tornádo černé mlhy, Kocour roztočil svoji tyč a vytvořil tak štít, liščí superhrdinka vyběhla a znovu se rozpřáhla flétnou. Marný pokus, Malhera hodila jojem, které se omotalo okolo flétny, Rena byla v pasti. Odkdy má jojo? Pomyslel si Kocour.
,,Kde je sakra Bee a Carpace, když je potřebujeme?!" Zakřičela přes hukot černého tornáda. Kocour ji moc dobře neslyšel, ale význam pochytil, přejel mu mráz po zádech.
Mezitím odrazil fialový blesk tyčí a zasekl ji ve škvíře mezi komíny. Začal s sebou cukat a prudce se snažil vysvobodit svoji tyč.
,,Nepřijdou!!"
Rena mu věnovala udivený pohled a Malhera se začala smát jako šílená.
,,Tys jí to neřekl?"
,,Jak jako nepřijdou? Cos neřekl?!" Odmítl se dál bavit, lomcoval s tou prokletou tyčí a v zádech ho pálily dva páry očí.
,,Zatraceně!!" Zařval, úplně ztratil nervy a po pořádné dávce síly se mu povedlo svoji zbraň vysvobodit.
,,Kocoure!!" Křikla Rena a on tak tak uhnul před dalším bleskem.
,,Povídej, Kocourku, pochlub se." Rozesmála se Malhera až všem tuhle krev v žilách.
,,Drž už hubu, neposlouchám tě!! Nechci od tebe slyšet další lži!!" Praštil jí tyčí do ramene až se sesunula na zem.