Byli jsme team

six

Beruška se s trhnutím probrala až omylem udeřila Kocoura loktem.
,,Proboha! Je mi to strašně líto, Kocoure, ale budu muset jít. Je pozdě a zítra brzo vstávám. Na chvilku jsem usnula."

Beruška si přitiskla ruce na spánky a snažila se soustředit, moc jí to nešlo. Kocour ji líně pozoroval ze země, jeho lehce přiopilá nálada všechno zkreslovala takže se potichu smál.
Superhrdinka se snažila postavit, ale jen zavrávorala a sesunula se k zemi.
,,Musím uznat, že to víno bylo fakt silný." Zasmála se a hodila svůj modrý pohled na Kocoura, který se taky zvedal ze země. Jemu se to, ale narozdíl od jeho dámy povedlo.
,,To není fér." Založila si naštvaně ruce na prsou a nasadila nafučený výraz.
Kocour přišel k ní a letmo se usmál, podal jí ruku a čekal až se jí chytne. Právě se dostal do stavu, kde ho přešlo dělání vtipů a smích. Byla pravda, že na každého působil alkohol jinak, Kocour se stal vážnějším.
,,Pojď, vstávej." Řekl tiše a vyrovnaně, hlasem, který vůbec nezněl jako jeho.
Chytila ho za ruku a jím projel blesk emocí.

Pomohl jí vstát, vrávorala a kolébala se z místa na místo, ale nepřipadala mu tak moc opilá, zřejmě i únava si vybrala svoji daň.
,,Pomůžu ti domů, ano?"
Zavrtěla hlavou, zaklonila se a nebýt Kocoura by spadla. Dlouho se v ten moment sobě dívali do očí, pravou rukou se dotkla jeho tváře a on musel nasadit všechnu sílu vůle, aby sebe udržel na uzdě. Nechtěl ji políbit v takovémto stavu, ne když by si to nepamatovala, nebo hůř pamatovala, ale litovala. Zavřel unaveně oči a odtrhnul pohled.
,,Pojď, Broučínko, zavedu tě domů."
,,Ne, prosím." Zašeptala tiše a narovnala se, v jejích očích byl vidět smutek.
,,To bys znal moji identitu, věděl kde bydlím a pak bys mi vzal miraculum jako jsem ho já vzala Carpaceovi."
Srdce se mu rozbušilo, překvapeně na ni koukal, neschopen slova.
Tohle si o něm myslela? Že by jí vzal miraculum? Že ji v nejbližší příležitosti zradí? Dotklo se ho to, hluboko, protože on takový nebyl, všechno to dělal jen kvůli vidině, že zase budou spolu, ani by nechtěl být sám, bez ní by to nemělo smysl. Možná už ani nevěřil, že někdy budou spolu, ale dokud budou chvíle jako byla tato, byl ochoten to akceptovat, smířit se s tímto nekonečným kompromisem.

,,To bych nikdy neudělal, Broučínko." Zahleděl se svými temně zelenýma očima do těch jejích. Beruška si všimla toho smutku, který z něj vyzařoval, ale nedokázala to pobrat. Zastrčil jí pramen vlasů za ucho a stočil pohled jinam. Ranilo ho to, nemohl se na její utrápený obličej koukat déle.
,,Nemusíš se bát, jsme parťáci od začátku, máme dohodu. Chci, abys mi věřila. Půjdu s tebou, abych věděl, že se ti nic nestane a až budeš chtít, odejdu a nebudu se dívat, slibuju, že ne. Takhle bych na tvoji identitu přijít nechtěl, chci, abys mi ji řekla dobrovolně. Rozumíš?"
Přikývla a usmála se na něj.
,,Já ti věřím, Kocoure, je mi líto, že sis na chvíli myslel něco jiného. Budu ráda, když mě kousek doprovodíš."
Začervenala se, zlepšila mu náladu.

,,Tak pojď, broučku, půjdeme po silnici, po střechách je to teď až moc nebezpečné pro nás oba."
Přikývla, Kocour si nebyl vůbec jistý jestli si zítra bude něco pamatovat, ale doufal, že ano. Nechtěl být jediný s touto krásnou vzpomínkou.

Chytila se ho za paži, sama od sebe, což ho rozhodně nenechalo chladným. Celé tělo se mu napjalo a nemohl téměř dýchat, bylo to jako být zavřený ve svěrací kazajce.
,,Pojď, tamhle někde je požární žebřík." Ukázal do tmy za ně a Beruška přikývla.
Slézání schodů bylo přinejmenším zajímavé, Kocour se snažil ovládat a nedívat se nahoru na Beruščino pozadí, ale nemohl odolávat. Byl od přírody kluk, kluk v mladém věku, dívka byla oblečená v uplém obleku a navíc tu dívku nad sebou miloval, takže mu občas očko ujelo. Červenal se při představě, že by to zjistila, to by se nejradši propadl do země.

Ocitli se na dlažebních kostkách, Kocour se snažil Berušku chytit, kdyby náhodou spadla, ale naštěstí byla při smyslech.
Chvíli šli mlčky vedle sebe, Kocour se ztratil ve svých vlastních myšlenkách a nedával pozor okolí, neměl nejmenší tušení kam jdou.
,,Znal jsi Carpace v reálném životě?" Protrhla to ticho Beruška.
,,H? Cože?" Trhnul sebou a zvědavě se podíval jejím směrem.
,,Jestli jsi znal Carpace v reálném životě." Kocour se zamyslel, měl by říkat pravdu? Pak přikývl.
,,Jo, mám takový pocit, že jsem ho znal."
Bylo jediné co řekl, pokud chtěla Beruška stále hrát hru na identity, rozhodl se ji dodržovat. Už nemínil říct, že ho znal ze školy, že spolu jednu dobu byli velcí přátelé, ale pak na sebe zapomněli. Každý byl v jiné třídě, nechtěl říkat žádné informace, podle kterých by se dala jeho identita dohledat.
,,Ty jsi ho znala?"
Beruška zůstala ticho, chvíli byly slyšet jen jejich kroky a dech.
,,Znala jsem ho."
To Kocoura nakoplo, nastartovalo mu to mozek i přesto, že byl omámený alkoholem.
,,A- a myslíš si, že tu je možnost, že se známe i my dva?" Ta myšlenka ho nadchla neuvěřitelným způsobem.
,,Všechno je možné, Kocourku."
Z jejího oslovení mu tělem projela vlna horka, jak dlouho mu tak neřekla? Pět let? Co se najednou změnilo? Snažil se, aby to na něm nešlo nic znát, ale bylo to jako dostat obrovskou ránu elektrickým drátem.

,,Zítra je schůzka, mám takový pocit, že se Rena jen tak neukáže." Poznamenala do ticha.
,,Myslím na totéž, plán zůstává stejný. Pokud nebude Rena přítomná, je na řadě ta milá, sympatická Bee." Řekl sarkasticky, Beruška se zasmála a zakopla. Stihla se zavěsit do Kocoura, takže se málem na zemi ocitli oba.
,,Promiň, jsem strašně opilá a nemotorná ještě víc než normálně." Zasmála se na něj.
,,V pořádku, je moje chyba, že jsem tě opil."
Dnes byla samý úsměv, k jeho potěšení se ho už nepustila.
,,Nejradši bych identitu Bee zjistil ještě zítra, co takhle kdybys šla se mnou nebo na mě počkala? Ty další dny mám nějaké povinnosti."
,,Jak jsi řekl sám, čím dřív, tím líp."
Přikývl, na venek se snažil nedát nic znát, ale uvnitř jeho srdce tančilo. Jeho pošetilé já vnímalo tuto chvíli jako romantickou procházku. V duchu zaklel, nenáviděl když byl tak naivní.

Beruška se zničeho nic zastavila, Kocour pochopil, že to skončilo. Byl konec. Vytrhla se z jeho sevření a on pocítil náhlý chlad na místě, které ještě před chvílí zahřívala její ruka.
,,Tady tě opustím, domů už to snad zvládnu sama. Děkuju moc za to všechno, za nádherný večer a tvoji milou společnost, někdy to zopakujem, Číčo."
,,Já děkuju." Na víc se nezmohl, úplně ho dojala síla okamžiku. Beruška se usmála a on si tenhle pohled vtiskl do paměti. Otočila se a šla pryč, Kocour se taky otočil. Chvíli jen stál na místě neschopen se hnout, přál si ji sledovat, tak moc toužil vědět její identitu, ale slíbil jí to, slíbil, že jejich pravé tváře zůstanou tajemstvím.

A i přesto všechno, co chtěl on, byl slib daný Berušce stále hodnotnější.

Snad jste si užili sobotu♥

Nevím jak vás, ale mě vidina trošku přiopilých superhrdinů nadchla😍😂

Mimochodem, chybí 100 reads do 1K, takže až se uvidíme v pondělí, víte za co vám budu děkovat😘👑