Byli jsme team

eleven

Bylo teprve pár minut nového dne, dva superhrdinové seděli na Vítězném oblouku a sledovali světla.
,,Docela se divím, že jsi byla na plese, říkala jsi, že nepůjdeš."
Beruška odvrátila pohled, cítila se strašlivě provinile.
,,Já vím, rozhodla jsem se na poslední chvíli, měla jsem jít se svojí nejlepší kamarádkou, ale ona dala přednost nějakému klukovi." Odfrkla si naoko uraženě. Seděli na kraji, pod nimi deset metrů ničeho. Pohupovala nohama ve vzduchu a zjistila, že se jí vlastně vůbec nechce spát.
,,Přijde mi strašně vzrušující, že jsme oba byli na stejném plese, že jsme se mohli vidět, možná jsme spolu i tančili. Tebe to nebere?" Marinette věděla, že to není možné, téměř celý večer trávila jen s jedním člověkem a toho znala už tak dlouho, že věřila, že by poznala kdyby byl Adrien Agreste Černým Kocourem.
,,Ty jsi byl taky? No páni, teď když o tom tak přemýšlím, těším se až si jednou odhalíme identity a zjistíme, kdo jsme. Může to být tak, že jsme někdo, kdo se v životě neviděl. Přece jen je Paříž obrovská, ale vem si, že bychom se znali. Teď jen ty záchvaty smíchu z toho, že jsme spolu chodili třeba na základku nebo střední."
,,Jo," zasnil se Kocour s pohledem upřeným do dálky,,ty plánuješ prozradit identity?" Zvedl se zájmem jedno obočí.
S úsměvem zavrtěla hlavou a Kocourova dobrá nálada zeslábla.
,,Kdepak, na to si ještě počkáme, oba."
,,Kdy si myslíš, že je na to vhodná doba? Podle mě žádná dobrá doba není, vždycky to bude o náhodě." Poznamenal a vyznělo to dokonale depresivně.
,,Musíš být trpělivý, Kocourku. Věřím, že naše odhalení bude velké a změní nám životy, možná je obrátí vzhůru nohama."
Ona se odhalení se bojí, došlo mu. To jak o tom mluvila, jak se dívala okolo, hned mu to bylo jasné. Snad poprvé v životě si byl u ní něčím jistý.
,,Chci, abys věděla, že tvoje identita nic nezmění na tom, jak tě vidím. Vždycky budeš má lady. Je mi jedno, kdo jsi pod maskou, protože to vím. Jsi ta nejmilejší, nejhezčí a nejodvážnější osoba, kterou znám a budu čekat tak dlouho jak budeš chtít." Podívala se na něj zpod hustých řas, její oči byly tmavší než obyčejně. Usmála se na něj.
,,Děkuju, Kocoure, naše identity pro mě hodně znamenají." Položila mu ruku na rameno a chvíli ji tak nechala. Nemohla si nevšimnout jak Kocour posmutněl. Ona byla šťastná a přála si, aby i on byl.
,,No tak, čiči. Usmívej se a já ti řeknu, jak jsem získala miraculum Chloe Burgeois, přetrhneš se smíchy."
Dávala si pozor na jazyk, vůbec nezmiňovala Adriena. Hodně lidí si určitě všimlo drobné dívky vedle pařížského modela. Pár věcí tedy musela poupravit, nevěděla, kdo je Kocour a snažila se tedy vypustit všechny věci, které by udávaly jakékoliv vodítko.

No páni, vzít někomu miraculum z vlasů během tance, to chce kuráž. Co to vůbec bylo za tanec? Na takovýto věci by mi úplně nejvhodnější přišel blues nebo něco pomalého. Berušce začalo bít srdce jako divoké, Kocour byl inteligentní, musela se držet na pozoru.
,,No ani mi nepovídej, zrovna jsem si povídala z nějakým klukem a blues jsem úplně prošvihla, to by alespoň byla příležitost. Musela jsem čekat než začne hrát něco dalšího, čeho se dá využít. Přišla jsem pozdě, protože pět minut před půlnocí začali hrát tango. Bylo to fakt kdo z koho."
Kocourovi se třpytily oči, bylo vidět, že je z Berušky unešen.
,,Nemám slov, my lady, jsi skvělá. Nikdy bych nechtěl stát proti tobě." Uchechtl se.
,,To se nestane, nevím co by se muselo stát, abychom stáli proti sobě. Ale my dva jsme tým, Kocoure, silnější než všechno a všichni."
Smutně se pousmál, jeho vnitřní hradby povolovaly čím dál tím víc, Beruška byla až moc blízko. Měl tak strašlivé nutkání se jí dotknout a nejen to.
Zatoužil, aby byl opilý, pak by své činy mohl svést na alkohol.

,,Škoda, že tu dnes nemám víno." Beruška otočila překvapeně hlavu jeho směrem, nadzvedla obočí a usmála se. Zřejmě ji Kocourova stížnost vykolejila a pobavila.
,,Abys mě pak opilou musel doprovázet?"
,,To byla pocta, broučínko." Zavrtěla nevěřícně hlavou.
,,Tak my jsme superhrdinové, ze kterých by si měl brát každý příklad a takhle se chováme? Opíjíme se na veřejných místech?"
,,Jsme plnoletí, nikdo nám nemůže nic říct."
,,To je pravda." Uznala a i ji začala lákat vidina společného času stráveného u skleničky vína. Litovala, že tu svoji nechala poloprázdnou na zábradlí v hotelu Grand Paris.

O půl hodiny později seděli na budově pařížské televize i se sklenkou vína. Smáli se výrazu mladíka z nonstop obchodu, který je musel obsloužit. Přiznejme si, kolikrát za rok se vám stane, že v jednu ránu vám do obchodu vtrhnou superhrdinové a chtějí alkohol.
No vidíte.

Beruška znovu propukla v hlasitý smích a napila se přímo z lahve, skleničky byly v tuto chvíli až příliš velký luxus.
Kocour podivně mlčel, prohlížel si Berušku a snažil se tuto chvíli vtisknout do paměti jako už tolikrát předtím. Kdyby si všechny vzpomínky mohl vytisknout, měl by za ty společně strávené roky aspoň tři alba plná takovýchto momentů.
,,Napij se ještě, noc je mladá." Kocour se uchechtl, na Berušce už byla nálada znát a on byl za to rád. Přišlo mu, že trávit čas s opilými lidmi bylo jednodušší. Poslechl ji a napil se. Lahev mu málem vypadla z ruky, když se mu Beruška hlavou opřela o rameno a chytla se jeho paže.
Zamrkal a snažil se to rozdýchat, ale mělo to stejný účinek jako podpírat dům sirkami.
Nedokázal se ovládat.
,,Snad mi tu neusínáš." Řekl a snažil se znít uvolněně a ne jako brzda u kola.
,,Ne, užívám si to. Představuju si, že už jsme jen my dva a právě jsme dobojovali boj s akumou. Paříž zná zase jen nás a-"
,,A já tě mám zase jenom pro sebe." Uniklo Kocourovi ze rtů dřív než si stihl uvědomit, co řekl. Jeho podnapilé já nebylo ve stavu, aby začal panikařit, ale i tak se lekl.
,,Cože?" Odtáhla se s mírně nechápavým pohledem.
,,Ehh, ale nic, broučínko. Jen, že teď máme zase jen jeden druhého." Snažil se to zamluvit. Oddechl si, když chápavě přikývla.

Leželi vedle sebe, sledovali oblohu, na které toho stejně moc vidět nešlo.
,,Mohli bychom jen kempovat, někam do lesa, spát ve stanu a mít táborák."
Beruška se rozesmála.
,,Dokážeš si nás dva představit tábořit v našich kostýmech?" Taky se usmál.

Jejich privilegium bylo zároveň jejích největší slabostí, Kocourovi docházelo, že svoji lady vlastně vůbec nezná. Že jejich vztah by existoval jen imaginárně, v době, kdy by byli oba transformovaní, protože Beruška si nepřála, aby znal její identitu.
,,A víš co? Nepřijde mi to divný, možná ujetý, ale až porazíme Lišaje, vezmu tě kempovat."
Slyšel jak se tiše zasmála a následně si dlouze povzdechla.
,,Až tu nebude Lišaj, ani my nebudeme potřeba."
,,To není pravda, zlo tu bude pořád."
Raději mlčela, chvíli jen sledovali hvězdy a bylo ticho.

Kocour se znenadání posadil.
,,Děje se něco?"
,,Je mi smutno, když se tu bavíme o takových věcech."
,,To už tak bývá, Kocourku." Superhrdinovi se leskly oči, dokonce to vypadalo, že zadržuje slzy. Beruška se ihned taky posadila, položila mu ruku na rameno a zeptala se, co se děje. Kocour odolával, snažil se vzepřít svým pocitům, které pět let spaly hluboko v něm, bohužel ne dost hluboko.

V další vteřině se otočil na Berušku, opatrně ji chytil za bradu a než stihla vůbec zareagovat, políbil ji. Ta úleva, která ním projela. Připadal si jako zatracený puberťák, který nedokáže ani kontrolovat svoje pocity. Ale on to musela udělat, jinak si byl jistý, že by prasknul. Chvíli si užíval jejich spojení, pak se pomalu odtáhla.

Čekal cokoliv, nadávky, křik, facku, pláč nebo, že mu uteče, rozhodně nečekal úsměv.
Odtáhla se od něj, ale do očí se mu nepodívala, byl jejím chováním zmatený a oba byli opilí.

Očima stále sledovala jeho rty, natáhla ruku a dotkla se rtů svým palcem. Kocour dělal čest svému jménu a zapředl a slastně zavřel oči. Neměl nejmenší tušení, co se dělo, tohle se nestalo ani v jeho nejdivočejších snech. Potom vzhlédla, po neuvěřitelně dlouhých vteřinách se mu podívala do očí. Ty její si přál zapamatovat do konce života. Byly obrovské jako dva oceány, díky únavě a opilosti se jí leskly a odráželo se v nich celé město.

Zdravíčko

Zlepšilo náladičku?😏 já věřím, že jo♥
Chtěla jsem ještě psát, ale ta poslední věta š mi tak líbila, že jsem ji tam musela nechat.. tak to vlastně funguje u většiny kapitol😂

Btw.
Určitě všichni znáte spisovatelku a vášnivou hráčku RPG   Doloresdragon
No, zasáhla mocnější síla seshora z Wattpadu a smazali jí účet 🤔

Nyní ji najdete na jejím vedlejším (teď už hlavním) profilu Doloresdragon14
Všichni, kteří ji znáte a věřím, že ji znáte všichni. Běžte jí hodit follow♥😏

Děkuju

A zatím se mějte😘