Byli jsme team

fourteen

Dnešní den pršelo. V knihách a filmech by to byla předzvěst něčeho zlého, ale tohle byla realita. Svět skutečný a krásný, i přes všechno zlé počasí byla Beruška s Kocourem spokojená.

Těžko se hledal úkryt, který byl mimo dosah veřejnosti a zároveň je ukrýval před nepřízní počasí. Za ty roky si zvykli, nechtěli se schovávat na stanicích metra, ani někde v tunelech či pod mosty. Před pár lety si určili za své útočiště opuštěnou továrnu téměř na kraji města a zdokonalili ji. Byla to nebezpečná čtvrť prorostlá špínou, drogami a zlomenými lidmi. Nic hezkého, ale bylo to dokonalé místo, kde se alespoň na chvíli schovat od světa venku. Od vší té slávy, lidí a problémů. Beruška rozprostřela své jojo tak, aby vznikla dokonalá pevná síť, na které se dalo bez problémů ležet.

Panovalo tu ticho, dost nezvyklé na hlavní město, ale jak už bylo zmíněno, byli nedaleko od všech. Nejhlasitějším zvukem tu byl vítr prolétávajíc dutými, polámanými železnými trubkami.

Ani oni dva nemluvili, ticho pro ně stále bylo vzácné. Kocoura zvuk kapek dopadající na střechu pomalu uspával, nebránil se. V jeho náruči ležela Beruška a hrála si s jeho rolničkou na krku.
,,Baví tě to, že?" Zeptal se jí s očima stále zavřenýma superhrdina.
,,Docela jo." Zašeptala a znovu cinkla do rolničky.
,,Radši mi pověz, co jsi dělala celý týden. Ani nevíš jak jsi mi chyběla. Neviděl jsem tě od toho útoku akumy v pondělí, dnes je už další pondělí, mohli jsme si vyrazit."
Řekl to tak vyčítavě, Beruška se nedokázala přestat červenat. Sklopila pohled na Kocourovu hruď.
,,Promiň, měla jsem teď trošku nahnutou školu a tak, vůbec jsem nespala. Na to, že Lišaj skoro neútočí, mám nějak málo času a vůbec. Nezvládám to."
Jemně ji pohladil po vlasech.
,,Kdyby ses svěřila, pomohl bych ti. Ty víš, že tu jsem pro tebe, že se na mě můžeš kdykoliv obrátit s čímkoliv. Rád ti pomáhám, miluju čas strávený s tebou."
Střetla se s jeho pohledem a usmála se na něj, natáhl se pro pusu, kterou taky dostal.
,,Přijde mi, že od chvíle, co jsme spolu je větší klid, daleko věští rovnováha." Poznamenala a byla si jistá, že na to přišla. Že mír může nastat jen když jsou dvě nejsilnější miracula spojena.
Kocour ji dál hladil po vlasech.
,,Nikdy bych nevěřil, že to s tebou bude takové, ukrýval jsem ty pocity, protože mi bylo jasné, že je nechceš vidět ani znát."
Jemně ho svojí drobnou rukou pohladila po tváři.
,,K lásce musí člověk dospět, Kocourku. Moje čtrnáctiletý já by nebylo dobrý partner." Té myšlence se pousmála.

Chvíli zase bylo ticho, doprovázeno zvuky zvenku a křikem zbloudilých holubů zevnitř.
,,Jsem tvůj první kluk, Beruško?"
Neodpověděla, tušila, že by se mohl naštvat a to ona nechtěla. Kdyby však lhala, bylo by to horší, nebyla by k němu upřímná což by vedlo k věští katastrofě.
Nakonec zavrtěla hlavou, žádná reakce od něj nepřišla. Koukal do prázdna úplně bez ducha.
,,Kocourku, tím se nemusíš trápit. Ty jsi můj teď a mám tě ráda, nikdo mě nevezme. Navíc to jsou tři a víc let starý záležitosti."
Jemně ho hladila po vlasech a neustále se usmívala.
,,Nebojím se, věřím ti, broučku." Letmý polibek do vlasů a napětí bylo pryč.
,,A co ty, kolik hezkých holek jsi sbalil na svůj perfektní šarm a pohlednou tvář."
Lišácky se usmál až se mu nebezpečně zaleskly oči.
,,Hodně se jich o mě usilovalo, hodně dívek po mně toužilo, ale já byl od první chvíle oddaný jen tobě, propadl jsem ti už před pěti lety a doteď jsem nepřestal.. a nikdy nepřestanu." Poslední slova ospale zašeptal, ale to se už Beruška, kterou jeho řeč dojala, vztyčila a ukořistila Kocourovy rty. Líbilo se jí ho líbat, být nad ním a nutit ho příst jako spokojenou kočku. Doposud ležící superhrdina se prosadil až se celá síť začala houpat, přitáhl si Berušku blíž a druhou jí položil na záda.

Tohle se s ní ještě nikdy nedělo, ještě nikdy nebyla tak roztřesená vzrušením. Srdce jí bušilo jako by chtělo vyhrát maratón a když se natiskla ke Kocourovi poznala, že jejich srdce bijí stejně, v dokonalém souznění. Vzduch byl přímo přesycen pocity všeho druhu.