Byli jsme team

twenty five

Nebyli to ptáci, co vzlétlo ke stropu někde nad nimi. V té tmě nebylo nic vidět , ale když se už Kocour rozkoukal, zjistil, že to jsou motýli. Tisíce a tisíce motýlů.
Nemohl se pohnout, jen o pár milimetrů, ale i tak dosáhl palcem levé ruky na tlačítko na tyči, které spustilo lokátor, Rena ho najde, nenechá ho v tom. Nesmí.
Jakmile měl splněn svůj první úkol, začal víc zkoumat okolí.

Ležel na mramorové podlaze, chladila ho do tváře. Světlo sem pronikalo jen velkým kulatým oknem, podle všeho bylo poledne.
Z ničeho nic zaregistroval dva hlasy.
,,Výborně, Malhero, jsi opravdu ten nejlepší padouch, kterého jsem kdy stvořil, jsi můj triumf," Kocour moc dobře neviděl, ale spatřil jak jí zastrčil pramen vlasů za ucho, neviděl ani jednomu z nich do tváře, ale dokázal si představit jak se nešťastná lady hrdě usmívá. Přejel mu mráz po zádech.
,,Jak dlouho vydrží tvá mlha omámení, aby se nám neprobudil."
Viděl jak se na něj oba otočili a Malhera mávla rukou.
,,Ať se klidně probudí, vdechl moji mlhu, i po probuzení bude pár hodin dost mimo, nemusíš se bát, Lišaji. Každopádně ho chci při smyslech až dokončíme tuhle parádu."
Parádu? O čem to Malhera mluvila?
Kocourovi začínalo být špatně, nejen že byl otrávený nějakým jedem nebo mlhou nebo čímsi, ale pomalu mu docházelo, že tři metry od něj je Lišaj, jeho úhlavní nepřítel celých pět let. Zhoupl se mu žaludek a zakašlal. V tu chvíli věděl, že je všechno v háji, prozradil se.

Bylo až strašidelné s jakou rychlostí se hlavy jeho nepřátel otočily jeho směrem. Malhera se podle usmála.
,,Vida, vida, kdopak to je vzhůru. Vítej v Lišajově doupěti, Čiči." Poslala mu vzdušný polibek, rozkašlal se pořádně a chtěl se posadit.
Nohy ani ruce ho však neposlouchaly, připadal si úplně bezmocný a byl naštvaný sám na sebe, už to chtěl mít za sebou.
,,Nějak nemluvíš, copak se to s tebou děje, Koťátko moje?" Přidřepla si k němu a pohladila ho po tváři. Lidský kontak. Něžný dotek, rozbušilo se mu srdce a žaludek se mu jesze víc sevřel. Nikdy netušil jak moc dokáže být člověk zoufalý, přál si, aby se mu vrátila Beruška a on s ní mohl jen ležet na síti z jejího joja a cítit její vůni. Nepřál si toho moc, byl nenáročný.
Chvíli u něj setrvala s rukou na její tváři, vypadalo to, že je dotek oba vyvedl z rovnováhy.
,,Budeme to tu ještě hodně dlouho prodlužovat?" Kocour na Lišaje úplně zapomněl, dokonce i Malhera  sebou trhla.
Pak rychle vstala, oprášila se a usmála se na něj.
,,Času máme kolik chceme, Lišaji, stačí mi, když ho ještě chvíli budu takhle mučit. Copak jsi neviděl, co s ním udělal můj dotek? Chci, aby z něj byl zlomený člověk, úplná troska. Ukážu ti, co všechno dokáže láska."
Malhera netušila, co řekla. Lišaj vlastně tohle celé dělal pro lásku, po těch letech byl konečně tak blízko a nehodlal se jen tak vzdát.
,,Fajn, ale stejně bys to měla zrychlit, začínáš být až moc krutá. Začíná mi být toho chlapce líto."
Překvapeně se na něj zahleděla.
,,Divím se, kde se v tobě vzaly ty emoce?" Začínala být lehce podezdřívavá, ale Lišaj si jen zmáčkl chřípí nosu a rukou jí pokynul ať dělá, co uzná za vhodné.
Její pozornost se obrátila zpátky ke Kocourovi.
,,Možná bychom si mohlo trošku popovídat. Kde máš Renu Rouge? To už tě zradila, teda opustila i ona? Už i tvůj poslední člen týmu zjistil, jaký jsi strašný podvodník? Chudáčku malý."
Přejela mu palcem po rtech a s úsměvem sledovala jeho zadržované emoce, tentokrát je totiž nedokázal tak dobře skrýt. Byl to chabý pokus, bylo vidět jak moc se snaží je úkryt, aby mu neublížila, což ji potěšilo ještě víc.
,,Tak co, Kocourku, zavzpomínáme si na starý dobrý časy?"
Chtěl zavrtět hlavou, ale nenašel k tomu odvahu. Úplně se jí poddal, protože vzpírat se v jeho stavu nemělo smysl. Ona vždycky byla číslo jedna, silnější než on, lepší, chytřejší. Neměl proti ní šanci a oba to věděli.
,,Mlčení znamená souhlas." Zapředla a on se pod zvukem jejího hlasu málem rozpadala na prach. Jednou rukou ho zvedla a posadila ho zády ke zdi, aby se mohl opřít, pak ho políbila.
Překvapilo ho to, čekal drsné zacházení, ale Malhera hrála chytře a takticky jako Beruška, zanechávala rány spíš na duši než na těle a v tom byla její síla. Polibek, ale nebyl vůbec drsný ani prudký, Kocourovi připadalo, že si ho Malhera dokonce vychutnává a byl úplně v koncích.
Líbala jemně a opatrně, jako by byl Kocour křehký jako porcelán, což byla nejspíš i pravda. Potom se pomalu odtrhla a ďábelsky se na něj zakřenila. Odtrhnul pohled, čelo se mu orosilo potem a přišlo mu, že už vůbec nevnímá, která bije. Celá hlava se mu svezla na bok.

,,Pamatuješ si, jak jsem ti se slzami v očích tvrdila, že nedokážu sebrat nikomu blízkému miraculum? Buď jsem se změnila nebo jsem lhala, protože ty jsi mi byl dost blízký, Kocourku, a já plánuju si vzít, to co je moje plus miracula všech ostatních."
Její ďábelský obličej ji doprovázel a Kocour se otřásl, nejradši by se vyzvracel, ale neměl na to sílu, byl jako přikovaný.
,,Zajímalo by mě jestli bys to zvládl, najít pod maskou nejlepšího přítele nebo lásku. Zřejmě bys byl ještě v horším stavu než teď." Posměšně ho chytla za tváře a zamávala s nimi jako malému dítěti.

Kocour ji chytil za ruku a čelil jejímu překvapenému pohledu.
,,Vidíš, mě k mým činům vedla láska, všechny mé úmysly byly vesměs čisté, ale ty, Marinette Dupain-Chengová, ty všechno děláš jen kvůli pomstě. To není dobře, tohle nejsi ty. Ty jsi přece laskavá dívka, která by neublížila ani mouše, pokud by nebylo potřeba. Někde tam jsi, Mari, vrať se mi." Na pěkných pár vteřin se všechno zastavilo, svět se přestal pohybovat, úplně se zastavil čas. Malhera koukala na Kocoura jako spadlá z Marsu, okouzlená jeho řečí a pak, pak se začala strašlivě smát. Smála se až jí tekly slzy, nemohla přestat.
,,Tak tohle byly nejvíc sentimentální kecy, jaký jsem dnes slyšela." Plácla se do stehna a Kocoura opustila naděje.
,,Levá kapsa, miracula jsou v levý kapse."
Přikývla, pořád se ještě smála jako šílená, a když Kocourovi sáhla na stehno, přejel mu mráz po zádech.
,,No, vidíš, že to jde, Čiči." Rozčechrala mu vlasy na hlavě. Začínal být oři smyslech, už trochu cítil i cit v nohách, dodalo mu to naději, nevěděl proč, stejně neplánoval vzdorovat. Povzdechl si a nechal Malheru, ať mu prohrabává kapsu.
Nakonec našla všechna miracula, na dlani jí ležely její náušnice, spona do vlasů a kožený náramek. Kocourovi se chtělo brečet.
S potešeným výrazem vstala a přešla k Lišajovi, opatrně mu přesypala miracula do dlaně.
,,Kdo si počká, ten se dočká." Řekla a mrkla na něj, v tu chvíli se ozvala dunivá rána jak z děla.
Mezi Lišajem s Malherou a Kocourem nyní stála Rena Rouge, blonďatý superhrdina neměl ponětí, jak se tam dostala, ale srdce mu poskočilo. Nemohl se hýbat, nechtěl bojovat, ale vidět Renu mu dodalo naději. Vrátila se, i přes to, že věděla pravdu, se vrátila!!
,,Sama bych to neřekla líp," pronesla s úsměvem na rtech.

Pěkný úterní ráno!😇😍

Jsem tu s další kapitolou a přiostřuje se lidi😈 chci znát vaše teorie, jak si myslíte, že to celé dopadne😘

Chci poděkovat za 800+ komentářů 😍♥💙

Dneska je takový zvláštní den😅 víte, na tuhle kapitolu jsem se těšila, protože ji vydávám na svoje narozky😱😌 jo, už mi je šestnáct a stále píšu Miraculous fanfikce😂♥ no a co

A dávejte pozor, lidi, finishujem, v této části příběhu budou největší hroty😂😂🤘 úplně se těším, jak si svůj příběh přečtu celý a on nebude dávat smysl🙃♥

Ve čtvrtek!!😘