Byli jsme team

epilog

Ještě včera by svoji náladu svedla na poblázněné hormony z jednoho kluka, dnes už hned po probuzení řádila v Marinette pocitová bouře. Adrien jí znova připomněl dlouho zapomenuté city, ale Kocour znovuotevřel něco, co bylo stejně silné jako city k Adrienovi. Mari byla v koncích, nedokázala zůstat u jedné věci ani deset minut. Nejdřív přišívala knoflíky na svůj zimní kabát, ale poté, co se počtvrté píchla jehlou do prstu, nechala toho.

Snažila se učit na další přednášky, ale nešlo to, do hlavy se jí nevlezlo jediné slovo, celou její mozkovou kapacitu zabírali Adrien s Kocourem. Zlostně zafuňela a frustrovaně hodila poznámkový blok do kouta, takhle by to nešlo.

Zkoušela navrhovat, ale žádný nápad nepřicházel. Pustila si na odreagování televizi, ale stejně se nakonec přistihla, že jen slepě přepíná mezi kanály neschopná se na nic soustředit. Byla v koncích, nemohla nic dělat. Rodičům v pekárně udělala jen nepořádek, když se snažila uklidit si pokoj, málem vyhodila pojistky. Dnes prostě byla ještě větší nešika než normálně. Marinette začínala propadat silnému zoufalství a byl jen jeden člověk na světě, který by jí v tom mohl pomoct.

Roztřesenou rukou vytočila číslo své nejlepší kamarádky.
,,Alyo? Ahoj, prosimtě, nechtěla bys na chvilku přijít? Mám v hlavě děsnej zmatek a ty mi vždycky pomůžeš." Zaprosila, i její hlas zněl zoufale.
,,Jako by se už stalo, kočko, jsem už na cestě, za minutku jsem u tebe a probereme tvoje problémy."
A típla to, to Marinette rozčílilo ještě víc až se ošila. Jak to, že Alya věděla, že ji Marinette bude potřebovat? Pokrčila rameny, byla to Alya, u ní se člověk nesměl divit ničemu.

Opravdu to netrvalo ani minutu a Alya stála u Marinette v pokoji a čekala, co na ni vyklopí. Dívka se nakonec odvážila posadit, věděla, že to moc dlouho nevydrží, proto ta slova musela ze sebe co nejrychleji dostat.
Ty dvě si prohodily role, to brunetka vždycky mluvila tak rychle, že jí nešlo rozumět. Marinette se ani nenadechovala, šlo to z ní jako vodopád a ani jí nepřišlo, že to popisuje dostatečně. Když se už zastavila, zjistila, že Alya stihla mezitím vybrat večerní film, udělat čtyři popcorny a z pekárny donést sušenky.
,,Mluvila jsi o tom, že ti nevyšel kvůli jednomu superhrdinovi filmovej večer, měly bychom to okamžitě napravit." Ukázala jí na sedací vak a obě tam dosedly.
,,Měla bys mi spíš poradit jak teď dál a ne vybírat film."
,,Pššt, kamarádka je důležitější než kluk, pravidlo číslo jedna. Takže si dej popcorn a jdem se dívat na Čelisti."
Marinette zaskučela.
,,Neee, prosím, minule se mi o tom zdálo ještě půl roku."
,,Bylo nám patnáct."
,,Když já nevím, jsem strašně zmatená a rozrušená, zítra mám dvě přednášky a místo důležitého spánku se tu s tebou budu koukat na to, jak žralok zabíjí lidi. Hezký sny, Marinette." Z její poslední věty ironie jen odkapávala.
,,Ale prosimtě, bude to fajn večer, uvidíš. Zítra se vykašleš na přednášky a vyspíš se. Je pátek, ty zápisky do školy ti někdo pošle a i kdyby ne, jsi talentovaná, to zvládneš i bez toho." Konejšivě poplácala Marinette po zádech až jí zaskočil popcorn. Dívka radši Alye na všechno kývla, protože odporovat jí nebylo nikdy moudré.

Ráno si Marinette trošku přispala až do oběda. Okamžitě začala panikařit, protože ona vždycky chodí na každou přednášku, nikdy žádnou nevynechala. V hlavě se jí začaly rodit všechny možné i nemožné scénáře na to, jak to dopadne, ale na druhou stranu musela před Alyou smeknout. Noc plná Čelistí, popcornu, máslových sušenek a dívčího smíchu, ji zbavili vší úzkosti, nervozity a veškerého vnitřního chaosu. Musí za to Alye dostatečně poděkovat.
Oblečená a učesaná sešla dolů schody, aby se přivítala s rodiči a Alyou. Všichni seděli u stolu, kde se chystala polévka. Jakmile ji spatřili, přestali o něčem živě diskutovat a podívali se jejím směrem. Nastalo ticho, kterého se hned zaujmula brunetka.
,,No dobré poledne, Šípková Růženko, jakpak se spalo?" Zeptala se jí provokativně její kamarádka.
,,Měla jsi mě vzbudit, teď budu muset dohánět školu." Zavrčela s úsměvem a přisedla si ke stolu.
,,Myslím si, že bereš školu až moc vážně, Marinette, je dobré, že jsi tak svědomitá, ale jeden den ti s tátou odpustíme." Pohladila ji po ruce Sabina. Chovali se divně, tohle se nedělo každý den. Věděli to snad? Věděli, že pod maskou Berušky byla celé ty dlouhé roky jejich dcera? Marinette byla zmatená, proto se hned po obědě rozhodla zavřít v pokoji s tím, že si dá dlouhou sprchu.