Byli jsme team

four

Tato akce jim připomněla, když byli jen oni dva. Kocour se pokorně nechal vést Beruškou a oba byli spokojení, protože jim všechno vycházelo, zachraňování Paříže byla tehdy zábava.
,,Takže, miraculum je kožený náramek s keramickou zelenou korálkou, nosí ji na pravé ruce."
,,To mu mám jako vzít ruku a prostě říct: Promiň, tohle už nepotřebuješ? To zní strašně."
Kocour vypadal, že nad tím opravdu přemýšlí.
,,To je sakra dobrej nápad, jsi fakt dobrá v improvizaci, my lady."
Beruška tu poznámku ignorovala, bylo to to nejlepší, co mohla dělat.
,,Tak jo, dneska je pondělí, ze školy se vrací o půl třetí, v pět mu začíná brigáda v game shopu."
,,Vidím, že jsi mě opravdu poslouchala. Uděláme to spolu, nebo si na to věříš, klidně to udělám sám pokud bys-"
Beruška ho zastavila, oba se krčili za jedním malým komínem. Kocour nedokázal ignorovat jak blízko si jsou. Beruščí superhrdinka zavřela oči a zhluboka se nadechla.
,,J-já, myslím si, že to zvládnu sama. Pokud ne dnes, během tohoto týdne ano, pak ti zavolám a slibuju ti, že ve čtvrtek už Carpace na poradě nebude."
,,Tak se mi líbíš, broučku." Poplácal ji po rameni a mile se na ni usmál.
,,Hodně štěstí, má dámo."
,,Děkuju, budu ho potřebovat, Kocoure." Mrkla na něj a skočila z domu na chodník. Kocour měl ještě dlouho v hlavě její krásný úsměv a to, jak na něj provokativně mrkla. Ani ve snu by ho nenapadlo, že ji k něčemu takovému přemluví.

Beruška neměla vůbec žádný plán, srdce měla strachy až v krku, byla strnulá, že málem narazila do popelnice. Nemohla dýchat a studený pot jí tekl do očí, tohle bylo zlé, ale ona prostě měla nutkání to udělat. Budou zase jen dva, bude velitelka, žádná Rena Rouge nebude. To jí dodávalo odvahu.

Stála před domem, kde bydlel Carpace neboli Nino Lahiffe, bylo tři čtvrtě na pět, každou chvíli by měla oběť vyjít z domu. Beruška se rozhodla pro čistou improvizaci, měla tajnou zbraň, kterou Carpace postrádal- tajnou identitu.
Nenápadně se odtransformovala za popelnicí, bohužel její kwami se to ani trochu nelíbilo.
,,Marinette!! Jsi Beruška, nemůžeš konat takhle zlé věci, Lišaj vyhraje!!"
,,Ticho!! Jsem taky tvá majitelka a rozhoduji za nás obě, co je správné."
Sykla na ni ve stresu, až pozdě si uvědomila, jak byla zlá.

Carpace vyšel z domu, měl na sobě svoji modrou mikinu, kterou měl i na fotografiích pořízených od Kocoura. Nebylo těžké ho sledovat.
Beruška už nyní byla zase Marinette, obyčejná dívka z pekárny uprostřed města.
Chvíli počkala, kdyby vyrazila hned za ním, bylo by to podezřelé. Radši se dál schovávala za popelnicemi a vylezla až po pár minutách.

Do game shopu nikdy předtím nevkročila, byl to velký obchod hned na náměstí, zvenku vypadal drobně, ale jakmile otevřel zákazník dveře, ocitl se v jiném světě. Otevírala se tam obrovská hala plná obrazovek s upoutávkami. Marinette byla zkušená hráčka, ale Nino ji neznal, mohla zahrát dokonale nezkušenou.
Nikdy si na nikoho nehrála, pokaždé jednala čestně, ve školních hrách ji také moc neobsazovali, začala předstírat až své superhrdinství, kdy musela trošku přizpůsobit svoji osobnost.

,,Dobrý den, hledám nějakou lehkou akční hru pro úplného začátečníka." Přišla k pokladně a s hraným zájmem promluvila na na Nina, který k ní byl otočen zády. Při zvuku jejího hlasu s sebou trhl a jí došlo, že bude muset mluvit jinak, aby se neprozradila. V duchu zaklela, byla tak blízko ke kolapsu jejich plánu.
,,Přejete si?" Zeptal se Nino, očividně trochu zmatený.
Marinette, nyní už jiným hlasem, zopakovala svoji prosbu.
,,Přála bych si něco akčního, bojového, ale jednoduchého na pochopení, vážně jsem nikdy ten ovladač nedržela v ruce."
Nino se na ni vřele usmál, jeden podobný mu oplatila.
,,Hádám, že chcete koupit i konzoli s ovladači."
Přikývla.
,,Ano, nějakou mi doporučte, já se v tom vůbec nevyznám. A musí být lehce ovladatelná."
,,Jistě, jedna přišla nedávno, je to zjednodušená verze, novinka, máme ji zapojenou u pokladny."
,,Výtečné!!" Zatleskala poněkud hloupě rukama, do své role se začínala opravdu dostávat.

,,Takže teď zmáčni x, ne ne ne!! A teď levým palcem doleva a klikni, jo! Ne!" Chudák Nino se ji snažil navigovat a Marinette se divila, že nevidí jak je spocená. Hrát neznalou bylo hrozivě těžké, zvlášť když v tom byla mistr.
,,Zkuste mi to ukázat, tady, chytněte to." Podala mu ovladač od konzole a nepřestávala hypnotizovat jeho miraculum.  Bylo přesně takové jak ho Kocour popisoval, ale Marinette nenapadlo jak ho sundat. Její jediné štěstí bylo, že náramek byl zavázaný na dva jednoduché suky.
,,Ehh, zkuste vést moji ruku, jak vidím, jste zkušený."
A on poslušně poslechl, Marinette jakože omylem strčila do zasukovaného náramku nehtem a povolila ho. Cítila jak jí po zádech teče studený pot.

Nečekaně trhla s ovladačem doleva až Nino zaječel.
,,Propána!! Promiň!! Nějak jsem se do té hry zabrala, vůbec mi nedošlo, že mi pomáháš, ale teď už chápu proč mi to tak šlo." Zasmála se hloupě a protočila oči.
Ve skutečnosti šlo o jeden z posledních kroků k naprostémmu uvolnění náramku z ruky Nina Lahiffa.
,,Šlo vám to, slečno, budete si ji přát zabalit?"
Marinette dělala, že se velmi hluboce zamýšlí, ale ve skutečnosti jí v hlavě šrotovalo nad tím jak udělat, aby náramek spadl na podlahu.
,,Ani nevíte, jak moc mě to bavilo, hlavně s vámi mi to šlo, ale zřejmě se budu muset domluvit ještě s rodiči." Mrkla na něj a natáhla ruku, aby si s ním mohla děkovně potřást. V duchu se radovala, když se želví miraculum vydalo k zemi a ona ho nenápadně skopla pod jeden z mnoha stolů.
,,Chápu, moc rád vás tu ještě někdy uvidím, slečno, určitě z vás bude jednou skvělá hráčka."
Nejenže skvělá hráčka, ale i herečka Carpaci, řekla si pro sebe v duchu a ladně si prohrábla vlasy.
,,Jste milý, snad se ještě uvidíme, nejlépe v co nejbližší době."
Laškovně na něj mrkla a usmála se, pak mu zamávala a on se otočil zpátky k pultu.

Jakmile se na ni přestal dívat, předstírala, že si zavazuje tkaničku. Aniž by ji kdokoliv viděl, natáhla ruku pod stůl a do kapsy si nenápadně vložila nové miraculum. Ještě včera by se cítila provinile, zle, špatně a jako zrádce. Dnes ji nic netrápilo, cítila se jako vítěz.

Překvapilo ji, že venku už byla tma, když vyšla z obchodu, nevědomky v kapse stiskla nové miraculum.

Tohle byl začátek staré-nové éry.

Všichni jste byli zvědaví, doufám, že jsem nezklamala😅♥

Moc děkuju za 500+ reads, roste to neuvěřitelně rychle😘

Jaksi už nevím co psát, ve čtvrtek š vidíme😍

Taky vám přijde, že ty dny při čekání na kapitoly ubíhají rychleji?🤔😇