Nami

84 7 0
                                    

,, Zabiju tě! Stejně, jako si zabil je! " Zavrčím naštvaně, pevně sevřu čepele v rukou, až mi zbělají klouby a prudce se na něj vrhnu. Skřípot dvou čepelí o sebe mi zněl v uších, dokud ledová čepel neprojela skrz kunai. Znovu se oženu, ale uhne.  ,, Nemysli si, že mě dokážeš zranit, natož zabít. "  Sama se pro sebe usměji ,, Vážně? Tak jistá bych si nebyla. " Výraz v tváři se mu rychle změní, jakmile mu z ranky na bradě steče pramínek krve.  ,, Příště ti tu hlavu odseknu. " Zamračím se a znovu se chystám zaútočit. Byl však rychlejší a jen tak tak jsem stihla zkřížit ruce před obličejem. Zareagovat o něco později, asi bych z hlavy měla jehelníček na shurikeny. Naštěstí díky tvrzenému ledu na rukou jsem je odrazila. Sviňa jedna si cestu k mé kůži našla nehezky škrábla kousek pod ramenem. No jo. Nečekala jsem, že poletí tak bokem.  

Nijak si z toho hlavu nedělám a pokračuji dál. Mě nějakej škrábanec nezastaví, abych tomu grázlovi oddělila hlavu od těla.  ,, Neuškodí si připomenout staré časy. Popravdě mi chybělo popravování jejich hlav. "  Ušklíbne se pobaveně. ,, Ty šmejde! " Nasraně zařvu a švihám čepelemi ve snaze ho zasáhnout. Místo toho schytám další rány. Jednu do břicha a druhou, při které jsem upustila čepel, do pravého ramene hned nad předešlým zraněním. 

Vzdálím se od něj a v podřepu se pokouším nevnímat bolest pulzující v mém břiše. O ruce ani nemluvím. Krev z ní pomalu ztéká a v malých kapkách dopadá na zem.  ,, Že by to byl tvůj limit? Doufal jsem, že budeš jak ten klučina. I když krvácel jak podřízlé sele, pokračoval dál. "  Krev by se ve mě nedořezal, jak nasraná jsem právě byla. Takhle o bráškovi mluvit nebude! 

,, Sklapni ty vrahu! " Zakřičím a uvolním víc chakry. V prostoru se začnou formovat ledové částice do dvou tygrů, kteří se agresivně pustí do nepřítele.  Tuhle formu neudržíš příliš dlouho. Ukonči to a vem ty dva.  

Kolem mě se rozlehne nekonečná temnota, místo země ledová plocha v které se odráží hvězdy na jasné, noční obloze bez měsíce.  Nacházela jsem se v podvědomí Shirayuki. Před touto silou jsi se schovávala příliš dlouho a pokud se přepneš, může ti ublížit.  ,, Vím, ale teď si nemohu dovolit povolit. " Jsi si jistá, že to chceš použít? Může tě to stát život. ,, Ochraň ty dva.  Až bude po všem, chci abys jako svou schránku použila Jeho. Budeš mít větší šanci na přežití. " To po mě nemůžeš chtít.. ,, To mě nezajímá, Shirayuki. Až se dostanete do skrýše, budeš na sestru dávat pozor. A skryj před ní Naši existenci co nejdéle. " Tygřice za mnou se napne. ,, Tohle je naposled, co spolu mluvíme. Nedrž se nazpět. "  Tatsuki Nami. Tohle je naposled, co tě uposlechnu.  Jménem rodu Nami, ti přikazuji..

,, ..zruš pečeť. " Vydechnu, od úst mi vyjde obláček páry díky chladu. Pečeť pod okem zmizí, rány na těle se začnou samy hojit a kolem mě se uvolní veškerá chakra Shirayuki. Budova začne praskat a hroutit se. Kolem Hidana s Deidarou se z ledu vytvoří bariéra, přesně, jak jsem po Shirayuki chtěla. 

Tento souboj je můj poslední a dokud mám své vědomí pod kontrolou.. musím zaplatit za všechny hříchy svého klanu, které jsem na sebe vzala. 

****†****





Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat