Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Den, na který nezapomenu

Na obloze líně pluly červánky. Jemný vítr cuchal dívčiny rudé vlasy, které při západu slunce plály, jako ten nejčistější oheň.

Dívka běžela, co jí plíce stačily, uličkami vesnice. Míjela stánky s různou nabídkou zboží a lidi, do kterých občas ve spěchu vrazila. 

Dnes je výjimečný den, kdy proběhne rituál, při kterém se dědí schopnosti. Tato tradice se dodržuje po generace, kam až paměť nejstarších sahá.

Tímto rituálem prošla při narození, jenže si jej nevybavuje. Potřebuje uspokojit svou zvědavost a vědět, oč se vlastně jedná.

Udýchaná zastaví před  budovou, kde stojí dva kluci vyšší než ona. ,, Kde se loudáš? Za chvíli to začne. " Řekne s úsměvem klučina napravo od ní. Oba si jsou téměř identičtí, ale ona je rozezná. ,, Bráško.." Stále dech popadající dívka pohledné do očí svého bratra. ,, Tak už pojď. " Rudovláska kývne na souhlas a s úsměvem na rtech.

Točité, kamenné schodiště vedoucí do hlubin temna se dívce zdálo být nekonečné. Zároveň ji však napínalo. Nemohla se dočkat, až zjistí, co se nachází na konci tohoto schodiště.

Sejde poslední schodek, zatají dech, zorničky se rozšíří a na těle jí naskočí husina. Nacházela se ve velkém, temném, kruhovitém prostoru. Mihotající světlo z loučí na stěnách matně osvětlovaly prostor. Ve středu klečela žena s nemluvnětem. Kolem nich v kruhu seděli lidé s černými vlasy. Byly různě věkově staří a před nimi hořela svíce. Nebyla to obyčejná svíce, něčím byla zvláštní.

Lidé začali skládat pečetě, svíce se roztekly a jejich vosk se začal roztékat a spojovat ve znaky až k ženě. Její pečeť pod okem zmizela a kolem ní se uvolnilo velké množství chakry.

-

Křik..

Velmi hlasitý křik..

Hořící vesnice..

Dunící rány..

Pláč dětí..

Krev.. spoustu krve..

 Bráško.. Stál si tam i s druhým bráškou a společně z posledních sil bránili přeživší.

,, Tatsu uteč! " 

Vaše oči byly.. vždy tak hřejivé.. teď.. chladné, jako led 

Led? Proč je kolem led?

,, Bráš- ah?" 

,, Řekl jsem..ah..že máš u-utéct..Tat-su.." 

Tvoje tělo..jsi zraněný. 

I přes to mě chráníš. 

,, Uteč.." Vydechneš a tvé tělo ztěžka padne vedle mého. 

,,Bráško? " Tvou tvář jsem držela ve svých malých dlaní. Celý si se chvěl. Z drobných ranek, které se ti vždy rychle hojily sami, nyní stékaly pramínky krve. V tu chvíli byl pro tebe i nádech obtížný.

,, Tatsu! Poslechni bratra. Vem sestru a uteč! "

Stále si bojoval, i když si neměl příliš sil. 

,, Vem Katsu a ute- "  Tvůj hlas.. jako by ti ho ukradli..

Dostali tě. Jeho ostří projelo skrz tvé tělo. 

,, Bráško! " 

Prudce sebou trhnu. Kapky studeného potu mi stékali po čele. Trhavé nádechy, zběsilé bití srdce. Šumění listů v nočním vánku mi přišlo hlasitější, něž kdy jindy. Menší mítinku v hluboké noci osvětloval bílí kotouč. Cvrlikání cvrčků a dalších brouků mě pomalu uklidňovalo. V hlavě mi však myšlenky lítaly proudem. 

Bránili mě, i  když věděli, že zemřou. Brášky.. zabili je. Kdybych jednala o něco dřív. Jen o chvilku dřív. Nemuselo to tak dopadnout. Mohli být se mnou a jejich síla. Nebyla tam, kde nemá být.  Proč, proč tolik riskovali, kvůli mě? Mohli jsme utéct, všichni.  Kdybych nebyla tak slabá, i sestřička by- Ne. Nesmím se vinit. Znovu už ne. Pokud bych se vinila.. Nemohu Brášky zklamat. Znovu ne!

Kolísavě se postavím na nohy. Když tu bude jen sedět a litovat minulosti, nikam se nedostanu. Tygřice se hlavou otře o můj bok. Prsty zajedu do hebké srsti, třpytící se v měsíčním svitu, jaka čerstvě napadený sníh. Čeká nás dlouhá cesta do Kamenné a ještě delší k našemu cíli. Nasednu na tygřici, která se  ihned rozběhne. Ještě než se rozední, chci být na dohled Iwagakure. A než zapadne slunce.. Opustím vesnici, jako vítěz, který svou oběť nezabije. Nechá ji trpět, aby věděla, že se vrátím a její soudný den nadejde s mým příchodem.  Popoženu tygřici a s jasným cílem pozoruji cestu před sebou.  

Nezklamu brášky. Znovu ne. Tentokrát ochráním já vás. Pozorně se oba dívejte, ta z krve mrtvé zrozena přichází. Mé tělo je jako led, které nerozpustí žádný oheň a neroztříští žádné ostří. A i kdybych měla stát na samém vrcholu mrtvých pěšáků, nic mě nezastaví!

. . . 

-Hidan-

Jak dlouho to trvalá? Den, dva?  Pomalu to přichází. Ono šílenství z hladu. Pokud se odsud dostanu živej, přísahám Jashinu, že si toho zmetka naservíruji i s jeho poskoky. Kdyby aspoň jeho nechali. Stále je v bezvědomí. Byla tady ta štětka, která s Deidarou nejspíš něco měla. Nevypadala, že ho ráda vidí, ale i tak  mu nechala ošetřit aspoň ty zlomeniny.  Bude zázrak, pokud bude schopný ještě někdy použít ruce. To vím i bez lékařských znalostí.  

Z poza dveří uslyším řinčení klíčů a mužské hlasy. Že by pauza skončila?  S cvaknutím zámku se má myšlenka potvrdí. ,, Ale, ale. Kde máte svého pána, čoklové? " Neodpustím si poznámku na jejich "pozici". ,, Tch! Drž hubu šmejde. " Promiň, ale tohle v plánu vskutku nemám.  ,, Co myslíš, že su, abych poslouchal prašivé čoklisko? " Je až k smíchu, jak lehce se nechají vyprovokovat. ,, Drž hubu! Nejsi nic víc než odpad společnosti. "  Teď sis nadběh.  ,, Oh? Asi tě zklamu, ale tohle není bordel. Zkus tu budovu vedle, třeba se ti poštěstí a najdeš nějakou, která se nechá ojet čoklem. " Je to tu. ,, Aagrr! Ty hajzle! Řekl jsem abys sklapl! " Napnou se mi svaly v těle. Tak dlouho jsem čekal na to, až mi tělem začne proudit ten příjemný pocit. 

,, Rána nic moc, ale i tak dík, bylo to velice uspokojující. Ty těsný pouta mě už omrzela. " Není nic lepšího, než říct krásnou pravdu po těch několika lžích.  ,, Ty tu hubu nezavřeš, co. " Uhodl si správně. ,, Což si hluchý? Říkal jsem přeci, že neposlouchám někoho jako si ty. Přesněji neposlouchám nikoho. "  Až na pár výjimek.  ,, Tohle k tobě sedí.. " Tak si se už probral.. Bylo na čase. Nemohu víc než souhlasit.  ,, Aah? Co že si vzhůru? Myslel jsem, že ti dali vypínáčka. " Uchechtnu se. Jsem rád, že se konečně probral. Byla to celé věčnost, kdy jsem pozoroval jeho bezvládné tělo, jak se pod slabými nádechy nadzvedávalo. ,, Blbe. Tebe by nepřeslechl ani mrtvej.." Zachraptí tiše. Jistě. I tak se přepíná. Mě bude říkat blb, když sám tu je na hranici. 

 ,, Hm.. Tak budem pokračovat. " 

****†****

Ahm.. Vypadá to, že Hidan opravdu šílí, nebo je to jen debil od přírody?

**†**

Pak Tatsuki.. Co se přesne stalo?
Co je i s Katsu doopravdy zač?
Kdo za tím vším stojí?
Co v plánu má Obito a jak to souvisí s téma dvěma?
A koho myslel Hidan tím, že si všichni myslí, že je mrtví, ale on zná pravdu?

Mnoho otázek, ale žádné odpovědi.. Nebo jsou přímo před náma?

**†**

Katsu ~❤