Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Tatsuki

Měl jsem pocit, jako bych tohle už jednou viděl. Ten pohled, který mě sevře a drtí tak dlouho, dokud nerozdrtí poslední kousek mé duše. Každý by nejradši utekl, ale ona to nedovolí. Vedle ní se cítím být tak malý a bezmocný, přitom ji tak dobře znám, i tak se mi konečky prstů roztřesou. Nadechnout se je snad víc nemožné, než se nadechnout pod vodou.

Nemožné! Pokud tohle se mnou udělal její pohled, nechci vědět, čeho je víc schopná. Je snad možné, že je silnější než ona. Pokud ano je to velmi zlé. Nebo je to jen má představivost? Je tak intenzivní, že má mysl to vnímá, jako skutečnost? Ne. Nechce se mi věřit, že by to byla pravda. Prostě ne.

Svou pozornost věnuje zpět knize, jako by bych tu nebyl a vše bylo nepodstatné. Vzpamatuji se a vytáhnu svitek s informacemi. ,, To si sem šel, jen kvůli svitku? Mohla ho poslat po tom kaktusu, jako ostatně. " ,, Ne. " Suše odpovím a svitek ji hodin. ,, Proč tu teda si? " Chytne ho, ale důležitá,l je stále kniha. ,, Copak tě nemůžu jen tak navštívit? " kmitnu rameny a posadím se ke stěně, o kterou se opřu zády.

,, My máme zájem o své členy. " ,, My? " Nadzvedne obočí a otočí stránku. ,, Jsme jako skládanka. Každý z nás je dílek, který zapadá do druhého. Všichni dohromady..tvoříme celek, ale bez jednoho.." odmlčím se a pohlédnu na rudovlásku.

V očích se jí zaleskne, zavře knihu a svou pozornost konečně věnuje mě. ,, Ty víš, kde jsou. " ,, Záleží koho myslíš. " ,, Moc dobře víš koho, Obito. Nepřidala jsem se k vám jen tak. " ,, Ale, že tě bylo těžké přesvědčit, musíš uznat. " Uchechtnu se a sundám si masku.

,, Tehdy..jsme nevěděli, že se k nám přidá. Bylo to buď, anebo. Byla slabá a podařilo se nám ji naklepnout. Bohužel špatně. " ,, Co jste jí udělali?!"  Završí a v očích jí začnou lítat hromy blesky. ,, Klid kocourku. " Zašeptám klidným hlasem a rukou naznačil, aby si dala pohov. ,, Zas tolik se toho nestalo. Zesílila a je víc drzá než předtím. Někdy i nahání větší hrůzu, než ty. "

"Nečekaně" po mě šlehne hromy blesky ,, Cos říkal?! " zaskřípe Nasraně zubama, div jí pára z nosu nestoupala. ,, Jen tě škádlím. Nikdo nenahání hrůzu a děs, jako ty a nasraná Konan. "Zdvihnu ruky do obraného gesta. ,, Si myslím! " Odfrkne si uraženě.

,, Jste si podobné." Tiše řeknu. Tatsuki uvolní svaly a jak bez duše zvedne své (barva) oči, které se střetnou s mými. ,, Kdy ji uvidím..svou malou sestřičku..takovou dobu jsme oddělené.. Nebýt Kamené, mohly jsme- " ,, Můžeš je pomstít." Temnota ji znovu zaplní oči.

Ano, udeřil jsem na správné místo. Její schopnosti jsou nanejvýš tak vysoké, že i Pein měl problém. Není ani tak silná, jak přesná. Její rychlost je její výhoda. Jako šelma číhající na zvěř se zaměří na slabinu a ve vhodné příležitosti udeří. Vše proběhne nenápadně, rychle a přesně. Nevyhnutelný osud oběť nemine.

,,Potřeboval bych, aby si zaskočila do země Země omrknout dva od nás. Mám nemilé tušení, že se dostali do pěkné šlamastyky. Budeš tak hodná a pomůžeš jim? Samozřejmě, pokud se ti nějakém kameňák postaví do cesty, můžeš ho řádně popravit. A nezapomeň na květiny, nejlépe Kamélie, ty rudé. " ,, Co když potkám- " ,, Tatsuki.." povzdechnu si ,, Jak dlouho se známe. Pět, šest let? Věřím, že pokud se s ním dostaneš do křížku, dokážeš si poradit. Nezapomínej, že je to osoba, která způsobila vše. Je to pro tebe, tvou milovanou sestřičku a zbylé. "

x  x  x  

-Tatsuki-

Vyrazila jsem hned poté, co mi Obito poskytl veškeré informace. I přes to, že se známe takovou dobu, něco mi zatajil. Zatajil mi něco podstatného. Vždy něco tají, ale tentokrát to bylo jiné. Je to něco, co bych neměla vědět, nepotřebná informace, nebo..je to něco, co by tě trápilo? Mě to přeci můžeš říct.. 

,,Tsh! Takovou dálku přeci nepůjdu pěšky.. " Kousnu se do prstu a přivolám svou věrnou přítelkyni bílou tygřici Yuki. Obláček dýmu se rozplyne, sametově bílá srst s onyxově černými pruhy se zaleskne na přímém slunci. Tygřice poslušně sedí, v nebesky modrých očíh se zalesknou jiskřičky. Nepotřebuji nic říkat  hned ví, co potřebuji. Postaví se na všechny čtyři.  Na rozdíl od ostatnich tygrů je Yuki mnohem větší, tudíž v kohoutku mi je po hruď.

Nesednu na její hřbet a řeknu jedinné. Yuki se rozběhne do hlouby lesa směrem místo, které každým centy metrem duše i tělem nenávidím. Iwagakure. Vesnice, která mě připravila o domov, rodinu a bratry. Stále mám v paměti jejich vyděšené tváře. Bylo jim sotva šest, byli nuceni sledovat onen masakr. I po smrti si budu pamatovat oplzlou tvář toho necitného vraha, který oddělí hlavy mých bratrů od jejich těl a podobně odporným způsobem zabil i mé rodiče.  Oči té zrůdy mě děsí až do morku kostí. Ty bezcitně chladné oči, prázdné jako bezedná studna.

Pomstím je. Slíbila jsem to. A já své sliby dodržím, i kdyby to znamenalo mou smrt.

***†***

Jsem tu zpět. To byla doba, co? Ale nebojte. teď mám tolik času, že tento týden vyjdou další dvě kapitoly + další kapytola u Eruri (͡° ͜ʖ ͡°)  Zas něco úchylnýho no..

**†**

By mě celkem zajímal váš názor na tuhle storku.. já osobně si myslím, že se to začíná rozjíždět a vyjasňovat určité nejasnosti, zatímco další přibývají.

Jsem se zas rozjela no.. :D

**†**

Vaše Katsu <3