The Bells in your Heart ✔️(série Bells 1. díl)

LII. Coming Out

Chápal jsem, že musela být zmatená a plná nezodpovězených otázek, a taky jsem věděl, že si nezaslouží to, aby nedostala odpovědi.

Sklenička dvojité whisky přistála na náš stůl společně s kávou pro Petru a já ji s povděkem přijal a začal mluvit.

„V první řadě se ti chci omluvit, že jsem ti neřekl dost podstatné informace z mého života. Bál jsem se tehdy, jak bys reagovala na fakt, že jsem byl kněz a pak... musel bych ti už tenkrát vysvětlit to, co ti řeknu nyní. Možná, že mě i dnes odsoudíš a nebudeš se mnou už nic chtít mít, ale je čas ti zodpovědět všechny tvé otázky. Byl jsem kněz v tom kostele, u kterého jsme dnes byli, a ten kluk, co tam kreslil... to je ta láska, o které jsem mluvil. Teď už víš, proč jsem ti neřekl její jméno. Má láska je totiž kluk. Nevěděl jsem, jak bys na toto reagovala, a proto jsem to tajil. Zvrhlý kněz se zamiloval do mnohem mladšího chlapce – to jsem já, můžeš mě soudit, ale já s tím nic nezmůžu a pravděpodobně ztratím jedinou přítelkyni, kterou mám. Omlouvám se!" sklonil jsem hlavu a vyklouzla mi slza.

„Levi, vždyť já tě přece neodsoudím, proti lásce mezi muži vůbec nic nemám a to, že jsi byl kněz? Copak nejsi také člověk? To se přece stává, nejsi první ani poslední duchovní, který opustil řád, protože se zamiloval," odmlčela se, „a dál? Co se stalo? On tě odmítl a ty jsi odešel?"

„Ne, on o tom neví, nikdy jsem mu to neřekl."

Vzdychl jsem, hodil do sebe dalšího panáka a začal vykládat svůj příběh úplně od začátku. Nevynechal jsem ani to, co nám provedl Jean a jak jsem vlastně přišel k mému úrazu, a to už jí kanuly z očí slzy jako hrachy a ukradla mi mou znovu naplněnou sklenici a najednou ji vypila.

„Neplakej kvůli tomu, pojď, půjdeme už na hotel, je hodně hodin a za chvíli tu budou zavírat."

Po cestě začala spřádat různé teorie.

„Levi, měl bys jít za ním, co když tě má taky rád?"

„Petro, mluví z tebe alkohol, proč by se šestnáctiletý kluk měl zamilovat do kněze, který je o deset let starší? To je přitažené za vlasy. Nemožné!"

„Já myslím, že to možné je!"

„Není, protože tenkrát v nemocnici se mi svěřil, že má lásku, která mu pomohla překonat ten nechtěný sex."

„A to tě ani jednou nenapadlo, že ta láska bys mohl být ty? Říkal jsi, že potom, co jsi zmizel, tě hledal. Prosil matku, aby mu řekla, kde jsi. Maluje tě! Máš pocit, že tohle dělá kluk, pro kterého jsi jen kamarád? Jen opatrovník? Přemýšlej, Levi! Co ztratíš, když za ním teď zajdeš a řekneš mu to? Maximálně tě může poslat do háje, ty se vrátíš do Florencie a už ho nikdy neuvidíš, anebo se ti vrhne kolem krku a budete konečně oba dva šťastní! Za zkoušku to stojí, ne? Já už se nechci dívat, jak se trápíš!"

„Tak to budeš muset se mnou vydržet, protože já za ním nepůjdu!"

„Ale no tak, Levi, nebuď tvrdohlavý!" zamračila se.

„Zítra poletím domů!" řekl jsem rozhodně.

„Tak to v žádném případě!" chytla mě za paže a obrátila k sobě čelem, aby se mi zadívala do očí.

„Však ty tu zůstaň a užij si prázdniny, ale já už tu nemůžu zůstat ani den! Chci domů, do Florencie!"

Druhý den ráno jsem, přes mocné protesty Petry, sedl na letadlo a odletěl zpátky do Itálie.

PETRA:

Nechtěla jsem nechat odletět Leviho samotného, ale měla jsem dojem, že musím něco udělat. Copak jeden člověk může unést za život tolik trápení?