The Bells in your Heart ✔️(série Bells 1. díl)

XII. Fantasy vita

E R E N

Měl jsem neblahý dojem, že tohle jsem fakt přestřelil. Mohlo mi dojít, že to není téma, které by se mnou rád probíral. Trochu jsem zpytoval své svědomí a dával do kupy slova omluvy, ale v tu chvíli se mi do hlavy vloudila vzpomínka na to, jak vychovával Jeana. Klečel mu na hrudi, držel ruce a on byl pod ním úplně bezbranný. Líbila se mi jeho dominance, kterou si v té chvíli ani sám neuvědomoval. Koneckonců, měl jsem dojem, že on si ji neuvědomuje vůbec nikdy a já ji z něj přesto cítím. Je tak přirozená, že ho snad ani nikdo nemůže nařknout z nevhodného chování, přestože je kněz.

Fantazie v mé hlavě neutichala a já si představoval, že neměl pod sebou Jeana, ale ležel jsem tam já a on na mě hleděl s očima plnýma chtíče. Z hrdla mi vyšel přidušený sten a ocas mě zase zradil. Cítil jsem, jak se do něj žene krev a věděl jsem, že za chvíli budu mít bolestivý problém. Debilní představivost! Měl bych na takové věci přestat myslet, ale bylo to tak lákavé...

Pod peřinou jsem si levačkou obepnul svůj neposlušný orgán a v souladu se svou fantazií jsem synchronizoval pohyby tam a zpět. Ze štěrbiny už mi kapalo proudem a já rychle mířil ke kýženému vrcholu. Rychle jsem si ještě pravou rukou zakryl ústa, abych utlumil své sténání. Věděl jsem, že v této budově jsou stěny jako papír a já bych opravdu nerad, aby mě slyšel, jak se tady ukájím, zatímco on si vybíjel zlost na mě a na mé pošťuchování ohledně sexuality.

Ztratil jsem pojem o čase, Levi se mohl každou chvíli vrátit. Svalil jsem se na postel spokojený, vydýchaný a klidný.

Myslel jsem, že mě dneska už nic nemůže překvapit. Opak byl pravdou. Levi vešel do místnosti bez trička, lesklé tělo pokryté potem a jediný pohled na něj mě přesvědčil, že dát někomu přes tlamu, pro něj musí být maličkost. Dokonale vyrýsované břišáky na jeho jinak štíhlém těle byly skvostné. V duchu jsem zaúpěl.

Bože, co mi to děláš? Mít takové tělo by mělo být trestné!

Když se pohnul, všechny svaly mu jen hrály a v jeho jindy bledých tvářích zářila červeň z námahy.

Vyděšeně jsem zkonstatoval, že pohled na jeho tělo mi udělal bordel tam dole stejně jako před chvílí. Proč jen musím být věčně nadržené prase? Naštěstí jsem seděl pod peřinou, takže můj problém byl skrytý, ovšem to, co se odráželo na mé tváři, už byla jiná věc.

„Jdu do sprchy a zavři tu pusu, nebo ti do ní vlítne moucha," usmál se na mě tak lehce a uvolněně, přičemž kombinace jeho úsměvu a božského těla byla nad moje síly. To, že jsem se tvářil jako debil, jsem odsunul v hlavě jako nepodstatné a přemýšlel, jak zbavit kamaráda dole dalšího utrpení.

Předešlá fantazie byla úžasná, ale představa nahého Leviho nade mnou, to byl úplně jiný level. Přestože mě tahle nemilá tíseň v trenkách přepadla v nedlouhé době podruhé, nebyla těžká dřina se jí zbavit. Věděl jsem, že musím být rychlý, tušil jsem, že se ve sprše dlouho nezdrží a málem jsem se modlil, aby z koupelny tentokrát vyšel oblečený. Nejlépe jako islámská žena.

Islámská žena nevyšla, ve dveřích se objevil jen nechutně sexy kluk s mokrými vlasy, ve vytahaném tričku a pyžamových teplácích. I tohle mu slušelo...

„Koupelna je volná, našel jsem i nový kartáček. Předpokládám, že svůj vlastní si běžně po kapsách nenosíš?" vytrhl mě z přemýšlení a já jsem rychle zacouval do koupelny, aby si nevšiml mých červených tváří, které po mém výkonu jistě ještě zdobily mé líce.

V soukromí koupelny jsem opět začal přemýšlet nad Jeanem. Věděl jsem o něm, že je největší rváč z okolí. Neznal jsem nikoho, kdo by ho byl sám schopný přeprat. Když se do toho Levi vložil, dostal jsem o něj strach. Jakou šanci má kněz, který je o hlavu menší než on? Překvapil mě! Nejen svým uměním sebeobrany, ale také jistotou a lehkostí, kterou ho dokázal dostat na kolena. Jak to, že se kněz dokáže prát? I když prát je celkem silné slovo, Levi se ani neušpinil, ba ani nezadýchal a Jean už se kroutil pod kolenem drobného a jindy zcela nenápadného muže. Zíral jsem v tu chvíli na něj jako na zjevení a přemýšlel, jestli se mi nevrátila vysoká teplota a tohle všechno se mi jenom nezdá.