The Bells in your Heart ✔️(série Bells 1. díl)

LXII. Poslední úder zvonu

EREN

Užíval jsem si hru na piano a tréma ze mě opadla hned po první písni, když jsem viděl, jak se lidé baví. Někteří se mnou zpívali, a dokonce u jedné pomalé i začali tančit.

Já se bavil s nimi až do doby, kdy jsem koutkem oka uviděl vcházející skupinku lidí zabraných do hovoru, mezi nimiž byl i vysmátý Levi. Silou vůle jsem přinutil prsty, aby se dál pohybovaly po klávesách, a v jednu chvíli jsem se při zpěvu zajíkl, protože nenáviděný knedlík se přece v mém krku usadil. Naštěstí tato píseň byla u konce a já jsem se mohl napít vody. Pár sekund jsem dýchal a uklidňoval se. Zavřel jsem oči s pocitem, že se tak budu lépe soustředit na další píseň, a položil znovu své roztřesené prsty na klaviaturu. Po pár sekundách mě tóny klavíru uklidnily a já mohl začít znovu zpívat. Možná to bylo také proto, že seděl na místě, odkud na mě neviděl a ani já na něj.

„A tahle, Levi, ta je pro tebe!" zašeptal jsem mimo mikrofon, jen tak sám pro sebe.

Ti ho incontrato ma tu non mi hai visto

Potkal jsem tě, ale neviděl jsi mě,

eri in macchina è stato un attimo

byl jsi v autě, byl to jen okamžik

ma il mio cuore si è come bloccato

ale mé srdce je jako zablokované

o era fermo prima e ha ripreso a battere

nebo se první zastavilo, než začalo znovu bít

Tante volte io l'ho immaginato rivedere te
Tolikrát jsem si tě představoval, bádal jsem

che effetto mi farà però adesso che è capitato

jaký účinek to na mě bude mít, ale teď se to stalo

non importa più se sia stata colpa tua o mia

už nezáleží na tom, jestli to byla tvá vina nebo má

Eravamo quel che tutti sognano

Byli jsme to, o čem každý sní

quell'amore che i cantanti cantano

ta láska, o níž zpěváci zpívají

tanto forte, potente, immenso che

tak silná, mocná, obrovská

sembra esagerato ed impossibile

zdá se být přehnaná a nemožná

con il petto che sembra esplodere

s hrudníkem, který se rozskočí

che non serve altro in più per vivere

už nepotřebuji nic jiného, než žít

che potrebbe scomparire l'universo

a svět najednou zmizí

tranne noi
tranne noi

kromě nás

I ricordi che sembrano lame

Vzpomínky, které jsou jako ostří,

fanno male ma forse li cerco io

ubližují, ale možná jsem je hledal

per rivivere, per ricordare

prožíval, vzpomínal

ogni istante accanto a te

na každý okamžik s tebou

una vita accanto a te

na život s tebou!
E il cervello sa che è complicato

A mozek ví, že je to komplikované,

ciò che è rotto ormai non si riparerà

co je nyní rozbité, nelze opravit,

però il cuore sai me l'ha giurato sa che un giorno tornerai

ale srdce mi říká, že se jednoho dne vrátíš

siii

ano

dice presto tornerai

že se brzy vrátíš!

Dál jsem to tam už nemohl vydržet. Tušil jsem, ne – já věděl, že Levi už drží v rukou můj dopis a dárek. A možná se zmateně rozhlížel, nebo se šel zeptat za barmanem, co to mělo znamenat. Možná byl naštvaný a možná ani nevěděl, kdo mu to poslal. Nejspíš už prezent hodil do tašky a dál se bavil s kamarády, nic to pro něj neznamenalo. Spousta proměnných, které jsem nedokázal nijak rozumně zpracovat.

Jen další obyčejný dárek na Vánoce. Chtělo se mi plakat tak strašně moc, že jsem se musel zastavit hned za rohem, abych se někde nepřerazil nebo mě nepřejelo auto, protože jsem přes záplavu slz nic neviděl.

Co mě to jen napadlo? Jak jsem mohl být tak naivní a myslet si, že Levi pozná, že je to dárek od dávného přítele, kterého kdysi vzal pod svá křídla, aby se neufetoval. Vždyť už je dávno někde jinde, má jiný život, přítelkyni a na mě už nejspíš dávno zapomněl.

Vtom jsem uslyšel známý zvuk zvonku. Mé srdce naplnila naděje, nepřeslechl jsem se ale? Netoužím tak moc to cinkání slyšet, že už mi z toho jen zvoní v uších? Osušil jsem slzy a vyšel zpoza rohu na ulici, která vedla podél kavárny.

Stál tam, krásnější, než si jej pamatuji, s rozevlátou, nedbale uvázanou šálou kolem krku, a jeho ocelově stříbrné oči se na mně zastavily.

Rozeběhl se za mnou přes ulici, nedíval se kolem sebe, a málem skončil pod koly auta, které naštěstí těsně před ním zabrzdilo. Myslím, že on si ani nebezpečí neuvědomil, ale já jsem málem dostal infarkt.

Dál spěchal ke mně a vrhl se mi do náručí takovou silou, že jsem to málem neustál. Po hrudi se mi rozlilo teplo, a pocit, že je teď v mém náručí mě naplňoval ještě větší porcí lásky. Srdce se mi začalo tetelit štěstím a do očí opět vstoupily slzy.

„Erene," zadrhl se mu hlas. „Tolik jsi mi chyběl!"

Šeptal mi do ucha a myslel jsem, že mě umačká a já jemu nejspíš způsoboval to samé. Bál jsem se povolit stisk, aby mi snad neutekl nebo se nerozplynul. Pocítil jsem v sobě tolik pocitů, že jsem měl dojem, že se rozpadnu a každý jeden z nich do něj vpluje a já už navždy zůstanu jeho součástí.

Odtáhl se, ale stále mě pevně držel za ramena, a i jemu oči plavaly v slzách.

Viděl jsem v nich ale tolik lásky, že by ji ani oceán nedokázal pojmout, a všechna byla posílána mně. V tu chvíli jsem si byl už jist, že jeho srdce nepatří nikomu jinému.

Nestihl jsem se ani vzpamatovat z toho přívalu citů, když se jeho rty dotkly těch mých.

„Ti amo, Eren."

„Je ťaime, Levi."

V tu chvíli začaly bít všechny zvony florentských kostelů a katedrál. Stovky zvonů bily v mém srdci, zrovna tak jako v jeho. Bily stejnými tóny, ve stejné stupnici, sladěné v jednu jedinou píseň, které se říká láska.