Hra s osudem✔️

6. kapitola

Dylan

Být jen kousek vedle ní, dělat že je to jen studentka, a ne nic víc mě trochu ničilo. Nemohl jsem nic dělat, když tam byl Luke. Jen jsem se mohl dívat toť vše, jenže řekněme si narovinu, mě tohle nestačí ne když vím, jaká opravdu je, jak mi vždy propadala a já zase jí.
„Uhm, pane Barnesi," ozval se Luke, tak jsem se na něj podíval.
Hodil po mě pohled abych toho už nechal, tak jsem jen mykl rameny.
„Nikito běž do třídy a jestli dneska ještě budeš nepříjemná a drzá, tak budeš mít prostě trest," mykl rameny a ona si zavrčela. To bylo děsně žhavý a já měl jeden nový vytvářející se problém.
„Když nebudou protivní," sykla a zvedla se ze židle. „Ty nebuď," řekl klidně, ale ona už klidná nebyla. „Jo a ještě řediteli, jestli mě bude někdo obtěžovat, tak ho vyrazíte že?" zeptala se jako by měla něco v plánu, s tím se samozřejmě podívala na mě.
,,Bude mít taky problém, ale teď běž," odpověděl ji a ona se otočila k němu zády a hodila po mě nenávistný pohled, který byl všeříkající.
Měl jsem se od ní držet dál. Jen co odešla jsem si povzdechl. Bude to těžké, hodně těžké si ji získat zpátky.
„Co si chtěl probrat," zeptal se mě na což jsem se na něj podíval. Najednou jsem byl mimo a nevěděl jsem co jsem vlastně chtěl.
„To už je jedno až si vzpomenu přijdu," mávl jsem rukou a odešel z ředitelny.

Chodil jsem po škole. Měl dozory, což mi pomáhalo v tom abych si ji trochu pohlídal.
Vlastně jsem ji tak trochu stalkoval, bohužel mi to zatím muselo stačit. Vždy když kolem mě procházely holky slyšel jsem, jak si povídají, hlavně se na mě usmívaly a snažily se abych si jich všímal. Bohužel jsem o ně neměl zájem.
Měl jsem už tolikrát chuť jim prostě říct, že nemám zájem a že už mám jinou.
„Uhm, pane učiteli, nechtěl byste zajít na kávu?" oslovila mě jedna studentka, která se na mě pořád culila a ukazovala mi co vše má.
Podíval jsem se na ni a pousmál se.
„To máš pravdu, nechtěl, nemůžu přece se studenty chodit po kavárnách," řekl jsem a zaznamenal, jak mě sleduje Niky.
Měl jsem chuť ji trochu provokovat, jenže jsem si stoprocentně nebyl jistý, zda si to můžu dovolit.
„Ale pane učiteli, nemusíme do kavárny," zaprotestovala studentka a svůdně se na mě podívala.
„Promiň, ale zaprvé jsem tvůj učitel a zadruhé už někoho mám," odpověděl jsem ji a podíval se na Niky. Byl jsem si vědom, že mě slyšela, protože už byla blíže, ale ani tak se na mě nepodívala. Ta holka mezitím odešla a já zase mohl být na dozoru. Bohužel už jsem dneska nezahlédl Niky ani její partu.

„Jak šlo učení?" pozdravila mě a objala teta.
„Nic moc," mykl jsem rameny a batoh jsem odhodil ke dveřím.
Teta se na mě vyčítavě podívala, tak jsem si zvedl batoh a hodil ho do pokoje na postel. Převlékl jsem se do tepláků, trička a rozvalil se na sedačce v obýváku u tety.
Chtěl jsem si jen odpočinout, ale ona měla jiné plány.
„Běž něco nakoupit, když už tu jsi, já to dneska nestíhám," řekla mi a já se na ni nevěřícně podíval. „Teď jsem se převlékl teto!" vyjekl jsem naštvaně, ale ona jen mykla rameny a já teda musel jít.

K mé smůle jsem musel ještě udělat večeři a oběd na zítřek, takže jsem u plotny strávil asi 4 hodiny minimálně. Bylo to únavné div jsem neusl na židli, když jsem dodělával zapékané brambory. Bohužel jsem to musel dodělat, protože teta šla spát a já k tomu neměl daleko. Jen mi chybělo pár minut, než se to dodělalo a já mohl zabalit vše co jsem chtěl dělat.
Dal sem si jen sprchu a jediné na co jsem se zmohl ještě před tím, než jsem šel spát bylo, že jsem si prohlédl mé a její společné fotky.
Tak moc mě mrzelo, jak se to dozvěděla.
Moc mě mrzelo to, že jsem nebyl schopen jí to říct sám, aniž by to někdo věděl. Vše jsem si zbytečně zkomplikoval.

***

„Dylane, proč si sakra nehlídáš čas!?" vyjekla teta, když mi vtrhla do pokoje.
„Nech mě prosím tě spát," zabručel jsem a hlavu schoval pod polštář. Dlouho jsem ji tam ale neměl, protože mi někdo vzal polštář.
„Okamžitě se zvedni a padej do práce!" zakřičela, ale já nic.
Najednou mi ale došlo, co právě řekla a já byl celkem v prdeli. Rychle jsem se vyšvihl do sedu a pak se rychle začal oblékat.
Bylo za pět osm a já byl pořád doma na to, že jsem měl učit první hodinu jsem byl celkem pomalý.
Sebral jsem jen takový menší batoh, oblékl se do sportovního. Běžel jsem do koupelny, kde jsem si opláchl rychle obličej, a nakonec v kuchyni jen popadl jablko, jeden banán a jediné co jsem ještě stihl bylo to, že jsem dal tetě pusu na líčko a běžel k autu.
Tohle byl můj historicky nejrychleji zvládnuté vstanutí z postele a taky snídaní.
Nikdy dříve jsem to tak nehrotil, ale teď jsem měl práci a musel jsem tam být přesně, žádné pozdní příchody jako ve škole.

Utíkal jsem chodbou do kabinetu, zatímco se mi někteří studenti smáli a ukazovali na mě.
„Vy....budete běhat, to si zapamatuji," řekl jsem ve spěchu a ukázal na Roberta, kterého mám na tělocvik. Jeho výraz ve tváři se změnil a já pobaveně zapadl do kabinetu.
Hodil jsem tam batoh, vytáhl si jablko a běžel zase pryč.
Tentokrát jsem uslyšel zvonění, takže jsem na mě pokřikoval, aby zalezli do tříd na což mě poslechli a já mohl dál běžet do tělocvičny.

„Uhm, dobrý den," vydechl jsem vyčerpaně s jablkem v ruce a podíval se na ně.
Ani jsem nevěděl, ale uvědomil jsem si, že jsou to třeťáci. První osoba, kterou jsem našel pohledem byla Niky. Radši se na mě nedívala, takže jsem rychle změnil pohled a podíval se vedle ní.
„Takže dneska, dneska chci vidět co ve vás je, takže si uděláme dva týmy a můžeme začít hrát volejbal," řekl jsem a do vydýchával jsem celý můj sprint.
„Takže dejte si nejdříve 6 koleček a Katt udělá rozcvičku," řekl jsem a vybral její kamarádku. Pak jsem se ale zakousl do jablka a sledoval, jak jim to jde.

Ne že bych tady neviděl pěkné holky, ale ona byla prostě výjimečná. Byla prostě moje a já za ní budu dál bojovat. Já o ní budu bojovat. Musím se snažit a věřím, že ona mi jednou zase podvolí jako kdysi.
Budeme spolu a já budu rád a už ji nikdy nebudu chtít ztratit.
Tohle byl můj plán, teď jsem jen doufal, že mi vyjde.