Hra s osudem✔️

20. kapitola

Část 11. dnu a 12. den

Nikita

Bylo to úžasné. To, jakým způsobem se mě dotýkal, to, jak mi krk obsypával polibky. To všechno se mi líbilo a on to moc dobře věděl.
Měl nade mnou velikou moc, ani si neuvědomoval, jak velikou, protože kdyby to udělal na začátku, tak si myslím, že bych mu hned odpustila a teď jsem mu jen zase pomalu propadávala. Cítila jsem jeho ruce na moji kůži a doufala jsem, že si nevšiml, jak mě tím úplně vykolejil. Nechala jsem, aby si se mnou dělal, co chce a vedlo se mu mi zavařit ještě víc, než jsem myslela, že dokáže. Pořád si mé tělo pamatovalo, jak na mě sahal a dotýkal se různými způsoby. „Tak co ta šance, Nikito," probral mě tím, co řekl a já od něj uskočila. Sledovala jsem jeho úšklebek ve tváři, když viděl, co to se mnou dělá. Přimhouřila jsem oči, když jsem si zase já uvědomila, co se dělo. „Promiň, Dylane, ale..." odpověděla jsem mu a on si povzdechl. „Niky, už nevím, co dělat. Snažím se ti všelijak dokázat, že mi na tobě záleží a tobě to je zdá se mi jedno," rozhodil rukama. Povzdechla jsem si. Sama jsem nevěděla, co teď vlastně dělám. Vždyť jsem mu už dovolila tolik, že bych asi couvnout neměla, vlastně pořád k němu něco cítím a jsem si toho dobře vědoma. „Snažil jsem se, vážně moc..." dál jsem ho neposlouchala, jak si stěžoval, že ho pořád odmítám, i když jsem mu tohle dovolila. Mezitím, co si stěžoval, jsem se k němu vydala. Chytla jsem mu jeho obličej a políbila ho, aby byl už ticho. Vím, co jsem právě udělala a taky jsem moc dobře věděla, co ponesu za následky, ale nad tím jsem si v hlavě jen povzdechla a mávla rukou. Stáhl si mě na klín, a tak jsem si sedla a pořád ho nepřestala líbat. Nepopírám, že mi ta vášeň s ním nechyběla, vlastně mi moc chyběla a taky myslím, že jsem mu to teď i ukázala. Když jsme se na chvíli odtáhli, tak jsem slyšela naše rozhozené dýchání a dívala se mu do očí. Už něco chtěl říct, ale já zakroutila hlavou. „Nemluv," řekla jsem mu a znovu ho políbila. Tolik pocitů, co jsem do toho vložila byly ty, které jsem celou tu dobu k němu chovala. Chyběly mi jeho rty, jeho doteky ale i tak mě zraňovalo to, co mi udělal, jenže to teď bylo úplně vzadu v pozadí mého mozku. Teď jsem se soustředila na jeho úžasné rty.

Ležela jsem na Dylanovi, zatím co on mě hladil po vlasech a druhou si propletl se mnou prsty. Oba jsme byli spokojeni, dokonce i já.
Zívla jsem ospale, na což mi Dylan dal pusu na čelo. „Klidně spi," zašeptal potichu a já se uvelebila. „Jsi úžasná," ještě rychle zašeptal a pak už jsem moc nevnímala. Radši jsem se dala do říše snů a pro dnešek to prostě zabalila.

***

Když jsem se další den probudila, ležela jsem už jen pod přístřeškem na zemi bez Dylana. Rychle jsem se posadila. Začala jsem se rozkoukávat kolem sebe, abych zjistila, kde je Dylan, ale nijak jsem ho neviděla. Trochu mě to rozrušilo, tak jsem si na sebe hodila džísku a rozešla se na pláž. Stále jsem ho neviděla, tak jsem se rozeběhla. „Dylane!"
neozýval se a mě trochu začaly slzet oči. Klekla jsem si a sklopila hlavu. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. „Niky, co se děje?!" uslyšela jsem jeho hlas, a tak jsem zvedla hlavu. Právě vylézal z vody a přikulhal rychle ke mně.
Vyděšeně se na mě podíval a zkoumal každý můj kousek obličeje, jako bych měla být zraněná. „Ublížila sis?" zeptal se mě, ale já zakroutila hlavou. „Myslela jsem, že se ti něco zase stalo," kňukla jsem na což si ke mně klekl a objal. „Jsem v pohodě," ubezpečil mě v klidu a políbil mě.

„Tak jo, oběd už je tady, podej mi ještě..." zasekl se a napřímil se. Nejdříve jsem nechápala proč, ale když jsem uslyšela nějaký hluk, tak jsem se rychle postavila a vyběhla na pláž. Proboha.
„Tady jsme!" zakřičela jsem a začala máchat rukama, aby si nás ten vrtulník všiml.
„No tak...tady jsme...pomozte nám," křičela jsem na ně a Dylan se snažil najít tu podělanou světlici. Nemohl ji ale najít a než jsme se k něčemu odhodlali, tak vrtulník zmizel z obzoru.
Zabručela jsem vyčerpaně a podívala se na něj.
„Kde ji máš?" zeptala jsem se.
„Nevím, kde je, ty si ji schovávala," trochu se zamračil ale hledal ji.
„Já? Vždyť by si měl vědět, kde jsem to dala, sledoval si mě snad už od začátku pobytu na tomhle podělaným ostrově," řekla jsem rozčileně a začala s ním hledat, protože to se nemohlo jen tak ztratit.
„Ale nevím, kde si to schovala, nejsem vševědoucí," odpověděl naštvaně.
„To mi je jedno, ale jsi děsně otravný a jdeš si za tím, co chceš, i když ti dotyčný říká, ať vypadneš," sykla jsem k němu, na což se na mě podíval s vražedným výrazem.
„Já nebyl ten, co se na mě vrhl," odpověděl a já přimhouřila oči. „Ještě jsem zmatená, tak toho nech a první sis začal ty s tím tvým líbáním na krku," zavrčela jsem na něj.
Nevím, co se to tu právě dělo, ale nečekala jsem, že to skončí takhle. Zase se tu něco trochu zvrtlo.
„Jo, ale ty si pak sama po mně skoro až skočila, tak si neztěžuj, ano," vyjekl a já protočila očima.
„Už vím, proč jsem s tebou nechtěla být, ty jsi úplný debil, lhář a podvodník v jednom," rozhodla jsem naštvaně rukama a sedla si pod přístřešek. Už jsem ani hlad neměla.
„Tak podvodník? A čím jsem tě podvedl," zavrčel na mě. „Neřekl si mi pravdu a celou dobu si to věděl, a teď tady na té škole učíš jen kvůli mně co?! Jen abys mi opět zničil život," zakřičela jsem na něj a on se zastavil. Okamžitě se vrátil zpátky ke mně a díval se mi do očí.
„Nikdy jsem neměl v plánu zničit ti život ano, poprvé jsem byl opilý a měl jsem blbou náladu, to jsem ale nechtěl ublížit tobě...podruhé bych ti to někdy řekl a teď mi na tobě opravdu záleží a ty mě pořád odháníš," zakřičel na mě: „Co nechápeš na tom, že jsi nejúžasnější holka a chci tě?! Nebo že jsi sexy, krásná a žádná se ti nevyrovná, protože jsi výjimečná?!" opět mi to tu zakřičel a já se naštvala.
„Ale teď po mně kurva zase křičíš, nevím, co si mám o tobě myslet vždyť ta jsi úplný blázen..." „Ano do tebe Nikito!" skočil mi do mého proslovu a pak mě rychle políbil. Okamžitě jsem začala spolupracovat a nechala ho tak aby si se mnou dělal co chtěl. Položil mě na zem a nepřestával líbat. Tak moc jsem si to užívala že jsem zapomněla na nějakou hádku, kterou jsem s ním vedla.

Stačila chvíle a já byla zase v sedmém nebi s ním. Dvě nahá těla na sobě, ostrov, na kterém byli jen dva, kde šel slyšet jejich dech.
Kde si ti dva užívali jednu nádhernou chvilku společně.
Úplně jsem zapomněla na vše špatné, když jsem ho cítila ve mě. Podruhé už to bylo lepší a já si to i více užila. Dylan, když viděl, že je to dobrý, tak zrychlil tempo a trochu přitvrdil. Bylo to úžasné, nádherné a já vlastně nevím, co ještě.
Mé prsty jedné ruky se mu zarývaly do zad a ta druhá drtila jeho vlasy, byla to slast, kterou jsem zřejmě potřebovala s ním znovu pocítit.
Díval se mi do očí tak, jako já jemu a opět jsme se začali líbat, do toho se přidali naše vzdychy a bylo to nádherné.
Nohy jsem si obtočila kolem jeho pasu a užívala si ho více než předtím.
„Ach..." vydala jsem ze sebe trochu tlumeně, ale to jsem asi neměla, protože on v tu jednu chvíli našel můj bod a už jen zrychloval, když viděl můj obličej.
Kdybyste to cítili, tolik slasti a chtíče teď ve mně bylo, cítila jsem svůj vrchol. Už jsem se k němu blížila a on to moc dobře věděl, tak rychle jsem ještě nikdy nedýchala a najednou.
„Dylane," skoro jsem až zakřičela. Já už byla skoro mimo, když Dylan zastavil a usmál se:
„Vydrž mi ještě chvíli."
Chtěla jsem trochu protestovat, ale když se proti mně zhoupl, byla jsem zase úplně někde v jiné galaxii. Já už ani nevěděla, co v těch rukou mám drtit, nešlo to nijak zadržet a já si to celé užívala ještě po dobu, kdy se snažil on o vrchol.
A nebylo to dlouho, on věděl, jak to potřebuje, takže si vše korigoval sám a já ho jen sledovala jako nějaký božský obrázek.

Dnešní den byl sice takový zvláštní, ale oba jsme si ho užili na maximum a to doslova. Dokonce jsme oba přehlíželi ten náš rozčilený rozhovor, protože to bylo jen kvůli blbým světlicím, které nám někam zmizely a my nevěděli kam.
Nechali jsme to tak a užívali si přítomnost toho druhého, protože to právě bylo to podstatné.