Hra s osudem✔️

9. kapitola

Dobře jestli jsem myslela, že to dneska bude lepší, tak jsem myslela špatně.

Po včerejším chození po nákupním centru s Katt mě ještě poprosila či spíše nařídila abych s ní dneska šla ještě ke kadeřnici. Prý chce nějakou změnu, že chce být cool. Protočila jsem nad tím očima, ale nechtěla jsem se nijak hádat, a navíc jsem jí vynahrazovala to hádání se co se mi děje atd.

„Nikito Lorenzz, okamžitě vstaň z postele!" zakřičel mi Drew do pokoje jako odplatu za ten minulý den, kdy jsem ho taky probudila.
Já ale měla srdce až v krku, protože má děsný hlas.
Rychle jsem se posadila a podívala se na něj. „Tak jsi totální kretén nebo co," zabručela jsem nepříjemně na něj na což se začal smát.
„Taky ti to není příjemné co," řekl vážně hodně pobaveně a zmizel mi z pokoje až podezřele rychle.
Nechápal jsem, co se děje vždyť jsem ještě jaksi spala, ale když jsem se podívala na hodiny a uslyšela, jak odjíždí auto pochopila jsem, co udělal.
Ten zmetek mi vypl budík, vzbudil mě patnáct minut před osmou, a ještě k tomu odjel a nechal mě 5 km od školy.
Bezva. Co více si od takového kamaráda přát?
„Až ho uvidím asi ho uškrtím," zavrčím pro sebe a začnu se belhat z postele.
Samozřejmě vím, že tu první nestihnu ani kdybych chtěla, takže jsem se šla obléct do jeanů s roztrhanými koleny, trička a modré mikiny Nike přes hlavu.
V koupelně jsem si opláchla rychle obličej, udělala jsem si linky, dala si řasenku a prostě se celá trochu zkulturnila. Vlasy jsem si hodila do dvou copů, a když jsem se sebou byla spokojená, tak jsem se vydala pro snídani a batoh jsem si hodila ke dveřím.
Nikdo doma nebyl, takže jsem si pomalu dosnídala ovesné vločky a vydala se zpátky do koupelny, kde jsem si i umyla pro jistotu zuby no až pak jsem si zjistila autobus do školy, který mě měl přivézt až kolem deváté, takže cca na druhou hodinu.
Jenže to bych po cestě nesměla jít do kavárny pro kávu že ano. Můj příchod teda byl kolem půl desáté, takže jsem si sedla u skříněk a čekala až zazvoní na přestávku.

„Hups," uslyšela jsem někoho přede mnou, tak jsem zvedla oči a uviděla Katt, Holly a Andyho. „Drew až tě chytím, zabiju tě," sykla jsem, a tak jako teď jsem se ještě nikdy nezvedla. Rozeběhla jsem se za ním, zatímco přede mnou pobaveně utíkal. Katt a Holly se smály jako pominuté. Stíhala jsem toho blbečka po chodbách, kde jsme kličkovali mezi studenty, kteří nás pobaveně sledovali a fandili mi. Samozřejmě jsem chtěla Andyho chytit a něco mu udělat za to, že mě tak ráno podfoukl. „No tak neběhejte po chodbě," zakřičela na nás učitelka, ale my ji ignorovali jako vždy. „No ták Lorenzz a Andersone okamžitě přestaňte!" zaječela najednou. Oba jsme se na ni s nezájmem podívali. „Teď oba ke mně," nařídila. Nechtěla jsem, aby něco řekla třídní tak už jsem poslechla i s Andym a šli jsme. Ostatní už šli do tříd kvůli začátku hodiny a my museli za tou fůrii.

Jen co nám vynadala tak jsem se vydali do třídy, klidně jsme si sedli do lavic, ale před tím jsem se omluvili naši třídní, která už právě začínala hovořit podrobněji o našem výletu. „Nejdříve bych se zeptala, kdo má teda o ten výlet zájem," porozhlédla se po třídě. Lidé začali zvedat ruce, až se to vyšplhalo na asi 20 studentů včetně nás. „Dobře, tak to je veliký zájem, myslím, že si to parádně užijeme a mám pro vás nějaké papíry ohledně toho výletu," usmála se a začala je hledat v nějakých svých složkách. Po chvilce se zvedla a začala je rozdávat všem ve třídě, akorát se u mě zastavila. „Nikito, jestli budeš mít nějaký průser do konce tohoto týdne, tak tě nikam nebudu moct vzít, je ti to jasné," podívala se mi do očí. „Ano, slibuji že nic neudělám," pousmála jsem se a kývla stejně jako ona. Nakonec vše rozdala a postavila se zase před třídu. Někdo zaklepal a pak vešel. „Dobrý den," pousmál se nanáší všechny Dylan a já uhla pohledem. „Pan Barnes se s námi taky musí domluvit," oznámila nám učitelka a já si povzdechla. Zase on. Zase se na mě upřeně dívá. Zase okouzluje ostatní studentky, aniž by se nějak snažil.

„Proboha on je roztomilý, a ještě ke všemu jede s námi," rozplývala se Katt. Zrovna jsem musela s ní jít k té kadeřnici. Celou cestu ale bohužel kecala o Dylanovi, jaký je roztomilý atd.
Ignorovala jsem to, nebo jsem se aspoň snažila.
Bohužel jednou mi prostě ty nervy musely opět prasknout, když se zmiňovala.
„Dost Katt!" zamračila jsem se na ni. Najednou utichla a podívala se na mě.
„Celou cestu poslouchám, jaký je pan učitel Barnes pěkný roztomilý a další věci. Jestli se ti líbí tak to řekni jemu ne mě ano," přimhouřila jsem oči a sledovala, jak sklopila hlavu.
„Promiň Niky jenže víš, jaká jsem," mykla rameny a já kývla. Je prostě upovídaná.
Obě jsme se nadechly a vstoupily spolu do kadeřnictví.

Seděla jsem tam s ní asi 3 hodiny. Trvalo ji, než si vymyslela, jakou barvu chce, pak ji trvalo, jak si to nechat zkrátit a já už vážně měla nervy. Ta holka mě dokázal tolikrát vytočit za dnešek, že jsem se tomu, ale smála.
Tohle mi tak chybělo.
Během toho mi ale v hlavě přemítaly myšlenky na Austrálii. Přemýšlela jsem, jak se má Chloé s Brianem, jak se má Lola, Tyler anebo Zack. Všichni mi nějak chyběli.

„Ahoj," ohlásím se doma, kde už je Katrin.
„Ahoj Niky, tak co jak bylo?" zeptala se mě s úsměvem a já si povzdechla.
„Bylo to těžké, víš, jaké je jít s Katt do kadeřnictví?! Je to děs," řekla jsem a ona se začala smát. „Mě vždy stačí když je tu a má si vybrat co chce k jídlu," řekla mi se smíchem a já se k ní přidala. Měla pravdu. Katt je děsná ve všem co dělá.
Když jsme se pobavily daly jsme si večeři, protože Andrew se dneska zřejmě nehodlal vracet a pak jsme si jen pustily film, aby nám bylo trochu dobře. Udělaly jsme popcorn, uvařily si teplé kakao a zachumlaly se do deky. Takhle jsme prožily zbytek večera.