Hra s osudem✔️

24. kapitola

Další den, co jsem se vydal do školy, jsem měl mizernou náladu. S nikým jsem se nebavil, prostě jsem nechtěl. Teda s jediným člověkem jsem chtěl, ale ona se mnou ne, takže to byl problém. Jen co jsem překročil práh školy, tak jsem se rozhlédl a doufal, že ji uvidím. A povedlo se. Její dlouhé vlasy, kterýma pohazovala, jsem viděl i ode dveří. Bavila se se svou partou. Když jsem šel k ní, tak se na mě všichni otáčeli a já nevěděl, co se děje. Nejednou do Niky žduchla Katt a ona se otočila.
„Potřebuji si promluvit," řekl jsem jí a ona se podívala po svých kamarádech, kteří se na mě škaredě dívali. Nechápal jsem, co se děje. Niky ale kývla, a tak jsme šli stranou.
Vzal jsem ji do vedlejší chodby, kde teď nikdo nebyl a podíval se jí do očí.

„Princezno, já vysvětlím ti všechno, nechci, aby..." „Všechno? Co všechno máš na mysli," vložila se mi do toho.
„Já jsem s ní nic neměl, přísahám, s ní bych nikdy nic neměl, víš, že miluji jen tebe," řekl jsem a pohladil ji po tváři. Trochu ucukla a povzdechla si.

„Jenže už ti věřit moc nemůžu, podívej, kolikrát už jsi mi lhal. Dylane, mé srdce zřejmě patří jen tobě, ale bohužel to vždy posereš a já už nevím, co dál," povzdechla si a já taky. Nechtěl jsem ji opět ztratit.
„Jenže já ti nelžu, Emily mě chce potopit za to, že jsem ji odmítl, prostě mě nemá ráda a já ji taky ne, chci jen tebe, nechci se tě opět vzdát," řeknu jí klidně dívající se jí do očí. Chci, aby mi to vyčetla z očí.

Ať ví, že bych už to neudělal. Nikdy víc.
„Budeš muset, Dylane, prasklo to. Všichni to ví," řekla najednou a sklopila hlavu. Zdálo se mi, že to vzdala. Úplně bez boje.
„Děláš si srandu? Kdo to řekl?" zeptal jsem se jí.
„Třídní," odpověděla a já se naštval. Tohle od ní bylo odporné a teď opět ztratím osobu kterou miluji.
„No tak, aspoň ty buď se mnou, Niky, prosím. Nevzdávej to se mnou, miluji tě," zvedl jsem jí bradu, ale ona se na mě jen na sekundu podívala a pak zase sklopila hlavu.
„Ty už jsi to vzdala, odepsala jsi mě že?" zeptal jsem se, ale ona neodpověděla. Věděl jsem, co to znamená.
„Promiň, ale já bych o tebe bojoval, ale když ty se vzdáš, tak myslím, že už jsem prohrál předem, tak doufám, že jsi opět ráda, že se mě zbavíš," už jsem se vydal pryč, když jsem se ale ještě na chvíli na ni otočil.
„Ať víš, nikdy tě nepřestanu milovat a je mi jedno, že ty mě ano," řekl jsem jí naposledy, pak jsem se vydal z chodby pryč. Bylo mi jasné, že všichni poslouchali, ale když mě viděli, jen mi utvořili cestu a já se dostal do ředitelny, kde už na mě čekal strýček Luke.

Ten byl další, co se na mě hnusně díval. Povzdechl jsem si a postavil se před něj. „Strýčku, vše vysvětlím, jen mě nech..." „Dylane, jaké jsou pravidla na téhle škole," mračil se na mě. „Nespat se studentkami, ani s vyučujícími," vydechl jsem poraženě.
„Dvě pravidla a obě jsi je porušil." „Ale strejdo, já nespal s vyučujícím," řekl jsem a strýc zvedl obočí. „Ale přiznal ses, že se studentkou ano, a za to je trest," zamračil se na mě.
„Je to moje bývalá, prosím, aspoň netrestej ji," povzdechl jsem si smutně. Byl jsem zničený, stejně tak i mé srdce. Tak mě ještě nikdy nebolelo. Myslel jsem, že mi pukne žalem.
„Ty si sbal věci, doma si promluvíme a ji teda nechám tak, ale tohle tu netolerujeme," řekl mi.
„Víš, chtěl jsem ji zpátky, na chvíli se mi to podařilo, teda do doby, než ji Emily řekla, že jsem spal i s ní, chtěla ji odehnat a podařilo se jí to. Já si poslední rok říkám, co tak špatného vždy udělám, že mě ten život tak trestá," řekl jsem při odchodu a zabouchl jsem za sebou dveře ředitelny.

S rukama v kapsách jsem se vydal do svého kabinetu si posbírat svých pět švestek a jít pryč z tohohle ústavu. Jen co jsem si dal do bedny všechny své věci, vydal jsem se z kabinetu a byl překvapen, když před ním stáli skoro všichni, které jsem učil.
Dopředu vystoupila jen Katt a Holly.
„Jsme rádi, že už víme, co jsi zač, Niky se kvůli tobě trápila celé Vánoce a teď bude i teď, děkujeme ti," řekla Holly a vlepila mi facku tak samo, jako Katt. Pak se celá ta sebranka rozpustila a já mohl domů za tetou.

Jen co jsem dojel k domu, věci jsem nechal v autě a vydal se rovnou dovnitř.
Teta už asi taky byla obeznámena mojí situací, ale byla aspoň jediná, která byla schopna si se mnou promluvit.
Samozřejmě, že jsme si spolu sedli ke stolu a začali se o tom bavit. Mezitím jsme ale stihli i oběd. Všechno jsem jí vyklopil. Pěkně od začátku, jak to vlastně všechno začalo. Potřeboval jsem to ze sebe dostat. Bylo to pro mě lepší, a navíc jsem se více uvolnil. Věděl jsem, že když to všechno povyprávím tetě, tak mě jen podpoří a neseřve jako strýc. Ona mě chápala, jako nikdo jiný.
Cítil jsem velikou úlevu, když jsem to dokončil a čekal, až ona něco řekne. Najednou se nadechla a vydechla.

„Chlapče, máš těžký život, ale nevzdávej se, třeba tě miluje, akorát je toho na ni moc a neví, komu má věřit," řekla mi klidně a já kývl.
„Jenže ona ani pravdu ode mě nevezme, vždyť říkala, že mi nevěří," odpověděl jsem jí a hlavu položil na stůl. Byl úžasně studený a schladil mi moji hlavu, která se mi připadala být dneska děsně těžká.
„Musíš jí to vysvětlit jinak a jindy, anebo ji nechej tak. Uvidíš, že tě překvapí. Jestli jsi mi řekl vše, jak bylo o ní, tak si myslím, že se tě pokusí zkontaktovat nebo aspoň se nějak sejít," pousmála se na mě a já doufal, že má teta pravdu. „Děkuji, jsi zlatá," poděkoval jsem ji a zvedl se, že už půjdu do pokoje, ale v ten moment prošel i strýc a moc hezky se netvářil. Jeho rázný krok mi to jen potvrdil, neměl dobrou náladu.

„Čekal jsem, že jsi rozumnější, Dylane! Víš, kolik teď bude problémů ve škole! Proč ses s ní vyspal, sakra," celou dobu se na mě mračil. Než jsem stačil cokoliv říct, tak se teta přede mě postavila a založila si ruce na hrudi.
„Luku, vždyť ty jsi toho chlapce ani nevyslechl a řveš po něm," řekla rázně a zastavila tím strýce.
„Nemusím ho vyslechnout, abych věděl, že je to kurevník," sykl a já se zamračil. „No dovol, poslední rok jsem byl jen s ní, takže nejsem, kdybych to neposral, tak tu ani nemusím být, ale já tu jel jen proto, abych si to u ní spravil," odsekl jsem a založil si ruce na hrudi.
„Kdybych to jen věděl, tak tě ani neberu," řekl mi naštvaně a já si odfrkl. Věděl jsem, že je to teď jen vztek, ale i tak jsem se nechal dál unášet. Aspoň jsem to ze sebe všechno vydal.