Hra s osudem✔️

26. kapitola

Nechápu, jak jsem o víkendu mohla mít zapnutý budík, úplně mě to naštvalo. Posadila jsem se a natáhla se pro ten můj mobil, abych vypla budík, a pak jsem zase zalehla. Vůbec jsem nechtěla vstávat, navíc v neděli vážně nebudu vstávat tak brzo, já se chci vyspat. Vůbec jsem ale bohužel už nemohla usnout. Myslím, že to bylo tím, že jsem si vzpomněla na tu zprávu, co mi přišla. Nemohla jsem uvěřit, co mi napsal, vždyť já nevím, co mám dělat, jsem celá zmatená. Ve mně se mísilo tolik emocí, že kdyby se je někdo pokusil všechny uhádnout, tak by pohořel. Nevěděla jsem, co dělat.
Tak jo Nikito, klid.
Vše se spraví.
Budeš se zase někdy usmívat.
Všechna deprese z tebe spadne a budeš zase ta stará Nikita.
Nikdo už tě nezničí.
Budeš silná.
Nikdo si nebude dovolovat.
Budeš odvážnější než doteď.

Snažila jsem se uklidnit těmihle slovy, ale pravda byla, že jsem chtěla jen pořádně pevně obejmout a slyšet slova, která mě opravdu povzbudí, a ne že se rozplynou jen tak ve vzduchu. Potřebovala jsem to opravdu nutně slyšet. Samozřejmě se mi okamžitě spustily slzy a já se více zachumlala do peřiny. Celá špatná nálada pohltila mě i mou mysl a já dneska chtěla mít jen klid. Nic víc, nic míň. Jen svatý klid od všech. Bohužel jsem si uvědomila, že mám jít s partou k jezeru, ale už jsem to nechtěla odvolávat a oni mě čekali, takže jsem tam měla v plánu jít. Ale do té doby jsem chtěla být sama. Jen já a pokoj, jen já a má deprese. A kvůli čemu vlastně? Kvůli člověku, který mi kdysi lhal, ale teď se to trochu změnilo, aspoň na chvíli, když jsme byli na ostrově, tam byl vážně k sežrání a teď? Stačila jedna věta od učitelky a já nevím, komu mám věřit. Jí, té, která na mě věčně byla milá, nebo svému bývalému, který mi už lhal? Zase ho znám déle než ji.

Můj chod myšlenek přerušilo až klepání na dveře, takže jsem si rychle setřela slzy z tváří a vydala se z postele ke dveřím. Nevím, zda jsem byla připravená na to někoho vidět. Ještě jsem byla ve fázi "nechte mě napokoji a běžte do piče" a ne ve fázi "mám vás všechny ráda". Bohužel jsem musela otevřít, a tak jsem to udělala. Nikdo jiný, než Andy to nemohl být, vždy mě tu otravoval jen on.

„Dobré ráno," povím a pokouším se pousmát, ale on jen zakroutí hlavou. „Dobré, ale copak se zase stalo?" zeptá se mě a já otevřu dveře tak, aby kolem mě mohl projít a my si mohli promluvit mezi čtyřma očima. On mi taky trochu mohl pomoct, ale moc jsem tomu nevěřila. Měla jsem ale možnost si s někým o tom promluvit, a to bylo asi dobře. Nechtěla jsem to moc probírat před holkami. „Takže?" zahájil naší konverzaci a já si povzdechla, jen co jsem dopadla zpátky na postel. „Napsal mi, včera večer," nadechla jsem se a pokračovala, protože jsem viděla, jak mě pobídl. „Nevím, co mám dělat. Dal mi v podstatě ultimátum a já nevím, jak se zachovat," popotáhla jsem, div se nerozbrečela nanovo. Bylo to pro mě těžké.

„Tak hele, jaké ultimátum?" zeptal se mě zvědavě a nadzvedl obočí. Asi mě nepochopil, ale to jsem mu okamžitě ukázala zprávy. Chvíli na to hleděl a pak jen pokroutil hlavou.
„Hm, tohle je spíš signál, kterým ti dává najevo, že má zájem, ale musíš se rozhodnout ty," povzdechl si a podíval se na mě.
„Záleží, komu věříš víc, Nikito," řekl mi mým celým jménem, ale mě to teď byli u prdele, těžší bylo dát můj mozek tak do chodu, abych vygenerovala to, komu věřím více. Bohužel moje hlava byla kaput. Když mě ale Andy viděl, okamžitě mě zarazil.
„Víš co, půjdeme k jezeru a ty zkusíš zapomenout, prostě dneska vypni, prdelko," řekl mi a snažil se mě rozveselit. „Je toho na tebe moc, prostě mu neodpovídej a nech si to projít hlavou." mykl prostě rameny, jako by to bylo jednoduché. Ale bohužel pro mě to nebylo.
„Ale Andy, vždyť..." „Žádné ale. On si je vědom toho, co se stalo a dává ti prostor, tak toho využij a až budeš rozhodnutá, tak mu dáš vědět nebo ne. Teď se ale obleč do plavek a sbal si věci a jdeme k jezeru, uvidíš, že se odreaguješ," mrkl na mě a já si povzdechla. Věděla jsem, že má pravdu, tak jsem se s ním nehádala jako vždy a prostě ho poslechla a šla se chystat.

***

Seděli jsme všichni čtyři na desce u jezera a povídali si trochu o prázdninách, které už se nám blížily. Celkem jsem se na ně těšily, vlastně co kecám, já se moc těšila, měla jsem jet zpátky za mámou a Brianem. Musela jsem jim napsat, takže jsem vzala na chvíli mobil a napsala bráchovi, jak mu to jde, jinak jsem se bavila s partou.

Katt mluvila o nějakém stanování, Holly zase o návštěvě chaty a my a Andym poslouchali jejich návrhy na výlety. Oni ani asi ještě nevěděli, že chci odjet o prázdninách, a že s nimi nestihnu tolik věcí, co tu plánují, jenže jsem jim to dneska nechtěla ještě říkat, protože by byli na mě naštvaní, a to já nechci, chci abychom se normálně bavili. Najednou mě prostě popadla myšlenka, ať jdu do vody, tak jsem se zvedla, aniž bych řekla a šla k vodě. Rychle jsem se ponořila a začala plavat. Potřebovala jsem se odreagovat a tohle mi pomáhalo. Zchladil se mi mozek a já přestala přemýšlet a jen plavala tam a zpátky. Potřebovala jsem se unavit a tohle mi celkem pomáhalo. Nemohla jsem uvěřit, že je to tak uklidňující.

„Niky, počkej," zavolala na mě Katt a během chvilky připlavala ke mně a přidala se. Chvíli jsme plavali mlčky, ale to by nebyla Katt, aby se nezačala vyptávat. „Jak dlouho jsi ho znala?"
Podívala jsem se na ni a ona jen na chvíli uhla pohledem. „Jen co jsem nastoupila, byl se mnou ve třídě," odpověděla jsem ji nakonec a čekala další otázku, která se dostavila po chvíli.
„A jak dlouho jste spolu no...chodili?" zvědavě se zeptala. Moc se mi na téma Dylan nechtělo odpovídat, ale musela jsem. Nechtěla jsem, aby zase zjistili, že jsem zas tak v prdeli jako minule.
„Víš, nebylo to dlouho, v podstatě se on hodně snažil, a tak jsme to zkusili, jenže když mi vše řekl s vydupáním mého bráchy, tak jsem potřebovala pryč," odpověděla jsem ji a doufala, že už se ptát nebude. Kupodivu Katt zmlkla, protože ji to asi stačilo a já byla jen ráda.

Asi nějakých patnáct minut bylo ticho, ale Katt zase začala.
„Víš ale, asi tě vážně miluje, když jel až sem. Sice udělal chyby, ale pořád tě miluje, ne?" zamrkala na mě a já si povzdechla. Ta holka si nedala říct.
„Jenže mi lhal a teď ještě tohle? Jak mu mám věřit, že mi říká pravdu a nic nebylo, když už mi lhal, a o co se pořád snaží! Já jsem si protrpěla Vánoce a teď mi chtěl zničit i zbytek roku," zabručela jsem a zastavila se v plavání.
„Niky, ale on to chce napravit, možná bys měla..." „Co bych sakra já měla udělat?! Já mu neublížila, to on mě. Já jsem mu říkala tehdy, ať mě nechá a teď co? Myslí si, že na vše zapomenu lusknutím prstů?" vyjekla jsem naštvaně.
„Ne, jen říkám, že by měl dostat šanci, snaží se o tebe. A promiň, Niky, ale ubližuješ i ty jemu," mykla ledabyle rameny a já se zamračila. Vůbec se mi ten rozhovor nelíbil.
„Snaží se dostat do kalhotek zase každé couře jako kdysi," odfrkla jsem si a plavala ke břehu. Okamžitě jsem si začala balit věci, zatímco se na mě Holly a Andy dívali.
„Niky, co děláš?" zeptala se mě Holly a já se nezastavila v balení.
„Jdu pryč, nechte mě tak, já už se o něm bavit nebudu," odpověděla jsem, a když už jsem vše měla, odešla jsem od nich rázným krokem pryč.