Hra s osudem✔️

29. kapitola

Nikita

Už týden přemýšlím nad tím, co mu odpovím, ale po tom, co jsem ho včera viděla, jsem dostala strach. Nevím, co to bylo, ale když jsem ho viděla se na mě dívat, tak to bylo takové zvláštní. Měla jsem divný pocit. Prostě jsem si už nebyla jistá mojí odpovědí, kterou jsem měla pro něj připravenou. A to mi stačil jeden pohled do jeho očí, abych si ničím nebyla opět jistá.

„Niky tak co jdeš?" zavolal na mě Andy a já se konečně vydala z pokoje pryč.
„Už jdu," odpověděla jsem mu s mírným povzdechnutím a vydala se za ním. Byla jsem po snídani, oblečená a připravena na další den ve škole, ale na to abych opět potkala Dylana to ne. Modlila jsem se abych ho dneska nepotkala, abych si opět mohla urovnat v hlavě co jsem mu to vlastně chtěla říct.
„Ať se vám daří ve škole," pousmála se na nás Katrin. Podívala jsem se na ni se svým výrazem, který už viděla tolikrát a řekla. „Už teď chci být doma," ona se nad tím jen zasmála a my s Andym jsme šli k autu a pro zbytek naší party.

Celou cestu jsem se dívala z okna, přemýšlela nad tou schůzkou, kterou stejně musím uskutečnit, protože si musíme vše vyříkat. Nebo aspoň já jemu musím říct co vlastně chci. Nejdříve mě z mého přemýšlení vyrušila Katt, která po nástupu do auta něco začala žvanit a pak to byla i Holly, tak jsem si řekla, že se na to vyseru. Celou cestu něco rozebírali mezitím co já je zcela úplně ignorovala a dívala se jen ven. Když po mě něco chtěli, tak do mě museli žduchnout.

„No tak Lorenz dávejte sakra už pozor," okřikla mě učitelka a já protočila očima. Už po druhé mě ve francouzštině vyvolala za pět minut a já byla ráda, že procházím jinak nic neumím. Navíc mě dneska všechno štvalo. „Jo pořád," zabručela jsem nepříjemně na což se na mě jen zamračila a pokračovala dál ve svém výkladu a rozebírání gramatiky. Se svým kamenným výrazem jsem si podepřela bradu a dívala se ven z okna, jako bych čekala, že se stane nějaký zázrak. Bohužel se celou dobu nic nedělo a já pak musela přejít z téhle třídy do další na hodinu matiky. Už jsem byla smířená s tím, že dneska bude jeden z těch nudných dnů, ale vše se to postupně vybarvovalo. Po tom, co se profláklo to s Dylanem na mě pořád všichni pokřikovali. Už je to skoro dva týdny, ale stejně s tím nepřestali. Bohužel mé nervy nejsou ocelové.

„Nevšímej si jich," ozvala se vedle mě Katt a já se falešně usmála. „Nevšímat? Katt to nejde," objasnila jsem ji to a šla dál. Nenáviděla jsem to tu více jak tu školu v Austrálii. Tam aspoň nikdo neřešil, co se stalo, tady ti to předhazují každý den a užívají si bolesti druhých. Jsou to nevychované svině. Zatla jsem ruce do pěstí při další poznámce na mou osobu. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se to ignorovat.

Další hodiny mi celkem rychle ubíhaly, ale taky přibývaly poznámky, které samozřejmě patřily mě. Holly s Katt se mě snažily přivést na jiné myšlenky, ale bohužel to moc nepomáhalo. Andy se snažil ani nevím co zkoušel u těch lidí, vždy jim něco řekl a oni trochu ztichli. Bylo mi u prdele, co jim řekl, ale ještě jedna poznámka na mě a ten dotyčný končí.
„V klidu už to bude dobrý," pousmál se na mě Andy, když se k nám přidal. „Promiň, ale mě se nezdá, že to bude dobrý...už je to drží 2 týdny sakra," zavrčela jsem. „Uvidíš, vše se časem spraví," mrkla na mě Holly a Katt mě objala kolem ramen. Musel jsem se trochu uklidnit a chtěla jsem slyšet jednu osobu. „Dejte mi chvíli," řekla jsem jim a šla před školu. Vytáhla jsem mobil a našla kontakt na jednu osobu co mi chybí.

Ano sestřičko

- Briane, chybíš mi

Vždyť ty mě taky Niky, copak se stalo?

- Dylan

Co zase ten kretén udělal?

- My...no my jsme jaksi jednou na výletě ztroskotali a no...tím to vše začalo

Cože se stalo?!

- Briane vše ti vysvětlím, ale jen poslouchej ano

Dobře ségra pokračuj

Poté co jsem mu to celé vysvětlila, řekla mu i své pocity, tak byl chvíli z ticha a nic neříkal. Doufala jsem, že se na mě nezlobí. Ale on byl v klidu. Nakonec se více rozpovídal a já byla ráda, že se mi snaží pomoct. Vím, že od určité doby nemá Dylana rád, ale i tak jsem cítila, jak se trochu naklání k němu. Nevím, čím to bylo, ale nakonec mi Brian řekl ať se rozhodnu sama, podle srdce, jenže to byl ten kámen úrazu. Moje srdce bylo jaksi nejednotné. Nevěděla jsem, co mám dělat a Brian už potřeboval pryč, takže mi to položil a já se s tím musely vypořádat sama. Vydala jsem se zpátky do školy, kde už jsem stejně měla jen jednu hodinu.

„Sakra Niky, kde jsi byla?" podívala se na mě Holly káravým pohledem a já se pousmála.
„Volala jsem s bráchou," mykla jsem rameny jako by to nic nebylo, protože nebylo, jen jsem zameškala asi hodinku školy.
„Na to máš celé odpoledne, teď máš problém u učitelky," zamračila se na mě a já se jen uchechtla. Katt se na mě mlčky dívala stejně jako Andy, ale Holly to brala moc vážně.
„No a co, stejně by to byla jedna z těch nudných hodin," odpověděla jsem ji. Holly vážně byla naštvaná, ale já nechápala proč. Vždyť to tak dělám často, tak co zase vyvádí. Než stačila cokoliv říct, tak se kousek od nás objevila skupinka kluků, z naší třídy, kteří se smáli. „Hele podívejte, koho vidím," křikl jeden a ukázal na mě. Snažila jsem se ho ignorovat a dal se dívala na Holly, která se pomalu uklidňovala. „Kde jsi byla místo hodiny? Kouřila si Barnesovi?" začal se smát a k němu se přidala celá skupina kluků. Měla jsem toho dost.
Když si mě nevšímali, tak jsem se k nim rozešla a kopla Kyla do rozkroku. Začal okamžitě skučet bolestí.

„Co děláš ty kurvo," vydal ze sebe a já mu dala pěsti do obličeje. Skončil na zemi a já si nad něj klekla a začala ho bez kontroly zasypávat pěstmi. Nechtěla jsem přestat, i když na mě někdo pokřikoval. Prostě jsem si vybila zlost. Napřáhla jsem se a dala mu do nosu, který mu křupl a on jen skučel.

„Niky přestaň!" zakřičela na mě Katt, ale já ji ignorovala a zase se napřáhla. Takový vztek, jaký byl teď ve mě jsem musela vybít. Musela jsem se ho zbavit. Kluci, kteří šli s Kylem, na mě jen zírali a ani se nepohnuli, zatímco má parta se mě snažila uklidnit. Najednou se kolem mého pasu obmotaly ruce, ale já se snažila na něm udržet, a ještě ho pořád mlátit. „Uklidni se Niky!" řekl mi u ucha Andy. „Ne, do mě se už nikdo nebude navážet!" zavrčela jsem, a ještě se mi podařilo se dostat ke Kylovi, aby dostal další pořádnou ránu pěstí.