Hra s osudem✔️

12. kapitola

3. - 4. den

„Děcka no tak, chovejte se dneska aspoň normálně," pokárala nás učitelka, tak jsme se trochu uklidnili. Zase si vymyslela nějakou procházku či co. Prostě jsme se měli prý projít.
Já, která nemá ráda monumenty a radši by si zašla do muzea, kde toho je více, jsme musela taky. Bohužel jsme to museli všichni dneska přetrpět. Navíc nás pořád pozoroval Dylan. Tedy vlastně pan učitel Barnes. Spíš myslím, že hlídal mě a mou partu. Jako bych prostě měla něco vyvést.
Radši jsem ho ignorovala, protože bych ho zase měla plnou hlavu. Jenže to jsem po včerejšku vůbec nechtěla.

„Takže tady se pěkně podívejte je to úžasný veliký památník," zasnila se jako by nám neřekla o tom památníku vše. Taky že neřekla.
„Je to památník zesnulých vojáků," dodal Dylan, tak se na něj všichni podívali.
„Blablabla," řekla jsem si pro sebe a pro partu, která se se mnou pak potichu smála.
„Hele Niky nechtěla by si něco zkusit," zeptala se mě jedna spolužačka. Zvědavě jsem se na ni podívala.
„Co přesně myslíš?" zeptala jsem se jí se zájmem. „Vidím, jak se vždy zatváříš na učitele, co kdybychom mu něco připravili jako na uvítanou, že je s námi," zasmála se potichu a mě to oslovilo. Byl to dobrý nápad. Jen jsem přemýšlela, co bych mu mohla udělat.
„To beru, takže kdy něco provedeme?" zeptala jsem se jí okamžitě.
„No měla bych jeden nápad," uculila se na mě.

Byla to Phoebe a měla vážně dobrý plán. Líbilo se mi to, ona to ale viděla jako něco vtipného na uvítanou a já jako pomstu za to vše co mi pořád způsobuje. Nesnášela jsem, když mě dokázal, i tak trochu ovlivnit a to stačilo, aby se na mě podíval.
Odpoledne jen co jsme přišli z prohlídky jsme musely spolu něco vyřídit, takže jsme se vydaly na pláž a já se tak s ní sblížila což bylo dobře. Měla jsem další kamarádku na trable.
Vyprávěla mi mezitím, že chce být zdravotnice, že už se těší až opustí rodiče, protože ji nedávají moc veliký prostorný na osobní život. Taky proto se těšila až pozná nějakého kluka a budou spolu pořád. No byla to skrytá romantička.
Bohužel já už nechtěla a ani nikdy už taková nebudu.
Kluci mi prostě ničí život, teda jen jeden kluk, a úplně mi to stačí. Už chci jen klid od všech kluků.

Obě jsme se připravily na místa a jen co Dylan na pláži lehl na ručník a zavřel oči mohly jsme zasáhnout. Obě jsme se pomalu připlížily, zatímco on nevnímal. Povedlo se nám to a všechen obsah kýblu, které jsme měly, jsme na něj vylily. Byla to celkem prdel. Měli jste vidět, jak rychle byl na nohou. Mezitím co se Phoebe smála já utíkala pryč, aby si mě nevšiml. Myslím, že se mi to povedlo. Schovala jsem se, tak abych na něj viděla a jak naštvaný byl mě pobavilo, a dokonce mi to zvedlo náladu. Chtěla jsem mu to tu 'zpříjemnit' tak mě napadlo, že bych ho každý den mohla něčím naštvat, ale tak aby nevěděl že to jsem já.

Dylan

Čtvrtý den v Miami a já si to tu užíval. Zaprvé jsem nemusel učit a zadruhé no byl jsem poblíž Niky, i když nechtěla abych ji nějak oslovoval.
Už v tom letadle mi dala jasně najevo, že ji mám nechat, ale já pořád přemýšlím nad tím, jak bych to celé mohl nějak odčinit.

Dneska jsem ale měl jeden nápad za to, co se mi včera na pláži stalo. Vím, že byly dvě, ale viděl jsem jen Phoebe. Bohužel ta mi neřekla, kdo s ní byl, takže jsem dneska vymyslel jednu věc.

„Vstávat." zakřičel jsem a klepal na každé dveře, za kterými byli všichni studenti. Dokonce jsem probudil i Emily (jejich třídní). Chtěl jsem, aby všichni vylezli z pokojů, a to se mi povedlo.
„Takže teď se všichni běžte obléct do nějakého sportovnějšího oblečení, jdeme běhat!" rozkázal jsem jim na což se na mě překvapeně a ospale dívali.
„Ale pane..." zaprotestovala jedna studentka. „Žádné řeči, běžte, ať jste za deset minut v hale dole," Řekl jsem a začal tleskat, aby si pospíšili. Viděl jsem, jak všichni neochotně jdou do pokojů, a ještě k tomu brblají. Já jsem se třeba výborně bavil. Vidět, jak se jim nechce bylo to nejlepší. Jsou cca staří jako já, ale líní jsou více než já. Aspoň se hned po ránu provětrají. To jim neuškodí.
Navíc já tak nádherně venku a pláž je super, takže proč si neudělat tělocvik i na pláži, že ano.

„Pohyb, pohyb, neflákejte se!" zakřičel jsem na ně a hnal všechny před sebou. Dokonce i třídní učitelka běžela s námi, což mě celkem překvapilo, ale naopak jsem věděl, že se se mnou snaží flirtovat. Bohužel nevěděla, že mám spadeno na úplně jinou a tou byla Niky. Sledoval jsem je všechny, ale můj pohled se většinou zastavil na ní, sice vypadala ospale, ale byla pořád nádherná, prostě taková, jakou ji znám. Bohužel se pořád se mnou nebavila a nechtěla se mnou nic mít, ale já její úsudek změním. Dostanu jí zase zpátky i kdyby mi to mělo stát vlastní život.
„Panebože vždyť vy běháte jak důchodci, pospěšte si, jestli chcete stihnout snídani," zakřičel jsem znovu na ně. To nemyslí vážně.
Když jsem viděl, jak pomalu každý z nich zpomaluje musel jsem protočit očima. Vůbec nic nevydrží, dokonce ani kluci.
Slyšel jsem, jak si stěžuji na to, že je teplo, na to že nemůžou nebo na to, že chtějí spát.
Bylo to pořád nějaké stěžování.
Jen co jsme skončili s během jsem je nechal, aby si teda šli dělat co chtějí, ale přece jen jsem sledoval Niky, jak si stěžuje Katt.
„Měl nějaké zatmění mozku či co, že jsme museli běhat jak idioti po pláži," zabručela a já se potichu smál.
„Co vám přijde vtipné?" zeptala se mě Emily a já se lekl, protože jsem jí ani neslyšel že přichází.
„Ale nic," mykl jsem rameny. „Tak dobře," řekla a pořád šla vedle mě. I když se moc snažila na mě udělat dojem, nevedlo se jí to.
Nebyla můj typ. Rychle jsem radši zalezl do pokoje abych byl chvíli sám.

Dnešní den byl velice prostý. Ale opět mě někdo chtěl naštvat na pláži. Tentokrát jsem zase načapal Phoebe, ale nikoho jiného. Nechápal jsem, že je baví si ze mě pořád utahovat.
Přemýšlel jsem nad další mojí pomstou pro všechny na další den. Ani to nebylo těžké, další ranní běhání by zvládli.