Hra s osudem✔️

13. kapitola

5. - 6. den

Nikita

Přísahám, že nás chce zabít. Už podruhé.
Zase je kolem osmé ráno a my běháme po pláži, protože si to umanul. Zřejmě má nějaký úpal či co. Nebaví mě ty jeho nové věci a hlavně věta.
„Pohněte si, jste horší než důchodci!"
Nakonec si dneska vymyslel novou věc.
Prostě mu v hlavě přeskočilo a my po 5 km jsme ještě museli mít menší rozcvičku a pak ještě jít plavat čtyřikrát k bójce a zpátky.
Vážně mu hráblo a mě to přestalo bavit.
Byla jsem na něj naštvaná, čím dál tím víc.
Zaprvé se mi opět vmísil do života, pak je ke všemu můj učitel, ještě se přisral na výlet a snaží se pořád o mě.
V podstatě by ani neměl, protože učitele se studenty nemůžou nic mít.
Takže jsem v suchu.
Navíc vůbec nepřemýšlím nad ním.
Ne.
Ne.
To je vyloučené.
Vždyť ho pořád nenávidím za to, co se stalo.
Za to že mi to neřekl dříve.
Za to že mě využil.
Kvůli něj jsem měla ty nejbolestivější Vánoce ze všech. Bohužel si ještě pořád a stále dokážu vzpomenout, jak dokonalou měl vůní. Připomíná mi ji teď pokaždé, když kolem mě projde.

Povzdechla jsem si vyčerpaně a zadívala se na moře. Seděla jsem na jednom kameni, sama, bez nikoho jen já a písek a moře.
Našla jsem si klidné místo kousek dál od naší pláže. Mohla jsem tu přemýšlet, tak že to až bolelo mé srdce.
Mé tváře byly opět smočené od slz. Slunce se krásně odráželo z hladiny a já měla depresi.
Promnula jsem si obličej a zadívala se dopředu.
Musela jsem se teď uklidnit, vydýchat, a hlavně zakrýt slzy.
Nebylo těžké se uklidnit a vydýchat, těžší bylo zakrýt trochu napuchlé oči. Rozešla jsem se tedy k moři a šla si dát jednu trasu k bójce a zpátky.
Musela jsem nějak zabít čas.

„Kde jsi byla?" zeptala se mě Katt, když jsem došla na pokoj. „Hmm...jen se projít," mykla jsem rameny a sedla si na postel.
Holly zase někde běhala s Andym a já se cítila sama. Katt sice byla u mě, ale jen fyzicky, psychicky se vracela k nějakému klukovi, kterého tu potkala. Prý byl nějaký pěkný, takže se ho snažila najít na Facebook nebo Instagram.
„Katt, mohla bych se zeptat?" nadhodila jsem a počkala až mě bude vnímat.
„Ano jistě, co potřebuješ?" zvedla tázavě obočí.
„Uhm...no...odpustila by si někomu to, že ti lhal?" zeptala jsem se jí klidně, tak aby nevěděla, že je to myšleno o mě. „No záleží, jakou lež," mykla rameny. Chvíli jsem přemýšlela, jak bych to mohla prezentovat, ale nakonec jsem si řekla že je to jedno.
„Člověk, kterému si věřila ti nějakou dobu zamlčí něco, co tě vážně užíralo, ale pak ti tím, že ti to řekne pozdě, ublíží a myslí si, že po pár měsících mu bude odpuštěno a vše bude zase dobrý," můj hlas začal ke konci gradovat a já byla spíše naštvaná než zničená, aspoň v tenhle moment. Katt trochu poskočila.
„No tak jako pak už záleží, jestli se to snaží odčinit, podle mě, když ti dokáže, že ho to opravdu mrzí, tak bych mu odpustila," mykla rameny a zase sklopila hlavu, aby mohla hledat.
Povzdechla jsem si.
Nemůžu mu odpustit, nejde mi to. Vždyť mi vlastně zamlčel to, že mi kdysi ublížil on, ale i přesto že to věděl se se mnou vyspal. Bohužel je to i moje vina, když jsem mu to dovolila.

Zase jsem se hrabala v myšlenkách, a tak jsem si vůbec neužívala to pěkné počasí co tu panovalo.
Ale měla bych. Vždyť u nás je trochu chladněji.
„Lidi mám dobrou zprávu," objevila se ve dveřích Holly i s Andym.
Oba se nahrnuli dovnitř a zavřeli.
„Co?" zeptala jsem se.
„Zítra se na jedné z lodi pořádá večer párty, a my jsme pozváni," řekl Andy nadšeně.
Přimhouřily jsme s Katt oči, protože nám to přišli trochu divné. „Kdo nás pozval?" zeptala jsem se podezřele. Katt se to taky moc nelíbilo, vždyť tu nikoho neznáme, aby nám to dosvědčil. „No, jak jsme se s Andym byli projít potkali jsme partu věkově stejných studentů a ti nám to sami nabídli," uculila se Holly a já si povzdechla. „Nemůžeme jít někde, kde to neznáme přece," ozvala se Katt a já přikývla, protože jsem s ní souhlasila. „Víme kde to je, navíc je to jen zábava, no tak holky. Taky máte rády párty," zamrkali na nás oba dva. Já jsem pořád kroutila hlavou, protože jsem ten nápad nepodporovala, ale Katt bohužel byla rychle ovlivnitelná, takže teda povolila a řekla, že teda s nimi půjde. Bohužel se teď dívali všichni na mě a já zakroutila hlavou. „Ne lidi, neznám to tu," „Půjdeš s námi budeme se hlídat navzájem," mykl rameny Andy. V tom jsem si vzpomněla na ten jeden večer, co mi řekli, že mě budou hlídat, ale dopadlo to špatně. „Když jste to řekli i minule nedopadlo to dobře," zakroutila jsem hlavou. „Niky to už je pase, vždyť už je to více jak rok a půl, navíc vážně budeme hlídat," už se zapojila i Katt. Chvíli jsem nad tím polemizovala, ale nakonec jsem teda kývla. „Dobře, ale nebudeme tam moc dlouho prosím," řekla jsem jim a oni všichni kývli. Teď už jen stačilo abychom se tam dostali tak, aby nás nikdo nenačapal.

***

„Pane bože, já se tak těším," vyjekla Katt nadšeně. Byla jako malá holka, pořád mluvila že neví, co si obleče na párty na sebe. Třeba tam prý bude ten pěkný kluk atd. Už mi z toho šla hlava kolem, měla jsem chuť mít celý den sluchátka na uších. Vlastně z rána, když jsme šli opět běhat, jsem je měla, ale nezabránili v tom abych se málem nezabila kvůli tomu, že dneska šel Dylan běhat jen v kraťasích bez trička. Nevím, čeho tím chtěl docílit. Jestli mě chtěl vyvést z míry, tak se mu to ale parádně povedlo. Jednou jsem prostě zakopla a letěla dopředu. Bohužel jsem obličejem spadla do písku. Ne že by mi parta pomohla, oni se smáli stejně jako ostatní, teda kromě Dylana, ten mi přišel pomoct a holky kolem mohly žárlit jak svině. Ale pro mě to bylo jako by mi dal elektrický výboj, když se mě dotkl. Jeho oči našly ty mé a já trochu ztuhla. V ten moment to byl trapas a doufám že si na to nikdo už nevzpomene.

„Ty Niky, co že ses tak hladově dívala na učitele?" zeptala se mě u oběda Holly a já se málem zadusila. Začala jsem kašlat. „Dobrý?" zeptal se mě Andy. „Uh jo," dokašlala jsem a podívala se zase na ni. „Nedívala," zakroutila jsem hlavou. „Viděla jsem te přece," stála si za svým a já si povzdechla. „I kdyby jo, do toho ti nic není," odpověděla jsem a dojedla polévku teď už bez nějakého zadušení. Potřebovala jsem zase nad ním přestat přemýšlet. Za tento týden toho bylo až dost a už mě to štve. Měla jsem tedy na dnešní večer trochu vymyšleno, co budu dělat.
Ale oblečení už jsem měla vymyšlené.
Plavky a na to nějaké tílko, džísku a kraťasy.