Hra s osudem✔️

23. kapitola

16. den, den odjezdu

Dylan

Byl jsem spokojený, samozřejmě, že jsem si tu včerejší noc pořádně vychutnal a byl jsem rád, když jsem viděl její spokojený výraz v obličeji, když odcházela z mého pokoje, aby nebylo moc nápadné, že je tak dlouho venku.

Ráno jsem vstal úplně s dobrou náladou. Nikdy mi tak úžasně nebylo. Protáhl jsem se a promnul tvář. Okamžitě jsem si zašel do koupelny, kde jsem si opláchl obličej a pousmál se na sebe do zrcadla. Měl jsem tak dobrou náladu, že jsem si ji dneska nechtěl nijak zkazit, navíc už jedeme domů, takže to bylo taky takové menší plus. Oblékl jsem si kraťasy, tílko a trochu si i upravil vlasy. Mobil jsem si vzal do kapsy a vydal se z pokoje pryč dolů na snídali. Už jsem měl na čase, protože jsem zase vstal trochu později, než jsem měl. Jen co jsem se objevil dole na snídani, tak se na mě všichni otočili. „Dobré ráno, pane učiteli," zarecitovalo pár holek a je se pousmál. „Dobré," odpověděl jsem jim a pohledem jsem trochu zavadil o Niky. Trochu se mračila na ty holky, ale pak se zase bavila s Holly a Katt. Pobavilo mě to, ale šel jsem dál si nabrat nějaké jídlo.

„Jak ses vyspal?" zeptala se mě Emily a já se pousmál. „Dobře, proč?" zvědavě jsem zvedl obočí a sledoval její mimiku ve tváři. Byla nějaká naštvaná, jako bych jí něco udělal, ale já ji nechápal. Nechal jsem to tak, když jen pokrčila rameny a neodpovídala mi. Když jsem jedl, snažil jsem se dívat vážně někam jinam, ale můj pohled pořád padal na jednu a tu samou osobu. Musel jsem sledovat, jak jí to dneska suší. Připomněl jsem si dny, kdy mě odmítala a teď je jen moje. Mimo školu budeme moct cokoli, ale v ní určitě ne. Musím si jen udržet post učitele tělocviku a bude to všechno dobré.

Usmíval jsem se i při cestě do pokoje, kdy jsme si měli sbalit věci. Samozřejmě, že všichni spolu jsme se vydali nahoru, taky mě nějaké holky očumovaly, ale mně to bylo jedno. Šel jsem těsně vedle Niky, ale díval se před sebe. „Pomalu, chci dneska ještě od tebe pusu, princezno," zašeptal jsem směrem k ní a viděl nepatrný pohyb její hlavy jako souhlas. Pak jsem trochu zpomalil a přidal se k Emily. „Tak co, jak se ti tu líbilo?" zeptal jsem se ji. „No mohlo by být lépe, kdyby se mi neztratila studentka s učitelem," řekl a já si povzdechl. „Jaký budou mít problém, Emily?" zeptal jsem se, když už jsme u toho byli. „Mají všichni čtyři upozornění s napomenutím učitele," řekla tak, no spokojeně, až jsem se divil, kde se to v ní vzalo. Byla taková chladná a já to nechápal. Radši jsem se vydal do pokoje a počkal si.

Chvíli jsem seděl na posteli a přemýšlel, co se teď bude dít, ale po chvíli na mě někdo zaklepal. Zvedl jsem se a přešel ke dveřím, které jsem otevřel a pohlédl ji po očí. „Pane učiteli, chtěla bych s vámi mluvit," pousmála se a políbila mě. Samozřejmě, že jsem jí to oplácel a mile rád. Stáhl jsem si ji k sobě do pokoje, kde jsme spolu chvíli byli, ale pak mi zase odešla, aby se mohla sbalit na cestu domů.

Mně už chybělo jen málo, abych se zase sbalil. Trochu jsem se i domů těšil, přece jen mi trochu chyběla teta, jen protože mi vždy dobře vařila. Už se mi sbíhaly sliny, když jsem nad tím přemýšlel.

„Tak dobře, držte se spolu, už nechci nikoho poztrácet!" křikla Emily a já si povzdechl, pořád mi to dávala za vinu, že prý neumím hlídat děcka. Zprotivila se mi, začínal jsem tu potvoru nenávidět. Letenky měla na starosti ona a samozřejmě, že si vybrala tak, aby dvě poslední místa zůstaly vedle sebe a ona seděla vedle mě.
Sedl jsem si okamžitě k oknu a snažil se ji ignorovat, navíc cesta netrvala dlouho, a tak jsem doufal, že to rychle uteče, abych nemusel vedle ní sedět dlouho. Otočil jsem na chvíli hlavu, abych se podíval, zda máme všechny studenty a střetl se s pohledem Niky, najednou to byl takový nenávistný pohled, ale nevěděl jsem proč. Tak jsem nahodil nechápavý pohled, ale ona odvrátila zrak. Tohle jsem vůbec nepochopil, trochu mě děsilo, co to bylo tentokrát. Zpátky jsem se teda otočil dopředu a snažil se vypadat normálně, jako by mě to nerozhodilo, bohužel to ale pravda nebyla. Přemýšlel jsem, co se mohlo stát, ale nic mě vážně nenapadalo, tak jsem si jen povzdechl pro sebe a pak se zase díval z okna.

Cesta ubíhala poměrně pomalu a já přestával ztrácet dobrou náladu, navíc mi byla zkažená během pár minut Emily. A to jsem říkal, že si ji dneska nehodlám kazit.
„Vím to," řekla najednou a já se na ni podíval svým nechápavým výrazem.
„Co víš?" zeptal jsem se jí a přimhouřil oči. „Vím, proč jsi mě nechtěl, ale když už, tak si příště více dávejte pozor, no a ten ostrov pro vás byl to nejlepší, co," nadhodila a já na chvíli nepatrně ztuhl.
Do prdele.
To ne.
To je v prdeli.
Jestli to teď řekne, tak jsem v prdeli a Nikita taky.

„Nevím, o čem mluvíš," zakroutil jsem hlavou a dal hrál nechápavého.
„Vy muži neumíte lhát, takže Lorenz a ty jste spolu, jo," řekla výsměšně a já si povzdechl.
„Nejsme, jsem její učitel," snažil jsem se to zachránit. Ona ale začala kroutit hlavou, takže asi bylo po boji, když vytáhla mobil. Začala tam něco hledat a pak mi ukázala fotku mě a princezny.
To byl průšvih.
Veliký.
A jen kvůli mně.

„Emily, není to tak, jak to vypadá," řekl jsem s tím, že jsem ještě něco chtěl zachránit.
„To říkáte všichni, takže co pro tebe znamená? Je to kurva, která spí s učiteli kvůli známkám?" snažila se mě vyprovokovat, šlo to slyšet a já se jen tak tak držel, abych jí nevrazil.
„Není a ne," zakroutil jsem hlavou.
„Takže bys ji za to prostě platil a ona tě poslouchala?" zase řekla a já si povzdechl.
„Nech ji napokoji, prosím, neřeš to," poprosil jsem ji, ale ona se jen zasmála.
„Nechat napokoji? Dokud mi neřekneš pravdu," najednou řekla a já si povzdechl.
„Byli jsme spolužáci, pak něco víc, jenže já to posral a tak ji ztratil, když jen se i rozhodl vyhledat, jel jsem zpátky tu, nastoupil na školu, kde jsme věděl, že ona je a chtěl ji získat zpátky a..." „A povedlo se co, to jste se spolu na tom ostrově nenudili, kdybyste to nechali jen na ostrově, tak to neřeším, ale taháte to tady, takže máte smůlu," dořekla a já se na ni zamračil. Nechtěl jsem, aby mě strýc vyhodil ze školy jen kvůli tomu. Já vím, že to byla chyba, ale musím být s Niky.
„Nemůžeš mi to udělat, vždyť potřebuji práci, Emily," žadonil jsem, ale ona byla asi rozhodnutá, a to bylo špatně. Hodně špatně.
Tak a jsem v prdeli.
Budu opět bez Niky.

„Jo a Lorenz jsem řekla o našem malém románku," řekla a mě trvalo si uvědomit, co to vlastně řekla. Najednou mi to došlo.
„Cože jsi udělala?!" vyjekl jsem potichu. Vražedně jsem se na ni podíval a zamračil se nejvíc, jak jsem to uměl.
„No, že jsme si před tím, než jste ztroskotali, užili pár pěkných nocí," mykla rameny s já ji chtěl zabít. Už jsem věděl, proč se na mě tak hnusně dívala. Zase jsem o ní přišel.
„Vždyť se nic nestalo, proč si to udělala!" zavrčel jsem na ni nenávistně a dál se už s ní nebavil.

Když jsme přistáli, tak jsem samozřejmě chtěl mluvit s Niky a vše ji vysvětlit, ale bohužel už nebylo kdy. Jen co jsme dostali kufry, tak už jsem ji neviděl. Strašně rychle se všichni rozprchli z letiště a já si zase mohl jen povzdechnout.
Další podělaným výlet.
Nechápu, co jsem komu udělal, že se to stane vždy mně.
Jel jsem tedy zpátky k tetě a doufal, že po mně dneska už nic nebude chtít. Neměl jsem žádnou náladu, a to jsem ji měl tak dobrou ještě dneska ráno.