Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 1

Xukun

Vstanu a pomaličku se protáhnu. Dneska mě čeká den D a musím uznat, že jsem z toho trošku nervózní. Když jsem se hlásil do Idol Producer, tak jsem byl nervózní. A když mi volali, že jsem se dostal mezi 100, tak jsem byl ještě nervóznější.

Vím, že už teď mám spoustu fanoušků, ale i tak..chtěl bych se pořádně prosadit a dostat se do hlavních 9. Povzdechnu si a ještě nějakou dobu se válím v posteli. Co bych si měl vzít na sebe? Začnu si broukat, abych se trošku připravil, nakonec stejně vylezu z postele a zalezu rovnou do koupelny, dneska si se svým vzhledem musím dát extra záležet. Ještě si taky musím dobalit nějaký věci, když potom budeme všichni bydlet společně. Je to sice až na konci týdne, ale nechce se mi potom všechno balit na poslední chvíli.

Po důkladné hygieně si udělám něco k snídani. No, udělám...namažu si rohlík, to je jedna z věcí, co v kuchyni zvládnu. Nejsem zrovna šikovný typ...vlastně, když zrovna netancuju a nezpívám, tak jsem děsný nemehlo. Ostatní to o mě říkají a hlavně, no, já to o sobě vím.

Mám ještě dvě hodiny, před tím, než se tam máme přihlásit. Vezmu si papír o informacích, co jsme dostali a znovu si ho pročtu, než sním rohlík. Takže...nejdřív budeme vystupovat jednou a to jen aby jsme se seznámili s našimi učiteli a potom budeme vystupovat znovu a to už nás budou hodnotit, aby nás zařadili do skupin A-F.

Možná bych si měl zajít ještě koupit horkou čokoládu do mého oblíbeného podniku, který je po cestě do Kaštan budovy, kde se Idol Producer bude odehrávat. Mmm, miluju horkou čokoládu a navíc to bude super pro uklidnění. Obléknu se, no, tak nějak neutrálně. Vezmu si obyčejné černé tričko, modré džíny a pře sebe přehodím ještě červenou košili s krátkým rukávem.

Vyjdu pomalu z domu, no, ne, že by bylo počasí na můj krátký rukáv, ale je v celku příjemně a zahřeji se tou horkou čokoládou. Dojdu do kavárny.

„Jednu velkou horkou čokoládu sebou, prosím." Usměju se, když na mě přijde řada.

„Ano, jako vždycky, že." Usměje se na mě paní, která tu pracuje snad...nevím, jak dlouho, ale je tu snad odjakživa, vždycky, když sem přijdu, tak tu je. „Přeji krásný den, Xukun." Usměje se a podá mi kelímek.

„Děkuju, Vám taky!" usměju se a ukloním, chytím kelímek do obou rukou a prudce se otočím. V další sekundě si uvědomím, že jsem na někoho vylil celý kelímek a zblednu.

„Proboha! Já se omlouvám, já vážně nechtěl!" vyjeknu a zvednu hlavu. Vytřeštím oči. Zhang Yixing. Proboha, žije tu tolik lidí a já ohodím horkou čokoládou zrovna jeho?! „Mrzí mě to!" vyjeknu, když mě zpraží jeho vražedný pohled. Začnu brát od pultu ubrousky a začnu ho sušit. Vezmu další a začnu mu utírat obličej od horké čokolády. Mám pocit, že mě pohledem rozřezává na tisíc kousků.

„To stačí." Chytí mi ruku, když mu utírám obličej. Jeho chladný tón hlasu naprosto sedí k jeho vražednému pohledu.

„O-Omlouvám se." Vyjeknu znovu a dám se na útěk, chvíli jsem měl pocit, že mě tím pohledem opravdu vraždí. Jako by mi pomalu přestávalo bít srdce. Až dva bloky od té kavárny přestanu utíkat a zastavím se. Panebože, moje nešikovnost se dostala na úplně nový level. Já si kterýsi den říkal, že nejsem zase tak nešikovný...oh, vím, jak věci zakřiknout.

Vlezu do budovy. Je obrovská, jak se tu mám vyznat? Mimo moji nešikovnost oplývám i nadpřirozeně špatnou orientací. Super. Motám se mezi dvěma patry, kam mám jít! Bože, je to tu tak velký a nikde nikdo není.

„A-Ah, omlouvám se." Ukloním se, když do někoho vrazím, zrovna vycházel zpoza rohu. Ukloním se a zvednu hlavu. Zhang Yixing. Zabte mě.

Odšoupne mě od sebe, abych na něm nebyl tak nalepený. Povzdechne si a nahodí svůj vražedný výraz. „U-Um, potřeboval bych radu kudy mám jít tam, kde se můžu přihlásit." Odkašlu si a odhodlám se na něj zadívat tázavým pohledem.

„Tohle ti málo ukazuje cestu?" ukáže na zeď. Otočím se a vytřeštím oči. Na zdech jsou obrovské neonové blikající šipky ukazující cestu, kam máme jít.

„Já jsem slepej." Zasměju se nad svojí nešikovností a hloupostí. „Děkuju." Dám si ani nevím proč, nervózně vlasy za ucho a odběhnu směrem, kam mi ukazují šipky.