Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 2

Yixing
Když mi napsali z Idol producer, že budu zastupující porotce, byl jsem z toho docela nervózní. Tohle není jen nějaká show, kde o nic nejde, kde se zasmějeme a přejdeme to. Tady jde o osudy stovky mladých lidí. A jenom devět z nich dostanou šanci si splnit sen. Je to kruté, ale takový svět už je. Tohle musím brát vážně, musím se rozhodovat tak, abych zhodnotil všechny klady a zápory schopností a talentu jednotlivých mladíků. Je to o jejich životě, když vypadnou, neznamená to, že končí úplně, ale jejich šance na splnění snu se oddálila a na jednu stranu je to moje vina. Je pravda, že o těch hlavních bodech rozhodují diváci, ale já na tom mám taky velký podíl. Ráno jsem se vysprchoval a po cestě do budovy idol producer jsem se chtěl stavit pro kávu, abych skončil politý horkou čokoládou. To, že to bylo horký a měl jsem málem popáleniny třetího stupně na obličeji je jedna věc, to, že jsem měl zničené oblečení a pak jsem musel utíkat se převléknout, abych byl včas na setkání všech porotců. Nebo spíš trenérů, ale ještě jsem měl obličej ošmirglován od ubrousků. Ten klučina, co mě polil, byl z toho takový přešlý. Možná jsem se měl tvářit normálně, možná jsem na něj neměl vrhat ty děsivé pohledy, ale v tu chvíli jsem měl opravdu chuť zabíjet. Kvůli dlouhému rozvrhu s mými sólovými aktivitami jsem šel spát pozdě a tak už ráno jsem zaspal a tohle bylo to poslední, co jsem potřeboval.
Poslal jsem kluka, ať si jde po svém a objednal jsem si, mokrý od pití, svou kávu. Nasadil jsem si brýle a snažil jsem se skrýt obličej, aby mě nikdo po cestě domů nepotkal, nedej bože nevyfotil a nedal to na sociální media s tím, že: 'Zhang Yixing vymyslel novu 'módu' chodit politý po městě. je to snad IN?' Celý internet by si ze mě určitě dělal srandu. Ale na druhé zamyšlení ten klučík byl vcelku roztomilý, no ehm.
Po tom, co jsem se převlékl a znovu se vydal do hlavní budovy, tentokrát jsem se vyhýbal kavárnám a všem lidem, co nesli nějaké pití nebo jídlo, jsem se potkal s Jacksonem. Měl kruhy pod očima a vypadal zabijácky.
"Nová image?" pozvednu obočí. Zasměje se svým divným lachtaním smíchem.
"Ne, jen jsem nemohl spát, volali jsme si s Jooheonym a než jsme si to uvědomili, tak bylo asi pět ráno, takže jsem toho moc nenaspal." zívne a víc v rukou, oh my god, sevře hrníček s kafem. Odstoupím od něj pár kroků, nechápavě se na mě zadívá. Zakroutím hlavou a pokračujeme do zasedačky, kde už seděl, MC Jin, Li Ronghao, Chen Xiao a Zhou Jieqiong, kterou všichni znají spíš jako KyulKyung. Celá naše sestava porotců nebo spíš trenérů, kteří budou naše nováčky učit zpěvu, tanci a rapu. Jackson si sedne vedle MC Jina a já si sednu doprostřed. Začneme si procházet sestavu, která k nám přijde. Jackson u každého třetího traineeho vstane, dá ruce za hlavu v zoufalém gestu a křičí: 'Oh můj bože, toho já znám!' Začínám přemýšlet, že ten kluk je docela sociální, když má tak široký okruh lidí kolem sebe. Ne, že bych já tedy byl nějaký antisociální, ale tolik lidí jako Jackson Wang určitě neznáme ani my všichni dohromady. Zarazím se, když nám vyběhne na obrazovku soupis informací a je u něj u fotka, fotka obličeje, u kterého mám sto chutí vykřiknout já OH MŮJ BOŽE, to je on, ten co mě ráno polil. Cai Xukun. Prohrábnu si vlasy. Vypadá docela, um, roztomile? Ne, Yixing, nesmíš se na žádného z těch kluků dívat nějak moc, mohlo by to ovlivnit tvoje hodnocení, musíš být profesionál, drž svou homosexualitu na uzdě. Zadívám se na jeho výšku. Vypadá podle toho by měl měřit kolem 181 cm. To je o něco vyšší než já, i když mi to dnes ráno nepřišlo, asi podle jeho chování. Skousnu si ret a pak se zarazím. Bože, je mu 19, mě je 26....to je....pedofilie? Bože, není, ne? Bože, nad čím to přemýšlím! Když mě bylo 19, jemu bylo 12....když mě bylo 12, jemu bylo 5....5....ne, nepřemýšlej nad tím, vždyť ani, no ehm, nevadí.
Ukončím naše sezení a vydám se k sobě do pokoje, který mi byl přidělen, abych se ještě natáhl než si všech 100 trainee vybere své hodnocení, posadí se, představí se a tak. Podle odhadu by to mělo trvat až tři hodiny. Když procházím chodbou ven z hlavní budovy a cestou k ubytovně, tak se semnou někdo srazí. Chytím ho za ramena, aby nespadl, a když se na něj zadívám, tak si odkašlu a povzdechnu si. To je zase on, zeptá se mě na to, kde se má hlásit. Zacuká mi koutek, protože jsme se na tohle připravili a aby nám tu nováčci nebloudili, tak jsme všude po stěnách rozmístili neonové šipky. Ukážu na ně, rozpačitě se zasměje a rozeběhne se pryč. Podrbu se v zátylku a lehce se zaculím nad stylem jeho běhu. Vypadá to, že je moc vysoký a neví, jak svoje tělo, ehm, ovládat, ehm. Dojdu k sobě do pokoje a prásknu sebou na postel. Ale mělo by být nelegální, jak jeden dokáže být takhle roztomilý. Skoro si dám facku, když nad ním pořád přemýšlím a culím se u toho nevědomky jako blbeček. Musíš zůstat neutrální. Musíš to brát vážně a nikomu nenadržovat jen kvůli vzhledu. Povzdechnu si a otočím se na bok, abych svoje dementní myšlenky zaspal.