Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 20

Yixing
Sprchu co nejvíce odfláknu. Myslím jenom na to, že na mě čeká v posteli blonďaté zlobidlo, ke kterému se musím dostat, co nejrychleji. Nanesu si na ruku šampón a pojíždím si s ním vlasy, po chvíli šampón smyji a zakloním hlavu. Ještě se namydlím a pak to ze sebe opět spláchnu. Vylezu ze sprchy a sáhnu pro ručník, co byl pověšený na žebříku, který sahal skoro až ke stropu. Kde se ručníky předehřívaly. Zabalím se do teplého ručníku a skoro slastně zavrním. Vysuším se a obléknu se do pyžama, což je triko a černé šortky. Když otevřu dveře, tak se musím usmát, když ho vidím. Seděl na posteli, zabalený v peřině, měl zapnutou televizi, ale vůbec se na ní nedíval. Spíš pohledem propaloval díru do dveří. Usměju se na něj, když vylezu ven a on mi hned úsměv oplatí. Vlezu si za ním do postele. Sleduje každý můj pohyb než si lehnu a pak hned televizi vypne a plácne sebou taky, aby byl v poloze ležmo. Narovná si peřinu, ale stejně nadzvednu svojí a on si pod ní s radostí vleze. Začínám cítit to teplo, jaké z něj sálá a musím zavrnět, jak je to příjemné. Uvelebí se stejně jako byl před několika hodinami. Nos mi zaboří do krku a ruce spojí na mých zádech. Já dám jednu ruku do jeho vlasů a druhou rukou ještě kontroluji, že máme na 7:30 budík.
"Hádám, že za to, že jsi tu, tak budeme budit Justina, že?" zasměju se. Jen něco zamručí a já hádám, že to byl souhlas. Prohrabávám mu vlásky, hladím ho po zádech a po chvíli slyším, jak začne pomalu a klidně oddechovat. Skousnu si ret a taky se uvelebím a zavřu oči.
Teď to bylo všechno jednoduché. Nebylo tu tolik kamer a tolik lidí před, kterými by jsme se museli skrývat. Ale až se vrátíme budeme si muset dávat pozor. Nesmí na to nikdo přijít, už jen to, že to ví Ronghao a Justin je špatně, bylo by lepší kdyby to nikdo nevěděl. Ale vzhledem k tomu, jak to vzali, tak jim to nevadí a nejsou ty tipy co by to roznesly hned, jak přijedeme a věděl by to tom celý svět. Ale i tak jsem zvědavý, jak se dokážu držet. Jak se zvládnu udržet, abych ho nepolíbil. Abych ho nepohladil. Musím mít zase tu masku toho chladného porotce. Nesmím vypadat, že někomu nadržuji. I když jsem to nikdy nedělal nebo spíš ani nemusel, protože Xukun to nepotřebuje. Tak je nespočet lidí, kteří by zpochybnili moje vedení. Naštěstí v téhle show není konečné rozhodnutí na mě a to, že je někdo v A nebo v B nebo i dál, tak to nic nemění na tom, že o konečných devíti členech rozhoduje publikum. Takže to ani není na mě, abych mu mohl v něčem nadržovat.
"Mhh, nad čím přemýšlíTE." zahihňá se Xukun. Myslel jsem, že spí.
"Ty ještě nespinkáš?" trošku se ode mě odtáhne a zakroutí hlavičkou.
"Neodpověděl jsi mi?" zamrká na mě a ruku stáhne z mých zad a pohladí mě po tváři.
"Přemýšlím, že musíme být opatrní až přijedeme. Nesmí na to už nikdo přijít, minimálně do konce show se musíme snažit." nosem se otřu o ten jeho.
"Ale bude to hrozně těžký." zanaříká a pak zavrní a vtiskne mi tu nejroztomilejší pusu. Usměji se a jeho pusu změním v polibek a pak v líbání. Projede svými prsty moje vlasy. Možná bych chtěl ten polibek zavést ještě dál, možná bych si chtěl uchovat kus vášnivé vzpomínky. Ale vzhledem k tomu, že ani jeden jsme nemluvili o tom, jak to s námi je, ani jak se cítíme, tak si nemyslím, že by to bylo to správné. Navíc mi do polibku usíná a já se musím zasmát. Vtiskneme si ještě pár pus než se Xukun vrátí do stejné polohy jako před tím a tentokrát jsem si na sto procent jistý, že usnul. Pevně ho obejmu a natisknu ho na sebe ještě blíž a sám se uvelebím a po chvíli také usnu.
Zvuk z budíku vzbudí jen mě, ehm. Zatím co jsem ho nechal zvonit asi deset minut, docela nahlas, tak jsem jediný, kdo je vzhůru. Xukun pořád spinká. Ležím na boku vedle něj, hlavu mám podepřenou o ruku a loket zaražený v polštáři. Sleduji ho, jak je do sebe zkroucený. Jak mu světlé vlásky padají do obličeje i po tom, co jsem mu je nesčetněkrát dal za ouško, denní světlo, které je teprve v rozbřesku mu maluje tvář světlými barvami a já sleduji, jak nádherný je jen u toho, že dýchá. Nemusí nic říkat, nic dělat, a přesto je nádherný. Probudit se s ním v náruči bylo to nejkrásnější, co se mi kdy stalo. Měl jsem i jiné vztahy to ano, spal jsem v posteli s lidmi, kteří by mohli být krásnější než Xukun, chytřejší, talentovanější, drobnější či roztomilejší a přesto, jen s ním cítím ten nádherný pocit, když se vedle něj probudím. Jen vedle něj se mi zatajil ten dech a srdce mě hřálo pocitem, který je silnější než cokoliv, co jsem kdy zažil. Chtěl bych se vedle něj budit každý den, chtěl bych vědět, kam ty pocity až sahají. Kolikrát se mi ten dech ještě zatají.
Natáhnu ruku a hřbetem ruky ho pohladím po tváři.
"Xukun, vstávej." usměju se, když roztomile nakrčí nos a otevře očka, která se dezorientovaně rozhlíží kolem a pak se zastaví na mě a sladce se uměje.
"Musím?" přisune se ke mě blíž a znovu mě obejme. Hladím ho po zádech a u některých lidí bych tohle shledal otravným. Já nejsem zrovna spáč, stačí mi prvotní tóny budíku a hned jsem vzhůru, můžu vstát a jít. Nemám rád lidi, co jsou spáči a pětkrát odloží budík, a přesto u něj tohle vše shledávám roztomilým, sladkým a nemůžu ze rtů smazat ten otravný úsměv.
"Mh, musíš." vtisknu mu pusu do vlásků. Naše tahanice o tom, jestli opravdu musí, ještě chvíli pokračuje, ale pak se nějakým způsobem přece jen vykopeme z postele a on se protáhne. Když dojde ke dveřím, tak se na mě smutně zadívá. Dojdu až k němu a pohladím ho po tváři. Přivře oči a tváří se o mojí dlaň otře. Přitáhnu si ho k sobě a co nejněžněji se vpiji do jeho rtů. Jakmile se naše rty setkají zase cítím ten nádherný pocit, který jsem nikdy před tím necítil. Jen s ním. Většinou jsem vždy cítil něco při prvních pár polibcích a pak ten pocit postupně slábnul, dokud úplně nezmizel, ale s ním mám pocit, že s každým polibkem, který si vyměníme, tak ten pocit sílí, tak se začínám víc třást, když se naše rty setkají. Zavrní, když se něžně líbáme.
"Nezapomeň vzbudit Justina, ne, že oba usnete." zasměju se a on přikývne a pořád se ode mě neodtrhává. Spíš mě drží pevněji, víc zoufaleji. Natisknu ho na dveře a polibek víc rozvášním. Přece jenom je to náš poslední polibek na nějakou dobu. Ruce obmotá kolem mého krku a v rukách drtí moje vlasy a čím déle ho líbám, tím se náš polibek stává zoufalejší, když víme, že nám končí to sladké opojení a začíná nám skrývání. Svraštím obočí, když cítím něco mokrého na mé tváři. Pomalu se od něj odtáhnu a zalapám po dechu, když mu po tváři stékalo pár slz.
"Já nechci." vzlykne a zaboří mi hlavu do hrudi. Prohrábnu mu vlásky.
"Neboj se, budeme spolu, jen ne tak často." kolébám ho ze strany na stranu, dokud se pomalu neuklidní a pak mi vtiskne ještě pusu. "Uvidíme se venku." pohladím ho po tváři. Přikývne a začne si stírat slzy, když jde směrem k výtahu. Povzdechnu si a prohrábnu si vlasy. Taky bych nejradši zůstal tady, jen s ním a vykašlal se na celý svět, na celou mojí kariéru jen, abych si mohl užívat jeho přítomnost.