Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 3

Xukun

Hmmm, přemýšlím, jak bych se měl ohodnotit. Jsou tu písmena A-F. Kdybych měl hodnotit svoji nešikovnost, tak bych si dal A. Ale tak co, tím se nemůže nic pokazit. Opatrně a pomalu natáhnu ruku k hromádce nálepek s písmenem A. Nalepím to na sebe a spokojeně zakývám hlavou. Vydám se chodbou dál a překvapeně se usměju, když vidím, že už je tu vcelku dost lidí. 100 židlí. Kam bych si měl sednout? Slyším spoustu šepotu, zaslechnu, jak spousta z nich říká, že jsem moc pěkný, usměju se vydám se nahodu. Hmmm hmmm, dívám se na čísla a přemýšlím, kam si sednu. Jéé, číslo 6.

„Proč nejdeš výš?" zeptá se mě někdo z ničeho nic.

„Ah, jednička je moc vysoko a já se děsně bojím výšek." Zasměju se, slyším, jak někdo vyjekne, že jsem děsně roztomilý. Usadím se na židličce a společně s ostatními pozorujeme další, sleduju, jak se židle plní. Bolí mě zadek z té židle to je blbý, aigoo.

„Ty jsi Cai Xukun, že jo?" slyším vedle sebe, tak se na něj podívám. Má na sobě červenou mikinu a má vcelku příjemný obličej, tak se usměju a přikývnu. „Já jsem YuBin." Natáhne ke mně ruku, usměju se a rukou si s ním potřesu. Prohodíme pár nezáživných slov, kýčová témata jako je počasí a že je tu moc lidí.

Panebože, rozbuší se mi srdce, když se mám jít připravovat, protože jsem další na řade. Zhluboka se nadechnu. Na tohle první vystoupení jsem si připravil Call me baby od EXO...dělal jsem na tom už dýl, je to vlastně shoda náhod..ačkoliv je mi jasné, že budu vypadat jako šplhoun, protože je Yixing v porotě, no...teď už s tím stejně nic neudělám. A na druhé vystoupení jsem si připravil svoji vlastní písničku, kterou jsem sám napsat, ale...teď se musím soustředit na Call me baby.

Nadejde můj čas tak se pomalými kroky vydám před obrovský stůl, kde seděli všichni. Přesto mám ale pocit, kterého se nemůžu zbavit a tím je ta obrovská nervozita, kterou cítím...ale jen, když na mě přistanou oči Yixinga.

„Cai Xukun." Představím se a ukloním se. Chvíli zavládne ticho a Jackson hodí na Yixinga tázavý výraz.

„Takže, co budeš zpívat...nebo tancovat." Začne Jackson, když nikdo dlouhou dobu nic neříká.

„Budu zpívat a tancovat Call me baby od EXO." Usměju se všimnu si, jak Yixing pozvedl obočí. Jeho výraz mi přišel trošku zvědavý, ale nesmím nad tím moc přemýšlet, ne, když se připravím a začnu tancovat a zpívat.

Call me baby jsem se učil opravdu dlouho, dával jsem si záležet, Při tanci a zpěvu...vždycky mám pocit jako by moje nešikovnost byla ta tam, jakmile začnu, nejsou po mojí nešikovnosti žádné stopy, Ale jakmile skončím, tak...jsem to zase já. Ehm...je to hodně divný.

Skončím a ukloním se. Porotci kývají hlavami a něco si začnou šeptat.

„Bylo to dobré," odkašle si Yixing. Jeho výraz byl takový ten z těch výrazů, u kterých člověk nikdy neví, co si o nich má myslet nebo kam má takové výrazy zařadit.

„Je to všechno?" zamrkám, když mě jeho oči sjedou zvláštním a hlavně detailním a dlouhým pohledem. Palcem si přejede přes spodní ret a zadívá se do papírů. Na chvíli uhnu pohledem, ne, Xukun, opovaž se myslet na to, že je sexy. Copak už jsem zapomněl, co se dneska stalo? Nejdřív ho sliju horkou čokoládou, pak ho srazím na chodbě a pak budu ještě přemýšlet nad tím, že je sexy? Asi se nutně potřebuji něčím probrat. Možná bych měl po cestě, až půjdu zpátky na židli, zakopnout a bouchnout se do hlavy. To by mohlo pomoct.

„To je zatím vše." Jeho oči se zadívají do těch mých, chvíli mám pocit jako bych vrazil prsty do zásuvky, jak zvláštní pohled to byl. Pohled, který jsem si nedokázal nijak vyložit.

„No jo, někdo to má v kapse jen proto, že zazpívá písničku skupiny, ve který je jeden z porotců." Ozve se odněkud ze 100 lidí. Polknu, ehm, pokud ten člověk chtěl být tichý, tak nebyl, protože jsem to slyšel i já až tady.

„Výběr písničky je věc každého jednotlivce." Jeho hlas zněl jako tisíce ostrých nožů. Yixing se s vražedným pohledem ohlédl za sebe a pak se pohledem vrátil zpátky na mě. „Můžeš jít." Zakývá hlavou, chvíli mám pocit jako by se jeho výraz zněžnil, když se na mě vrátil pohledem.

„Děkuju." Ukloním se a vrátím se zpátky na svoji židli. Po cestě na schodech vidím spoustu druhů pohledů, někteří zvedají palec a usmívají se na mě, někteří na mě jen pomrkávají a někteří se na mě dívají zvláštně.

NO, byl jsem na to připravený, že se něco takového může udát, když budu zpívat jeho písničku. Co se dá dělat.