Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 10

Yixing
Ty tři dny utekli jako voda. Každý den jsem měl plno práce, že jsem si ani nemohl stýskat, i když každou noc, když jsem usínal, tak jsem na něj myslel, ale vzhledem k mému programu to nebylo dlouho, protože jsem hned usnul, ale i tak. Sedíme já spolu s Jieqiong, Jacksonem a Ronghaem v zasedačce a před sebou máme velkou televizi, na které si za chvíli budeme promítat výstupy jednotlivých uchazečů, napiji se kávy a zeptám se ostatní na informace ohledně těch dnů, co jsem tu nebyl. Nic závažně zajímavého se nestalo a tak pokynu hlavou, že můžeme začít. Řeknou nám v jakém pořadí budou trainee promítání a my si podle toho seznamu srovnáme jejich průkazy, aby jsme je pak nemuseli hledat a neměli v tom zmatek, 100 lidí je 100 lidí. Jako první bude Xukun. Skousnu si ret a připravím si razítko A blíž k sobě. Jackson ke mě střelí pohledem jako: „Oh bože, už zase." a zakroutí hlavou. Vezmu si telefon a ukážu na seznam kontaktů, kde mám v rychlé předvolbě pod číslem 1 Jooheona. Odkašle si a radši to nekomentuje. Ještěže mám na něj takovou páku.
"Nechceš mu prostě zavolat? Bude naštvaný tak jako tak, že mu nezvedáš telefon." Pronesu, zatímco si zapisuji informace.
"Nejde o to, že mu to neberu schválně, vždy mi volá, když natáčím a tak to nemůžu vzít, když mu volám zpátky, tak mě má buď bloknutýho nebo to spadne do schránky." zanaříká.
"Nebude to trvat dlouho a za chvíli sem nakluše a chrstne ti vodu do obličeje a až se to stane, tak chci být u toho." zasměji se a on si povzdechne.
"Tak začínáme." oznámí nám produkční tým a my odevzdáme telefony, aby nám nezvonili během natáčení a já se začnu zase tvářit chladně a nepřístupně. Ale dlouho mi to nevydrží, protože na obrazovce se hned objeví Xukunův obličej. Skousnu si ret a odkašlu si.
"Jaké bylo jeho chování během hodin?" zeptám se Ronghaeho. Zakývá hlavou se svým typickým pokerfacem.
"Ah, moc dobré." zakývá spokojeně hlavou.
"Váážně, to je překvapující." je pravda, že u lidí jako je on, kdo už má jistý základ fanoušku, talent a vypadá hezky, tak se dá očekávat jistá arogance, ale pokud to tak není, tak je to překvapující. Ohromeně zakývám hlavou. Po skončení jeho vystoupení si musím skousnout ret. Bože, je tak roztomilý a to jak poslal pusu na konci videa mě odzbrojilo. Jieqiong se rozplývá a srší z ní pochvaly stejně jako s Jacksona .
"To je takový standart, A standart." zakývá hlavou a všichni se shodneme na tom, že mu známka A zůstane.
"Kdybych byl dívka, určitě bych z něj byl paf, ale škoda, jsem kluk." zasměji se, všichni se zasmějí se mnou. Odkašlu si, no, Yixing, tohle nebylo nutné. Je tu několik lidí, kteří mě upřímně velice potěšili. Jejich postavení vůči úkolu i výsledek, kterého dosáhli mě potěšil, ale to mi nevydrželo dlouho, když jsem viděl přístup, jaký mají někteří z nich. Tohle...někteří to vzdali uprostřed videa, jiní si nepamatovali ani jeden krok nebo ani jedno slovo z písně.
"Text...text...je tak těžký si zapamatovat text, ještě pochopím tanec, ne každý si dokáže zapamatovat tak rychle tanec, není to ještě v jejich svalové paměti, pochopím, když jim během tance ustřelí hlas a ten se jim zlomí, jsou mladí, to se stane a za to jim rozhodně známku nesnížím, ale to, že si nejsou schopný zapamatovat ani text? Na to není žádná výmluva!" naštvaně si stoupnu. "Jdu za nimi." prásknu do stolu. Tohle je jejich život, proboha, není to žádný zábavní program, ale je to o jejich životě a jsou tací, kteří to neberou vážně. Nemyslím si, že jsou tu trainee, kteří by neměli talent, nebo byli vyloženě strašní a beznadějní, ale nesnaží se, nemají k tomu ten přístup, který oceňuji. Když budou mít dobrý přístup a snahu, tak se dají něco naučit, ale pokud to nemají, nenaučím je nic ani kdybych se snažil sebe víc.
"Nezaslouží si být na jevišti." Vykřiknu, když rychlou chůzí probíhám kolem otevřených dveří a hledám, kde jsou shromážděni, skoro kolem těch dveří proběhnu, ale zarazím se, když je uvidím a vrátím se o pár kroků zpět. Dojdu před ně, jsou seřazeni a většina má sklopenou hlavu.
"Co to děláte?" zeptám se jich, je to spíš řečnická otázka, stejně nemá ani jeden z nich odvahu se zeptat. Vidím mezi nimi Xukuna, jak se krčí. Když ke mě zvedne oči, tak se lehce, opravdu lehce usměji, ale je to jen na sekundu, protože pak musím oči obrátit k ostatním a to mě úsměv přejde. Musím volit správná slova. Kdyby to byli dospělý kluci, slovy bych asi nešetřil, pokud by jim pak došlo, že zahazují svojí šanci, bylo by mi to jedno. Ale jsou to , většina, teenageři, musím volit slova, abych nezranil jejich city. Řeknu jim, co jsem měl na srdci jemnými slovy a doufám, že mě pochopili.
"Uvidíme se na konečném známkování." povzdechnu si a po tom, co si prohrábnu vlasy tak odejdu z místnosti a dojdu k ostatním, kde si vyzvednu průkazy a desky s pořadím v jakém jsou seřazeni a počkáme hodinku než se všichni seřadí zase ve velkém sále a na svých místech než vejdeme já, Jieqiong a Jackson.