Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 21

Xukun

Dojdu vzbudit Justina, šíleně mě bolí srdce...ale ne, nesmím na tom být takhle, nic nekončí, jen prostě...začíná skrývání a já vím, že bych se měl taky alespoň trošku držet a nedělat to skrývání Yixingovi ještě těžší.

Je to pro mě všechno nové a nádherné. Je o dost starší, je mi jasné, že je v těchto ohledech zkušenější, ale já ještě nic takového nezažil. Ale je to nádherné, ty pocity, které ve mně vyvolává, ani nevím, jak je pojmenovat.

Než jsem se proslavil, tak jsem byl mladší, takže na vztah ani žádný čas nebyl, ani příležitost, a když jsem se pak proslavil, tak bylo moc těžké někoho najít, všichni mě obdivovali, a i kdyby mě někdo chtěl, tak to bylo jen kvůli vzhledu.

Dojdu do pokoje, Justin má zavřené oči, ale hned je otevře a převaluje se v posteli. Oddechnu si, že ho nemusím budit, protože bych asi usnul s ním. Ani ho nemusím přemlouvat, aby vstal z postele, vstane dobrovolně a narychlo si pobalíme zbytek věcí.

„Jaká byla noc?" významně na mě zamrká, usměju se a přikývnu.

„Moc krásná," kývám hlavou. „ještě nikdy jsem s nikým neusínal a neprobouzel se." Šeptnu a on se usměje a poplácá mě po ramenu.

„Neboj, vaše tajemství je u mě v bezpečí, nikomu to neřeknu." Vážně se na mě zadívá a já vděčně přikývnu.

Vyjdeme i s kufry před hotel, autobus už tu stojí a všichni si do něj dávají kufry, tak se k nim přidáme. Po chvíli přijede i Yixingova dodávka, usměju se na něj a nenápadně mu zamávám, než do ní nasedne. Nenápadně mi zamávání oplatí a pak se musím posadit do autobusu a on odjede dodávkou, smutně si povzdechnu. Justin mě konejšivě pohladí po vlasech, usměju se a do autobusu si sedneme společně.

Příjezd je trošku hektický. Ostatní skupiny nás vítají venku, nadšeně se ptají, co se dělo a jaké to bylo a ostatní porotci nás vítají taky, ačkoliv spíš, než na nás čekají na Yixinga a Ronghaa.

„Takže, A a B, máte hodinu, ať se dáte do klidu a odnesete si věci, pak si sjedeme všichni sestavu na Ei Ei a bude se rovnou i natáčet, až to bude perfektní, takže." Promluví k nám Yixing, usměju se a přikývnu. Odtáhnu kufr do pokoje, Yubin nás nadšeně přivítá a vyptává se, ale moc ho nevnímám, v myšlenkách mám někoho úplně jiného. Kdykoliv nad tím můžu přemýšlet, tak vymýšlím možnosti, které máme, abychom se viděli. A pak mě něco napadne, rychle se obléknu do růžové A mikiny a rozběhnu se ven, Justin a Yubin se na mě nechápavě dívají. No, neměl bych sice, je to divné, ale přece jen...tohle bude míň nenápadné, než kdybych šel rovnou za ním. Opatrně zaklepu na dveře na kterých je nápis: LI RONGHAO KANCELÁŘ. Ozve se mi dále, tak tam opatrně proklouznu.

„Cai Xukun?" v jeho tváři vidím překvapení. Oh, změnil výraz. Poprosím ho, jestli by mi nemohl dát Yixingovo telefonní číslo. Tolikrát jsem na to myslel o víkendu, ale úplně jsem na to zapomněl po tom všem, co se stalo. A pokud se máme někde tajně scházet, tak se potřebujeme i tajně domlouvat a...neumím si představit, že by byla situace, abych k němu mohl jen tak přijít a říct mu ať za mnou někam přijde, je tu až moc lidí, aby to mohlo být dostatečně nenápadné.

Číslo mi dá, na nic se neptá a já si číslo hned uložím a skousnu si ret. Dojdu zpátky do pokoje pro ty dva, už jsou nachystaní, tak jdeme společně na stage, kde budeme nacvičovat a pak i natáčet. Několikrát sjedeme celou choreografii, dokud nejsou porotci úplně spokojení.

„Takže teď se běžte všichni převléknout, ať se může natáčet." Ozve se jeho nádherný hluboký hlas. Dostaneme rozpis, kdo se má kam dostavit kvůli líčení a oblečení, hned, jak rozpis dostanu, tak se tam vydám. Quanzhe je ve stejné maskérně, tak jde jako vystrašené štěně za mnou a drží se mě za mikinu, abych se neztratil. No a já se držím za mikinu Justina a ten se drží ChengChenga, který nás vede zdárně na cílové místo. Ehm, možná to může vypadat i divně, ale...hlavně, že se dostaneme tam, kam potřebujeme.

To: Yixingie♥

Je mi smutno. Velký. A chci pusu.

Skousnu si ret a zprávu odešlu, asi bude překvapený, kde jsem vzal jeho číslo. A možná se na mě bude i zlobit, správně u sebe nemůžu mít mobil, ale propašoval jsem ho. Kvůli němu.

From: Yixingie ♥

Xukun? Kde jsi vzal moje číslo?

Skousnu si ret a usměju se, maskérka mě napomene, že když už porušuju řád, ať se alespoň nevrtím.

To: Yixingie♥

Tajemství♥

Rychle to pošlu a pak se přestanu vrtět, protože maskérka vypadá, že mě každou chvíli zabije. Obléknu se do šedého obleku a usměju se, snad vypadám hezky. Všichni se shromáždíme zpátky na pódiích a čekáme, dokud tam nejsme všichni. Hledám očima v davu lidí Yixinga a usměju se, když ho uvidím. Lehce se na mě usměje a sjede mě pohledem. Jackson následuje jeho pohled, zvědavě se dívá směrem, kam se dívá Yixing, tak se schovám za Justina, aby mě nebylo vidět, a aby Jackson neměl podezření.

Začneme natáčet, je to hrozně zdlouhavé. Natáčíme to na několikrát, občas totiž někdo zakopne, někdo se zadrhne a někomu přeskoč hlas. My, co jsme v předních liniích jsme v pohodě, ale stává se to hlavně vzadu, tak je uklidňujeme, aby nebyly tolik vystresovaní a uklidnili se.

Když zdárně skončíme natáčení tak je skoro deset večer, dojdu na pokoj, ostatní se jdou sprchovat, ale já hrábnu po telefonu.

To: Yixingie♥

Chci tě vidět.

Skousnu si ret a zakloním hlavu. Šíleně moc ho chci vidět, panebože.

From: Yixingie♥

Něco vymyslím.

To: Yixingie♥

Za 15 minut na zahradě, kterou jsi mě nesl na ošetřovnu.

Rychle to pošlu, když mi to proletí hlavou. Je tam jen pár lamp a jinak by tam snad mohla být tma, tam by mohlo být místo, kam bychom se mohli schovat. Navíc tam tudy nikdo nechodí, většina totiž po tmě nechodí vůbec nikam. A ti, co by si do tmy troufli tam stejně nejdou, protože se starají o ty, co si netroufnou. Ehm.

Rychle si hodím přes růžovou mikinu černou mikinu a zvednu se z postele.

„Jdeš se projít?" mrkne na mě Justin, Yubin se na mě nechápavě zadívá.

„Je deset a konečně můžeme spát a ty se jdeš projít?" pozvedne Yubin nechápavě obočí.

„Xukun po náročném dni nemůže spát, tak se jde vždycky projít na čerstvý vzduch a to mu pomůže, pak spí jak miminko, viď." Mrkne na mě Justin, když si všiml, jak jsem nad Yubinovou otázkou zalapal po dechu.

„Mh, správně." Přikyvuji.

„Aha, tak se neztrať." Zasměje se Yubin. Rychle vyběhnu z pokoje a pokud možno co nenápadněji se vydám ven směrem k zahradám. Doufám, že tam bude, ani mi na to neodepsal, jestli přijde nebo ne, ale to je jedno. Vyberu si místo, kde je přítmí a kam nejde tolik vidět a rozlížím se. Tolik ho chci vidět.