Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 17

Xukun

Ležím pod postelí a snažím se být potichu. Ale ne, že by to bylo zrovna snadné, pod postelí je prach, co mi leze do nosu. Chytím si nos a snažím se potlačit další kýchnutí. Nesmím se prozradit, Ronghao nesmí zjistit, že tu jsem. Nechci, aby měl kvůli mně Yixing problémy. Začnou se o něčem bavit.

„Tak, jak to šlo tvojí skupince na zpěvu?" slyším krásný Yixingův hlas.

„Jo, sice to bylo ze začátku šílené, ale u konce jsem měl pocit, že když to ještě zítra vypilujeme, tak to bude dokonalé."

Zavřu pevně oči, když Yixing začne mluvit, ale další kýchnutí se mi nepodaří potlačit a já uprostřed jeho mluvení kýchnu. Polknu, k sakru.

„Myslím, že té tvojí náušnici se pod tou postelí moc nelíbí," odkašle si Ronghao. „ať vyleze ven zpod té postele, ať se mu něco nestane." Pokračuje, polknu víc a když uslyším Yixingův hlas, abych vylezl, tak pomaličku vylezu z pod postele a sklopím hlavu. Yixing ke mně dojde a setře mi prach z obličeje, omluvně se na něj zadívám a znovu sklopím hlavu.

„No, my tu spolu něco řešili a-" začne Yixing vysvětlovat, ale Ronghaeo zvedne ruku.

„Yixing, mě je to jedno, co jste tu dělali," zakroutí hlavou. „jsem taky jenom člověk, takže je mi to jedno, jestli jste tu řešili něco důležitého nebo jste byli prostě jen spolu, mě na tom nezáleží. Navíc vím, že jsi zásadový a nenechal bys Xukuna vyhrávat jen proto, že...no." odkašle si. Ale jeho výraz se vůbec nezměnil, překvapeně na něj mrkám, zatímco mluví. Čekal jsem nadávky, čekal jsem všechno, ale tohle mě překvapilo. „Příště si ale alespoň zamkněte, kdyby vás viděl nějaký trainee mohli by jste mít oba dva problém. Ty věci probereme příště, za chvíli je oběd." S nezájmem ve svém obličeji odejde z pokoje a já pořád překvapeně mrkám na to, co se to teď právě stalo.

Všichni víme, že je Ronghaeo kliďas a jeho výraz se nemění, ale...v týhle situaci...kdyby nešlo o tuhle show, kdybych nebyl trainee a on nebyl hlavní porotce, možná bych věřil tomu, že se nic dít nebude, ale...tohle jsem nečekal.

Otočím hlavu k Yixingovi, který je stejně překvapený jako já. Usměje se na mě, když na něj upřu svoje oči, dojde ke mně a pohladí mě po krku.

„Opravdu bychom si měli dávat pozor." Zašeptá a obejme mě. Jeho nos se lehce otírá o můj krk, zavrním a pevně chytím jeho tričko na zádech. „Jen ty mi ztěžuješ to, abych si dával pozor." Cítím, jak se o můj krk otřeli jeho rty, zavrním, že to skoro zní jako vzdychnutí.

„Ty mi to taky ztěžuješ." Nafouknu tváře a lehce se zasměje.

„Já tobě?" odtáhne se ode mě a překvapeně až skoro dotčeně se zasměje a olízne si rty.

„Jo." Vypláznu jazyk, chytí mě kolem pasu a spadne se mnou do postele. „Vidíš." Zašeptám a prohrábnu mu vlasy.

„Jsi hrozný zlobidlo." Zašeptá a nosem se otře o ten můj, zavrním, když se jeho hedvábné rty dotknout v polibku těch mých. Pomalu ho obejmu kolem krku a víc ho na sebe natisknu, tak moc chci cítit jeho tělo na tom svém. Čím je polibek delší, tím zběsileji moje srdce buší a tím víc chci, aby ten polibek nekončil.

Musíme ho ale ukončit, protože se blíží oběd.

„Po obědě budu v tvojí skupině." Skousnu si ret a zamrkám na něj.

„Já vím," otře se nosem o ten můj a dá mi pusu. Jeho ruka mě lehce šimrá na boku a své oči neodtrne od těch mých. „budeš vzadu." Zašeptá mi do ucha, nesouhlasně se zasměju, když mě jeho dech polechtá pod uchem a pak mi na to místo dá malou pusu.

„Nebudu." Šibalsky se zasměju a zakroutím hlavou.

„Hodláš mě ještě zlobit?" pozvedne obočí, víc si skousnu ret a přikývnu. Nakloní se ke mně a jeho rty začnou líbat můj krk, projede mnou elektrošok a z mých úst se vydere na povrch dlouhé zavrnění. „Musíš být vzadu...pokud budeš vepředu bude pro mě těžké být klidný." Zašeptá do mého krku a zahrne ho ještě pár polibky.

„Tak dobře, budu vzadu." Zašeptám, spokojeně se usměje a já ucítím, jak mě jeho ruka pohladila po nahém boku, když se mi růžové tričko skupiny A vyhrnulo. Moje tělo se celé rozechvěje, proklínám hodiny i to, že musíme na oběd.

Zvedne se z postele a pomůže mi vstát, dojdu ke dveřím a čekám, než si vezme věci a poskládá papíry, co měl poházené po posteli a většina z nich je pomačkaná, protože jsme se po nich váleli. „Půjdu napřed." Usměju se a vezmu za kliku, abych dveře otevřel. Ale stoupne si za mě a u mé hlavy se o dveře opře, takže je znovu zabouchne. Skousnu si ret, otočí si mě k sobě čelem a opře mě o dveře zády, abychom si mohli vtisknout ještě několik pus, než budu muset jít.

Rozloučíme se a já zaběhnu do pokoje, většina chodí na oběd až za 5 minut, tak počkám u sebe v pokoji, ať to není tolik podezřelé. Rozjařený jako sluníčko otevřu dveře od pokoje, Justin si ve volné chvíli zase četl a zvedne ke mně svoje oči.

„Kdes byl?" zeptá se zvědavě. Zadrhnu se a snažím se zase rychle vymyslet místo, kde jsem by. „Na procházce?" pozvedne obočí a jeho pohled jako by se mi snažil něco naznačit, ale...nechápu to.

„Mh, na procházce." Nadšeně a zuřivě kývám hlavou.

„Měl bys dávat pozor, aby tě na té procházce někdo neviděl." Zasměje se. Nechápavě na něj zamrkám a přejdu to mlčením, lehce se zasměju. Um, nechápu to, asi mi něco uniklo.

Dojdu s ostatními do jídelny, všichni se hladově vrhají pro talíře, povzdechnu si a čekám, než se k talířům dostanu.

„Hm." Natáhne ke mně někdo ruku a podá mi talíř, zamrkám, je to Yixing a já si skousnu ret.

„Děkuju...Vám." Skousnu si ret a šibalsky na něj mrknu, tak nějak mi to přijde...nevím sexy mu vykat. Překvapeně se na mě zadívá, vím, že se nikdo nedívá, tak na něj lehce vypláznu jazyk a začnu si vybírat něco na jídlo, mhhh, co bych si měl dááááát.