Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 12

Yixing
Čekáme s ostatními než uplyne hodina, po tom co jsem se s ním srazil ve dveřích, tak nad ním musím přemýšlet stále víc a víc. Ale musím být objektivní, počkat, vlastně nemusím, přece jenom já nejsem ten, kdo je hodnotí, muhahah. Po tom, co uvedu jejich soutěž, tak si sednu mezi ně, otočím se, abych se zadíval na ostatní a můj pohled sjede hned na Xukuna. Snažím se na něj neusmívat, neukazovat svojí náklonnost ani k jednomu z nich. Bylo to moc rychlé ani jsem nevnímal ty ostatní, co vystupovali před ním, ale jak jsem říkal, nemusím dávat pozor, protože nejsem ten, kdo je hodnotí. Začne do písně tancovat choreografii na Call me baby, dívá se u toho na mě a skousává si ret vždy, když mu pohled opětuji. Snažím se neusmívat, ale moc mi to nejde. Zadívám se do papírů, abych si mohl vyhlásit výsledky.
"A naším prvním centrem v této show, bude.... Xukun, gratuluji." mrknu na něj a nechám se unášet tím jeho sladkým úsměvem. Tou radostí, jakou z toho má. Rozloučím se s nimi se slovy, ať nacvičují naší zahajovací píseň a že se pak uvidíme. Sedím u sebe v pokoji a přemýšlím nad kravinama, hlavně ale nad ním. Převléknu se, když mi přijde zpráva od manažera, že jsou na cestě a vyjdu na chodbu. Tentokrát se s ním nesrazím, ale potkám ho na chodbě. Nadšeně se usměje.
"Už jsem se snažil, nesrazil jsem se s vámi." zatleská. Usměju se, a když kolem něj procházím, tak mu prohrábnu vlásky a skousnu si ret nad tím, jak jsou jemné. Jak si na sekundu při tom, když jsem prsty projel jeho vlasy, tak zavřel oči a skousl si ret. Snažím si namluvit, že to si se mnou jen můj mozek hrál, ale moc dobře vím, že to není pravda.
"Snaž se, uvidíme se potom." mrknu na něj, přikývne a zamává na mě. Nasednu do dodávky, a když se podívám z okýnka, tak se překvapím, když ho vidím stát ve dveřích. Svíral si nervózně triko a pokukoval, jestli něco přes tmavá skla neuvidí řeknu manažerovy, aby ještě neodjížděl. Stáhnu si okýnko a zamávám na něj. Když mě uvidí, tak se hned usměje, zamává na mě a pak se rozeběhne. Zasměju se nad jeho roztomile nešikovným stylem běhu.
"Copak?" sundám si brýle a pozvednu obočí. Zamrká na mě a vytáhne z kapsy sušenku.
"N-Nevím, jestli jste jedl, ale aby jste neměl hlad." polkne a uhne pohledem, když ke mě natáhne obě ruce dlaněmi vzhůru a na nich mu leží sušenka. Překvapeně se na něj zadívám, ale pak se usměju.
"Nejedl, děkuju." natáhnu ruce, abych si od něj sušenku vzal a lehce ho prsty pohladím po dlaních. Celý se otřese. Skousnu si ret.
"T-Tak se mějte a... a zatím." vypískne, ukloní se a po tom, co na mě roztomilým stylem zamává, tak zase vtipně odběhne. Skousnu si ret a zakroutím hlavou. Vytáhnu okýnko a řeknu manažerovi, který na mě zvědavě až laškovně zvedá obočí, aby se rozjel.
Jsou to čtyři dny co jsem ho viděl, už se nemůžu dočkat až se zase zadívám do těch jeho nádherných očí. Skoro vyběhnu z dodávky, když mě přivezou a hned se ženu do budovy B, kde by měli už skupiny A,B,C,D nacvičovat úvodní píseň na pódiu a na svých pozicích.
"Wow, jsou opravdu dobrý, ten centr je fakt super." slyším McJina, jak chválí skupiny. Dojdu k nim a posunu si výš brýle, když je vidím, jak natáčejí. Skousnu si ret, když se píseň blíží ke konci a Xukun si mě všimne. Začne, nebo aspoň to tak vypadá, se tvářit víc roztomile a svůdně a ve chvíli, kdy píseň dojde ke konci, tak nahodí závěrečnou pózu. Neubráním se tomu a nad hlavou semknu ruce a udělám na něj srdíčko. Skousne si ret a mrkne na mě, ehm, nějaký klučík si myslel, že to bylo na něj, tak mi srdce oplatí usměju se, abych nevypadl na kamerách zaujatě, ale všimnu si Xukunova pohledu, co na něj vrhne a zamračí se. Jackson, který stál za mnou do mě drbne stylem jako heheheheehehehe, odkašlu si a zakroutím hlavou. Ještě jsme dovolili některým ze skupiny F, aby se k nim přidali. Je mi líto těch dětí, co zůstali mimo, ale takovéhle to bohužel je.
"Dobře, tak teď běžte na pokoje, skupiny A a B, zabalte si a zítra ráno v 8 se sejdeme před budovou, čekáme do 8:05 pak jedeme , kdo nepřijde, tak ten má smůlu." zamračím se na ně, aby pochopili, že to myslím smrtelně vážně. Polknou a přikývnou. Když se všichni rozprchnou, tak se rozejdu do pokoje a jsem zahleděný v papírech, tak si ani nevšimnu, když se přede mě někdo postaví. Zjistím to až ve chvíli, kdy do někoho narazím.
"Tentokrát to jste vy." zasměje se. Zvednu oči a zahledím se na Xukuna.
"Ah, promiň, zamyslel jsem se." skousnu si ret a on hned nafoukne tváře. Překvapeně se na něj zadívám.
"Um, to, um,....srdce bylo na toho z C?" špitne. Překvapeně se na něj zadívám a nevydržím to a zasměju se. Pozvedne obočí a ublíženě uhne pohledem.
"A co když bylo?" neodolám a pozlobím ho. Nafoukne se ještě víc a založí si ruce na prsou. Chce odejít, ale chytnu ho za lem mikiny a zastavím ho v pohybu. "To víš, že bylo na tebe." mrknu na něj, když kolem něj procházím.
Děcka pojedou autobusem a já pojedu dodávkou, takže si budík dávat nemusím. Naštěstí, nemusím tam být až oni přijedou. Jdu se vysprchovat a lehnout s tím, že se konečně vyspím.
Ráno mě vzbudí telefon od manažera, že se do hodiny dostaví. Zamumlám něco zatím co mi telefon pořád padá na obličej, ehm. Obléknu se, jedna ze stylistek mi doběhla pro kafe do nejbližší kavárny, tak si ho do ní vezmu. Kouknu na hodinky. 8:40, to je docela hezký čas. Nemuset vstávat v pět, ale v osm. Protáhnu se, když vyjdu ven a hned ztuhnu, když uslyším pár vzlyků. Zadívám se vedle sebe a ztuhnu, když na prahu seděl Xukun, měl kufr u nohou a plakal.
"Co tu děláš?" dojdu k němu. Nadskočí a uslzený se na mě zadívá. Hned vstane a nahrne se mi do náruče.
"Mě se nenastavil budík a tak mě tu nechali, nestihl jsem autobuuuus." začne vzlykat. Překvapeně ho pohladím po zádech,
"Proč tě neprobudili ostatní?" pozvednu obočí, je na pokoji přece s Justinem a ten je B.
"Justin je tu taky." vzlykne hlasitěji. Podívám se vedle kufru na zhroucenou postavu, která tam předtím nebyla vidět. Povzdechnu si a zakroutím nad nimi hlavou a pak v dálce uvidím dodávku.
"Tak fajn, tak pojďte, odvezu vás tam." mrknu na ně. Xukun na mě vytřeští oči a Justin zvedne překvapeně hlavu, jak kdyby dostal elektrický šok a hned nadšeně vstane. "Tak šup." popoženu je a rozejdu se k dodávce. Chvíli na mě zaraženě koukají, zadívám se na ně, když dojdu k dodávce a otevřu dveře. Pořád zaraženě stojí, pak ale čapnou kufry a rozeběhnou se ke mě.