Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 36

Justin

Překvapeně jsem mrkal na Zerena, když mě chytil za ruku, zatímco já držel Zhengtinga, který má zavázané oči. Pár kroků jsme šli takhle ve čtyřech, než se na mě Zeren usmál víc a pustil Chengchengovu ruku, chytil Zhengtinga a nechal nás tam o samotě. Ani chvíli jsem neváhal a hned jsem chytil Chengchengovu ruku a pevněji jsem ji sevřel ve své dlani.

Ani jsem nestihl nic udělat, nic říct a on sám začal mluvit. Postupně jsem víc a víc třeštil oči, zastavili jsme se na místě a mé uši zaplavovala jeho slova. Zrudli mi tváře, když se z jeho úst vydralo na povrch to, že mě miluje. Začnu se culit jako sluníčko a na chvíli sklopím hlavu. Vím, že mě nemůže vidět, dokonce i vím, že neví, že jsem to já. Ale culím se a nemůžu přestat. Moje srdce buší neuvěřitelnou rychlostí. Když si uvědomím, jak jsem se poslední dny trápil tím, jestli o mě vůbec stojí nebo jestli mě má trošku rád. Jak jsem se trápil Zerenem a přitom to bylo úplně jinak, přitom přes něj chtěl jen zjistit, jestli ho mám taky rád. Skousnu si ret a zadívám se na jeho rty.

Nakonec ale dám rychle ruce na jeho ramena a než stačí zareagovat, tak mu vtisknu malou pusu na rty.

„Zeren...co to dělá-" sundá si rychle šátek z očí a pak vytřeští oči, když vidí mě, jak se na něj culím. Skousne si ret. „Justin...já..."'zasekne se na mě pohledem, vidím na něm, jak přemýšlí, kde začít. Ale nemyslím si, že je to potřeba, protože už mi řekl všechno, co jsem potřeboval vědět. Pořád ho držím za ramena, tak se k němu znovu nahnu a obdaruji ho další pusou. Nenechá mě se ale oddálit, obejme mě kolem pasu a vpije se víc do mých rtů. Z mé nevinné pusinky udělá něco krásného a nádherného, vyjedu rukama z jeho ramen na jeho krk. Užívám si ten nádherný dotek, ten pocit, když rukama přejíždím po jeho jemné kůži, zatímco mě jeho jemné rty líbají. Víc mě na sebe natiskne, nevlezlo by se mezi nás ani zrnko prachu. Náš polibek se stane ještě vášnivějším, prohrábnu mu rukou vlasy a slastně do polibku zavrním.

Trvá to dlouho a my nejsme schopni se od sebe odtrhnout. Vlastně. Nebýt Jacksona, tak se od sebe pravděpodobně ani neodtrhneme.

„Ya! Za prvé, tohle se má natáčet, takže to budeme muset vystřihnout, máte štěstí, že tu není Yixing, zabil by vás oba!" doběhne za námi Jackson, rychle se od sebe odtrhneme a on nám dá oběma pohlavek. „A jste diskvalifikováni! Ty máš mít šátek na očích a ty ho máš provádět bludištěm, nedělali jste ani jedno." Vražedně nás sjede pohledem, chce nám dát znovu pohlavek, podaří se mu ho dát jen Chengchengovi, protože když chce dát Jackson pohlavek mě, tak mě Chengie přitáhne k sobě, aby se netrefil. Lehce se zasměju a Jackson nás vyžene z bludiště. Stoupneme si někam na kraj místnosti, držím se Chengchenga za ruku a šťastně se tisknu k jeho boku. Pak si vlastně uvědomím, že jsem ani nic neřekl. Skousnu si ret a trošku si stoupnu na špičky, abych se rty přiblížil k jeho uchu.

„Taky tě miluji, Chengcheng." Zašeptám do ucha, ucítím jak se napnul a jeho ruka se obmotala kolem mého boku. Otočí se na mě a šťastně se na sebe usmějeme. Skoro se znovu začneme líbat, znovu na nás vyběhne Jackson s mumláním, že jsou všude kamery, tak jestli jsme normální, pak něco, že nás zabije, že nám to spolu sluší, tak jestli máme potřebu se líbat, tak ať jdeme hned na chodbu. Oba jsme tak nějak synchronizovaně přikývli a ruku v ruce jsme se vydali na chodbu, kde jsme se oddávali dlouhému vášnivému a hlavně ničím nerušenému polibku.

Dlouhému hlavně proto, že hra se protáhla. Hlavně proto, že nejdřív se v bludišti ztratil Linong, kterého měl hlídat Quanzhe, jenže ten ho ztratil a pak se ztratil taky, potom se ztratil Zhangjing. Pokračovalo to naším leaderem, posledním člověkem, do kterého by někdo řekl, že se ztratí. Možná je jiný, než za jakého ho všichni máme.

Nakonec se ztratil i YueYue, Bufan z toho chytil hysterický záchvat...um, do něj by to taky nikdo neřekl, že ho může chytit takovej hysterák.

No, nakonec jsme se z chodby museli vrátit, protože nás musel štáb všechny přepočítat, aby zjistili, kdo všechno se vlastně ztratil. Bufan a Fen byly zatím v absolutním šoku a hysterickém záchvatu odvedeni raději stranou.

Ale všechno jako by šlo kolem nás. Chengcheng stál zády opřený na konci místnosti, já se zády opíral o jeho hruď a on měl ruce spojené na mém břiše a tak jsem si spíš...užívali přítomnost toho druhého, chvilkami jsme si šeptali ty nejrůznější věci, ale jinak šlo všechno kolem nás, měli jsme svůj vlastní svět a nic jiného nás nezajímalo.

A tak to i pokračovalo, protože ten den jsme se k sobě vrátli a začali jsme znovu spolu chodit a...bylo to něco, o čem jsem nikdy ani nesnil. Všechno bylo najednou tak krásné a nádherné. Pomalu jsme se od sebe nehnuli ani na krok, vysvětlil jsem Chengiemu, jak to je s Xukunem a začali jsme mu pomáhat oba dva, častokrát jsme ho brali sebou na procházky, ale tím stylem, že šel mezi námi a my na sebe ani nekoukali a ani neflirtovali, aby se necítil špatně. Snažili jsme se mu co nejvíc pomoct a snad se nám to i dařilo.

Je to to nejkrásnější období a já zavrním, když ležíme společně v posteli a usínáme, když máme konečně volný večer. Hladí mě po zádech a já jeho po hrudi a oba dva vyčerpaně, ale přesto spokojeně usínáme v těsném objetí.