Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 35

Chengcheng
Po hodině tancování se unaveně svezu na zem a protáhnu se.
"Jo a nezapomeňte, už máte jen pár dní do vystoupení s vašimi skupinami." ohlásí Ronghao. Protáhnu se. Mrknu na svůj tým. My máme už vše hotovo. Choreografii nemáme. Nebo teda máme, ale netancujeme spíš jen rozestavění, kde kdo stojí a kam má jít, aby jsme se nesrazili, ale já budu jen stát u mikrofonu, takže se nemusím bát. A Jackson s Mc Jinem nám řekli, že to máme super, takže si naše vystoupení vždycky jednou dvakrát za den projdeme, ale jinak moc cvičit už nemusíme. Ale je pravda, že to začíná být hektické. Zeren musí trénovat se svým týmem mají hodně těžkou choreografii a tak potřebuje cvičit se všemi, aby byli synchronizovaní. Justin je v tmu opět s Xukunem. Vím, že to byl náhodný výběr a vím, že to nijak nemohl ovlivnit, ale když skončil v týmu s Xukunem a ne se mnou, tak mě píchlo u srdce. Kolikrát za mnou chodil s tím, že to nebylo schválně. Že čekal, že i já si vyberu Papillon, ale to je už jedno. Přenesl jsem se přes to a prominul mu to, i když nebylo co mu promíjet. Všichni musíme poslední dva dny pořádně trénovat. Den před tím všichni sjedeme svoje vystoupení v normálních šatech, pak v šatech, ve kterých budeme vystupovat, abychom si na ně zvykli. Následně než se takhle všechny týmy vystřídají, tak je pět hodin ráno a několik hodin do oficiálního vystoupení. Hned padneme mrtví do postele a vzbudí nás kolem poledne, aby jsme se najedli. Spoustě z nás je zle. Jak z nervozity, tak z nedostatku spánku. Nemyslíme na nic jiného a už to chceme mít za sebou. Nestačím s Justinem u snídaně prohodit ani jedno slovo. Ne, protože by nás rušil Zeren nebo proto, že by jsme se nechtěli spolu bavit, ale protože do sebe jen vyčerpaně naházíme jídlo a pak se všichni odebereme na poslední zkoušku než nás naženou do maskéren. Začnou s námi na střídačku dělat rozhovory a pak už jen čekáme než to vše začne.
Když přijdeme na řadu my, tak ani nejsem nervózní. Možná to zní namyšleně, ale vím, že budeme dobrý. Všichni jsme na tom makali. Slova jsme přepsali a jinak energetickou písničku jsem převedli na baladu. Když jsem psal ty slova odráželi se z mojí minulosti. Místo very good jsem to změnil na to, že jsem nikdy nebyl dost dobrý. Pro nikoho kromě něj. Kolikrát se mi stalo, že jsem si u psaní těch slov musel dát pauzu, protože se mi chtělo brečet. Pokaždé, když jsem si vzpomenul, jaké to bylo před ním. Jaké to bylo s ním a pak bohužel po něm, tak se mi srdce bolavě sevřelo a já měl strach. Při psaní těch slov jsem si uvědomil, že jsem ho miloval vždy a místo toho, aby postupem času moje city uvadali, tak spíš sílili. Každým nádechem se znásobovali až to té míry, kdy jsem je nedokázal unést. U těch slov jsem si uvědomil, jak moc ho potřebuji k životu a jak moc ho nechci ztratit. Možná všechny ty pocity mě dovedli až k prvnímu místu. Možná byl můj výraz na tolik přesvědčivý, že jsem v lidech vzbudil lítost, ať to bylo cokoliv jsem rád, že jsem vyhrál, ale byl jsem neuvěřitelně nadšen, když ve své skupině vyhrál i Justin. Celkové bodování mě taky překvapilo. Jak jsem to mohl vyhrát já? Ale na nic jsem nedokázal myslet, protože mě Justin objal. Nejen on, byl to i Zeren a Zhengting. A když jsem ho mohl takhle nepřímo držet v náruči uvědomil jsem si, že toho chci nechat. Téhle blbé šarády, co máme se Zerenem. Jsou to kamarádi a už jen kvůli téhle blbosti se spolu hádají. Chci to ukončit a říct mu, co cítím. I kdyby mě měl odmítnout, ale ty slova, co mám uvíznutá v krku se mi drásají na povrch tak bolestně, že se divím, že nekrvácím.
"Tak a jako uvolnění téhle napjaté atmosféry jsme pro vás připravily pár her," zajásá Xiao. Všichni zbystříme. "tak odebereme se do velkého sálu a tam se dozvíte zbytek." ukáže na dveře. Pomalu se všichni rozejdeme směrem do veliké haly a posadím se na sedačky. Vedle mě si sedne Zeren a z druhé strany zase Justin, ale tentokrát ani jednomu z nich nevěnuji svojí pozornost. Musím mu to říct.
"Zeren, potřeboval bych s tebou pak o něčem mluvit." mrknu na něj. Přikývne a usměje se na mě.
"Tak dáme si test důvěry!" jak sedíte, tak od začátku řady se seřadíte náhodně po dvojcích, jak sedíte. Jednomu z vás se zavážou oči a ten druhý ho provede tímhle bludištěm nástrah." Jackson poposkočí, když se zvedne opona a tam je opravdu bludiště. Všichni se začnou řadit a já jsem v týmu se Zerenem. Justin si povzdechne a je ve dvojici se Zhengtingem,
Zeren se rozhodl, že zaváže oči mě a tak si je od něj nechám zakrýt a pak mě chytí za ruku. "Tak co jsi chtěl? Tady jsme sami, tak mi to můžeš říct." podle všeho si přehmátl ruku, protože mě na chvíli pustil a pak mě znovu chytil. Vede mě v úplné tmě kousek bludištěm.
"Chtěl jsem, aby jsme toho nechali. Nejen, že to ničí vaše přátelství, ale mě je to jedno. Je mi už jedno, jestli mě Justin miluje nebo ne. Já ho miluju pořád a na tom záleží, je jedno, jestli má rád Xukuna nebo Zhengtinga nebo koho chce. Dokud bude šťastný, tak je mi jedno, že bude moje láska jednostranná. Ale chci nechat toho plánu na žárlení, nechci ho víc zraňovat. Jsme kamarádi dlouho a vím, že nežárlí, protože by mě měl rád, ale proto, že jsem jeho kamarád a ty jsi mě od něj odtrhl. Jen...moc mu to chci říct, i když mě odmítne, ale chci mu říct, že ho miluju .... Zeren? Proč stojíme?" trošku znejistím, když se zastavíme a nevypadá to, že by jsme se měli rozejít každou chvíli.