Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 8

Yixing
Překvapeně se na něj zadívám, když mi nabídne to, abych ho do sprch doprovodil. Chvíli nad tím přemýšlím. No, lhal bych, kdybych řekl, že přemýšlím nad tím, jestli ho doprovodím do sprch nebo ne, spíš přemýšlím nad tím, že um bych mu nabídl, aby se vysprchovat tady u mě v pokoji, kde mám svojí vlastní koupelnu. Možná by se jenom nesprchoval. Možná i přes to, že jsem už vysprchovaný, tak bych si k němu přidal a noo, ehm, no, to stačí.
"Jasně, doprovodím tě." vrhnu na něj jeden ze svých sexy pohledů. Zamrká na mě a děkovně přikývne. Odkašlu si a vezmu ho ven, abych mu ukázal, kde jsou na patrech sprchy. Cupitá za mnou a nadšeně se culí. Když dojdeme ke sprchám, tak z nich zrovna vychází Yubin a Justin. Yubin se na nás divně zadívá, ale Justin se zaculí a zamrká na nás.
"Justin, s kým si na pokoji?" zamrká na mě, když se ho zeptám, tak si odkašle, ukáže na Yubina a na Xukuna, to si zase odkašlu já a Xukun nadšeně zatleská.
"Mohly byste na něj prosím dohlédnout? Má špatný orientační smysl, tak aby trefil zpět do pokoje?" usměju se na ně. Yubin zakroutí hlavou se smíchem, jaký je ztracený případ a Justin se roztomile usměje a přikyvuje nadšeně hlavou.
"Jasně, nechte mi ho na starost, mě za chvíli vyzvedne ChengCheng, aby mě dovedl do pokoje, tak tu s ním na něj počkáme." uculí se. Přikývnu a odkašlu si, protože, ehm, nevím, jestli jsem ho nechal ve správných rukách, když i on potřebuje doprovodit do pokoje. Ale co, hlavně, že na to budou už, ehm, dva nebo tři.
"Tak zatím." když se otočím k těm dvou zády a stojím čelem k Xukunovi, tak na něj mrknu. Pohled mi opětuje do chvíle, kdy kolem něj procházím, tak mě sleduje, ale pak sklopí hlavu. Chvíli mám pocit jakoby se čas zpomalil. Ve chvíli, kdy kolem sebe procházíme, do doby než se úplně mineme. Když jsem k nim zády tak si skousnu ret a dojdu k sobě do pokoje. Zítra nás čeká opět náročný den a já doufám, že budou všichni odpočatí. Vlastně zítra s nimi ani nebudu, budou s nimi trenéři, kteří se je pokusí připravit na jejich solo video pohovor, kde budou muset odtancovat a zazpívat úvodní píseň. Kde obdrží svojí finální známku. Já budu jen u konečné fáze jejich opětovného známkovaní, teď nejvíce záleží na tom, aby se snažili, byli soustředění a připravení, nemůžu teď Xukuna rozptylovat svými perverzními pohledy. Zakroutím hlavou, když si lehám s tím, že ho uvidím až za tři dny. Teď jsou pro ně ty tři dny nejdůležitější.
Na druhý den se vzbudím později než normálně, ale dříve než bych chtěl. Převléknu se. Jelikož s nimi dnes nebudu, tak se musím věnovat svým aktivitám. Svému nabitému rozvrhu. Obleču se a vylezu ven.
"Ah." ozve se kousek ode mě. Následuji zvuk jeho krásného hlasu až k němu. Sedí na zemi, má roztrhlé kalhoty a krvavé koleno. Sjedu pohledem na jeho chodidlo, kde má rozvázanou tkaničku. Doběhnu k němu a kleknu si k němu..
"Jsi v pořádku?" vyjeknu. Zadívá se na mě přes slzy v očích.
"U-Um," přikývne. "byl jsem si zaběhat, ale zapomněl jsem si zavázat tkaničku." zakňučí.
"Odkud běžíš?" zeptám se, protože mě upřímně zajímá, kde o ní zakopl.
"Teď jsem začal." zadívá se na mě ublíženě. Podívám se, jak je dva kroky od vchodu do budovy. Zacuká mi koutek, ale povzdechnu si.
"Musíš si na takovéhle věci dávat pozor! Co kdyby jsi si vymkl kotník, nebo něco hůř. Znamenalo by to, že tu okamžitě končíš, nikoho nebude zajímat, že jsi spadl nebo tak, nikdo nebude čekat až se uzdravíš." vynadám mu. Vypískne a hlasitě polkne. Zakroutím hlavou a pomůžu mu vstát. Trošku vyjekne a nemůže na tu nohu došlápnout, ale to je normální, když si člověk narazí koleno, po pár minutách nanejvýš půl hodině by měl být schopný normálně chodit a pak snad i tancovat. "Pomůžu ti na ošetřovnu." otočím se k němu zády a naznačím mu tak, aby mi vlezl na záda. Chvíli to trvá než se jeho ruce stočí kolem mého krku, předkloním se a zvednu se z podřepu, chytím jeho nohy pod koleny. Trošku vyjekne, když si ho nadhodím, hlavně kvůli jeho noze, ale jinak neprotestuje a opatrně ho nesu na ošetřovnu.
"Děkuju." špitne a já cítím jeho dech moc blízko mému uchu.
"To nic, ale dávej si příště pozor, teď je to období, kdy se nesmíš zranit, no, ehm, v tvém případě zranit víc." povzdechnu si, zatímco jdeme po zahradě. Je mezi námi chvíli ticho, pokusím se ho prolomit. "Jsou na tebe na pokoji hodní?" nahodím nějaké téma.
"Um!" nadšeně přikývne. "Justin je moc super, je to můj kamarád." Slyším, jak se zaculil a víc mě objal kolem krku, když jsem se víc narovnal.
"To jsem rád, že jsi na pokoji s ním." upřímně se usměji. Položí si hlavu na moje rameno a po zbytek cesty mezi námi zavládne ticho, ale takové...moc hezké. Najednou úplně zapomenu na svůj nabitý program a to, že mám být za půl hodiny už na natáčení. Nikdy jsem se nechoval jako celebrita, nebo top star. Vždy jsem chodil včas, aby na mě nemuseli čekat. Aby kameramani, maskéři, zvukaři a všichni ostatní mohli jít domů podle plánu, ale teď...říkám si proč se jednou nezachovat sobecky, nebýt ta nenáviděná top star, která přijde o hodinu později jen proto, že chce. Když je to kvůli němu, tak mi to ani tak nevadí.