Liga Výjimečných

Jdou po nás

Brzy ráno jsme se vzbudili, abychom se dali dokupy a mohli opět vyrazit na letiště. Byli jsme připraveni na komplikace, protože stíny šly po nás. Napětí by se tu dalo krájet. Líbilo se mi ale, jak přirozeně jsme si rozdělili role. Občas si připadám trochu jako vedoucí oddílu. Je to kvůli mým schopnostem, které se za poslední dobu ještě více rozšířily, a tak můžu vysílat rozkazy celému týmu, aniž by to někdo slyšel. George mi s organizací týmu dost pomáhá, protože je prostě od přírody vůdčí typ a k tomu je z nás nejstarší. Sebastian je ale pravým mozkem týmu. Vždy vymyslí plán, my ho většinou jen trochu vyšperkujeme.

Těsně před odchodem z domu někdo zaklepal na dveře. Podívali jsme se kukátkem ven a uviděli tu ženu, která měla za úkol přivést Valeriyi.
„Co teď?" otočil se George na Sebastiana.
„Zbavil bych ji všech smyslů a svázal," odpověděl.
„Dobře," souhlasil George i Eithan.
Otevřeli jsme dveře.
„Valeriye! Panebože! Kam si zmizela?" předstírala starost.
„Já už těm vaším kecům nevěřím," řekla s úsměvem Valeriya.
„Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém," řekla také s úsměvem ta žena.
Najednou se tam zjevili všichni naši „instruktoři." Tiše se schovávali za rohem.

„Ale, ale, snad byste nechtěli utéct," pronesla škodolibě paní Haleová.
„Teď, Eithane!" vyslala jsem rozkaz.
„Nejde to!" slyšela jsem Eithana.
„Ani se nesnaž Eithane, nemyslela jsem, že byste chtěli hned zaútočit, ale no co už, zablokujeme vám schopnosti," řekla žena, která přivedla Grace. Umí snad číst myšlenky? Nebo jsem omylem poslala tu myšlenku i jí?
Zamračila jsem se.
„No řekněme, že nejste jediní, co mají nějaké schopnosti...," řekl pan Bednář.
V tu chvíli se stalo něco, co nikdo nečekal. Malá, drobná Kaya nakopla pana Bednáře. Chvíli trvalo než to všem došlo, ale přidali se také. Znám dost chvatů z karate, několik let jsem ho dělala. Přiznám se ale, že jsem používala čtení myšlenek, abych předvídala kroky ostatních. Teď jsem to musela zvládnout bez toho. Klukům zase přišlo špatné mlátit ženy, ale když Georgovi paní Haleová skoro zlomila ruku, neměli slitování.
„Nemyslete si, že nás přemůžete holýma rukama. To jsme si jen trochu pohráli. Lupusi!"
To jméno jsem ještě neslyšela. Napadlo mě, že je to pravé jméno někoho z nich. Paní Haleová také nejspíš nebude paní Haleová. Měla jsem pravdu. Muž, který přivedl Bijana okamžitě zareagoval. Zvedl ruce a všechny nás pomocí telekineze zvedl. Měl tu samou schopnost jako Bijan. Všichni jsme jen koukali a připadali si ztracení.
„Teď půjdete s námi!"
„Pusťte je nebo střelím!" vyrušila je Yana s pistolí v ruce.
„Ale notak holčičko," řekl klidně Lupus.
Všechno se to stalo tak rychle. Padali jsme k zemi a Lupus s námi. Věděla, že jí pistol hned vezme, tak vystřelila, dokud mohla. Nikdo to nečekal, my ani oni. Vypadalo to, jako by byl Lupus jejich jediná pořádná zbraň a oni k němu ihned poklekli. My jsme vzali naše věci, poděkovali za záchranu a beželi pryč. Yana za sebou zamkla dveře.
„Klidně si běžte, ale my se vrátíme a budeme silnější než teď," řekla paní Haleová s kamenným výrazem ve tváři.

Doběhli jsme na letiště a za chvíli už nám to letělo. Promluvit jsme si stihli až v letadle.
„Lupus? Co to je sakra za jméno?" začala Grace.
„Jo, je to divný," přidal se Bijan.
„Lupus je latinsky vlk," pronesl Sebastian jako by to byla ta nejzřejmější věc.
„V jaké zemi se dávají taková jména?" divila se Talia.
„Možná jsou to jen přezdívky," napadlo mě.
„Proč by si vymýšleli krycí jména a ještě přezdívky?" nechápal Eithan.
„Co když nejsou odtud?" napadlo Kayu.
„Odkud by měli být? Z jiné planety?" smál se jí George.
„Není to vůbec vyloučeno," řekl na to Sebastian. To jsme na něho všichni vyvalili oči.
„Byli nezvykle silní. Jako by chodili každej den do posilky, ale na pohled neměli nijak zvlášť velké svaly."
„To je pravda," uznal George.
„Mimochodem si myslím, že Lupus neumře," prohodil Sebastian.
„Ta kulka letěla přímo do srdce. Ta holka měla zatraceně dobrou mužku!" nesouhlasil Bijan.
„Alé! Někdo se nám tu zamiloval!" začala zase Tal.
„Talie!" okřikl ji Bijan.
„Promiň," zatvářila se provinile.
„Je pravda, že mě překvapilo, že jeho aura nepohasla," řekla Valeriya.
„Děkuji, Valeriye!"
„Ale proč tedy byli tak rozrušení až přestali tlumit naše schopnosti?" napadlo Tal.
„Já taky nevydržím moc dlouho tlumit smysly. Možná to jen... nevydželi."
„Děkuji, Eithane!"
„Shodneme se na tom, že jsou divní a musíme zjistit, co jsou zač," uzavřel to George a všichni s ním souhlasili.
Poté jsme se bavili po trojicích, jak jsme seděli, každý o něčem jiném.

Já jsem byla uprostřed a vedle mě seděl George a Sebastian. Překvapilo mě, že si Talia nesedla k nám, ale nevadilo mi to, vypadá to, že se dost spřátelila s Grace.

„Co ta ruka, Georgi?" zeptala jsem se a bylo mi trapně, že jsem to udělala až teď.
„Jen naražená, naštěstí."
„To je teda fakt štěstí. Se zlomenou rukou, bychom tě museli nechat v Rusku, kámo."
„Ale byla to pořádná rána," řekla jsem.
„Možná jsem taky z jiné planety!" zasmál se George.
„Nejsi náhodou adoptovaný?" zeptal se Sebastian s naprosto vážným výrazem.
„No, ano, shodou okolností jsem."
„Já taky," přidala jsem se.
„Já taky," přiznal Sebastian.
„Co když ty schopnosti máme po rodičích a proto jsme adoptovaní?" vyhrkla jsem.
„Kdo je adoptovaný, ať zvedne ruku. Je to asi nevhodná otázka, ale já, George a Sebastian jsme," poslala jsem myšlenku.
Nejdřív se všichni zatvářili zmateně, koukali po ostatních, ale postupně každý do jednoho zvedli ruku...