Liga Výjimečných

Můžeme mu věřit?

Stáli jsme na místě setkání. Raději jsme přišli dřív. Připravovali jsme se na další souboj. Pořád je tu totiž možnost, že tomu muži čtou myšlenky. Zatím jsme ale nikoho neviděli. Vedli jsme také debatu o tom, zda mu vůbec můžeme věřit.
„Těch deset troubů nám toho chtělo taky dost nakecat!" řekl Eithan.
„Ale byl v Gabrielově vizi a jevil se mu jako člověk, který nám může pomoct," ohradil se Sebastian.
Ach ty klasické hádky mezi Eithanem a Sebastianem.
„A neměl si nějakou pořádnou vizi o tom, co je ten chlápek vlastně zač?"
„Ne, budeme ho muset prověřit sami."
Chvíli bylo ticho, než jsme došli na místo setkání a pak Eithan zase spustil. Tentokrát nás ale všechny překvapil.
„Lidi, vy už asi víte, že nejsem zrovna optimista..."
„Ale nepovídej!" přerušil ho Sebastian.
„No jsem spíš realista. Chci jen říct, že jestli umřeme, tak jsem vás měl fakt rád!"
„Ooo!" zaznělo od všech z týmu, včetně mě.
„Teď je ve filmech vždycky taková ta chvíle, kdy si hlavní postavy říkají svá největší tajemství!" řekl Bijan.
Nemohla jsem si pomoct a nenápadně jsem se koukla na Talii a Grace. Poté jsem ale uviděla Valeriyi a Kayu, jak koukají stejným směrem jako já. Zřejmě jim to taky řekla.
„Třeba já se přiznám, že se mi fakt líbí Yana," řekl Bijan a nikoho to nepřekvapilo.
„Já se přiznám, že občas mám i docela nepotřebné krátké vize a jedna byla o tom, jak si George a Alex skoro dali pusu," řekl Gabriel.
„Hah! To jsem viděl naživo!" pochlubil se Eithan.
Všechny pohledy teď padly na mě a George.
„Taky se chci k něčemu přiznat," vyrušila je najednou Grace, za což jsem jí poslala děkovnou myšlenku.
„Ale! Co může skrývat malá nevinná Grace?" usmál se Eithan.
„Chodím s Talií."
Nejdřív se ozval smích, ale poté si kluci všimli vážného výrazu nejen Talie a Grace, ale i mě, Valeriye a Kayi.
„Počkej, vážně?" zeptal se Bijan.
„Jo," řekla Talia a usmála se na Grace.
„Tak si aspoň dejte pusu, ať vám můžeme věřit!" řekl Eithan.
Tak si tedy daly pusu a my jsme jim zatleskali. Hodí se k sobě. I když jsou obě holky, tak jsou protiklady, které se doplňují. Talia je vysoká, má tmavě hnědé vlasy a hnědé oči, zatímco Grace je malá, má modré oči a vlasy špinavě blonďaté. V tu chvíli mi hlavou proběhla myšlenka, že já a George se také skvěle doplňujeme, ale hned jsem ji zahnala pryč. Z přemýšlení mě vyrušil také hlas Valeriye, který říkal, že už vidí toho muže.

„Má čistou auru, tu špatnou měl někdo jiný." To nás trochu uklidnilo. Za chvíli už byl u nás.
„Těší mě, já jsem Papilionem, strážce portálu!" představil se.
„Potěšení je na naší straně! Já jsem George, tohle je Alex, támhle je Kaya, Valeriya, Talia a Grace, vedle nich Eithan, Sebastian, Gabriel a Bijan."
„Pojďte se mnou, tady jsme moc na očích."
Eithan mě probodl očima, tak jsem se napojila na jeho myšlenky.
„Buď nechce, abychom byli na očích stínům a nebo lidem, kteří by nám mohli pomoct, když se nás bude snažit zabít!"
„Věř Valeriyi," poslala jsem mu myšlenku.
„Papilionem? To znamená motýl!" podotkl Sebastian.
„Ano, my máme latinská jména. Naše řeč se také vyvinula z latiny, ale už se od ní dost liší. Je to ještě z dob, kdy jsme byli v kontaktu s lidmi ze Země. Dodnes se spekuluje, kdo vlastně latinu vymyslel."
„Cože? Kdo my?"
„Lidé z Planety Světla... a také lidé z Planety Stínů."
„Co?!" vyhrkl Sebastian a Eithan zaráz.
„Vy asi nevíte vůbec nic, že?" zeptal se Papilionem.
„Zřejmě ne," odpověděl George s vykulenýma očima.
„Tak na to se budete muset posadit," oznámil nám. Došli jsme k pobřeží, na pláž, kde nikdo nebyl. Opravdu jsme si raději sedli.
„Vy si myslíte, že je obyvatelná jen vaše planeta, ale tak to není."
Odmlčel se, ale všichni na něho jen koukali, nikdo nic neříkal.
„Já jsem z Planety Světla a ti zlí jsou z Planety Stínů."
„To je ještě větší scifi, než to, co nám vykládali ti zlí!" namítl Eithan. Papilionem na něho ale nereagoval.
„Ve skutečnosti stíny teď nemají vlastní hlavu nebo co se to povídá. Lidé z Planety Stínů mají speciální schopnost manipulovat se stíny. Lidé z Planety Světla umí manipulovat se světlem. Proto se tak ty planety jmenují, tedy v překladu do vašeho jazyka."
„Ale kde ty planety jsou?" ptal se Sebastian.
„Jsou daleko, domníváme se, že lidé nikdy nedokáží sestrojit stroj, který by je k těm planetám dostal. A nemyslete si, že naše planeta a Planeta Stínů jsou nějací sousedé, jsou od sebe také dost daleko."
„Jak se tedy ti zlí lidé dostali sem?" zeptal se George.
„Nelze to za pomoci strojů, ale jde to za pomoci kouzel. Od přírody to bylo tak, že jedině my, lidé z Planety Světla jsme měli různé jedinečné schopnosti. Stínoví lidé dokázali jen manipulovat se stíny. Když jsme je poprvé navštívili pomocí magického portálu, který vytvořili ti nejmocnější z nás, byli milí a my jim věřili. Tito lidé jsou ve skutečnosti ale zlí a chamtiví. Chtěli naše schopnosti, a tak si je prostě vzali. Protože jsou jejich schopnosti ukradené, nikdy nebudou tak silné, ale jim to stačí."
„To nepobírám," přiznal Bijan.
„A my jsme tedy kdo? Taky mimozemšťani?" ptal se Eithan.
„Né tak docela! Zemi jsme nenavštěvovali nijak pravidelně. Chtěli jsme zjistit, jak se tady žije, a tak jsme hledali deset vědců, kteří sem dobrovolně půjdou, zařadí se do společnosti a zjistí toho, co nejvíc. Asi v půlce tohoto výzkumu zaútočili na naši planetu Stínoví lidé a udělali z nás otroky. Vaši rodiče se nemohli vrátit, usadili se tu a měli děti - vás. Jenže Stínoví lidé se o výzkumu dozvěděli, našli si vaše rodiče, také jim vzali schopnosti a dovezli je zpátky.
O vás ale nevěděli, zjistili to až nedávno."
„Takže jsme polomimozemšťani?" zeptal se Eithan se smíchem.
„Vlastně ano," řekl ten muž.
„Ale jak vám můžeme věřit? Napovídali nám toho už tolik! A tohle je to nejšílenější, co jsme slyšeli," řekl Sebastian a všichni jsme teď nejspíš mysleli na to, že je to jediná věc, na které se ti dva shodli.
„Všichni jste adoptovaní a máte nadpřirozené schopnosti. Navíc Valeriya určitě vidí, že mám čistou auru a schopnost."
„Jak víte, že zrovna já vidím auru?"
„Jsi strašně podobná své matce."