Liga Výjimečných

Planeta Stínů - bitva

Nestihl jsem se ani pořádně nadechnout a už mě někdo táhl ke dnu. Byl to strážce portálu. Měl skafandr a plaval kousek od portálu. Už mi docházel dech, když nás Bijan zase vyzdvihl nahoru. Strážce se vynořil a vytáhl z kapsy očividně voděodolnou vysílačku.
„Posily, posily!! Liga Výjimečných je na místě!“
I jim se zřejmě zalíbilo jméno, které nám sami na začátku dali.
„Za svobodu!“ vykřikl Eithan.
„A za Alex!“ dodal George.
Vylezli jsme z vody a běželi ulicemi - cíl byl zámek. Všude byli vojáci, kteří měli všemožné schopnosti. Bijan se je všechny snažil držet dál. Stříleli po nás, naštěstí se vždy trefili jen do vesty. Stříleli jsme také, jenže oni měli také vesty. Ukázalo se, že mi střílení opravdu jde, jednoho jsem trefil do ruky, druhého do nohy. Po chvíli nás ale stejně obklíčili. Byla jich celá planeta a nás bylo osm. Začínal jsem ztrácet naději. Bojovali jsme a bojovali. Bylo mi nepříjemné střílet lidi, ale musel jsem, jinak by střelili oni mě. Po nějaké době střelili Bijana do ruky a Valeriyi do nohy. Kaya je mátla svými halucinacemi, až bylo vidět, jak se jim točí hlava.

Nejvíc je udivilo, že jsme odolní vůči telekinezi a občas jsme někomu i sebrali schopnost, pomocí toho „mixéru,“ to byl pak teprve rozruch. Mezi vojáky byl i Adam alias Non Corde, kterého to naštvalo nejvíce. Docela se divím, že tu s ním není Felis, když má dvě schopnosti! Eithan všem okolo sebral zrak, to způsobilo další rozruch. Stínoví lidé dokáží schopnost použít jen na jednoho člověka, na dva zaráz to nedokáží. Když jsme se zbavili prvních dvaceti vojáků, přišlo dalších dvacet. Přišlo mi, že to brali jako výzvu, zábavu. Já to jako zábavu nebral. Hrozně jsem se bál, že budu muset někoho zabít, já na to totiž nemám žaludek. Zatím to ale nebylo potřeba, stejně by to bylo k ničemu, když se voják jen trochu zranil, nahradil ho nový, možná tím chtěli ukázat, kolik jich je. Podstrčovali nám fakt, že je nás málo a dva z nás už jsou zranění..., nemluvě o tom, co se stalo Alex. Najednou jsem ucítil plyn, už je to asi přestalo bavit, naštěstí i na to máme přístroj. To je samozřejmě opět naštvalo. Zjistili, že nám musí buď sebrat nebo poškodit naše přístroje. Fascinovalo mě, jak se dokázali řídit sluchem a střílet i poslepu, ale Bijan všechny střely obracel proti nim a vyhýbat se už nedokázali. Najednou jednoho trefil do hlavy, viděl jsem, jak to Bijana zamrzelo. Nikdo z nás nechtěl zabíjet.

No paráda, už je tady Felis! Felis se teleportovala za George a chtěla mu vysvléct kabát. Bijan ji držel telekinezí, ale ona se i tak dokázala teleportovat. Její schopnost předpovídání budoucnosti naštěstí nebyla na takové úrovni jako Gabrielova, takže nepředvídala každý náš krok. Znova se dostala za George a tentokrát mu i vzala klobouk, jenže George se rychle otočil, chytl ji za ruku a začal jí mazat paměť. Ukázalo se, že když ji někdo drží, nemůže se teleportovat bez něho.
„NEEE!!“ vykřikl Adam a snažil se ji vzít telekinezí, jenže Bijan šel proti němu. Adam se snažil i ostatní vojáci se najednou rozběhli proti nám a začali nás mlátit, už nehráli na disciplinovaný boj pouze se schopnostmi. George už jí ale stihl vymazat paměť, padla na zem a Adam běžel k ní. Připadal jsem si, jako bych nakopl vosí hnízdo, vymazali jsme paměť jejich princezně. Dostal jsem úder pěstí do břicha, padl jsem na zem a oni mě začali kopat. Větší bolest jsem ještě nezažil, vytáhl jsem pistol a střelil je, ale hned přišli další. Nejvíc se naštval Adam a chtěl zabít George, ale George nakonec zabil jeho, musel.
Poté někdo zařval: „STOP!“ Že by naše záchrana? Pomyslel jsem si s tou špetkou naděje, co mi ještě zbyla. Bohužel, asi jsem moc naivní. Byli to zarmoucení a rozzuření král a královna Stínů, rodiče Felis.
„Vymazali jste paměť naší holčičce, veřte, že teď pro vás končí všechna sranda!“ řekl král Stínovou řečí.
„Chyťte je, trochu si s vámi pohrajeme!“
Všichni se k nám rozběhli, obklíčili nás, chtěli nás chytit. Bijan je pořád všechny držel, Eithan některým sebral zrak, Kaya zbytek mátla halucinacemi. George všem mazal paměť, já musel střílet a dokonce jsem i tři zabil. Talia se v nich snažila probudit lítost a Gabriel nás přede vším varoval. Valeriya také hlavně střílela a šlo jí to moc dobře. Vojáků ale neubývalo, zatímco nám už ubývaly síly. Nakonec nás chytli a svázali, odvedli nás někam na náměstí, vzali nám naše vynálezy a nasadili nám pouta. Přišlo mi, že se snad předtím jen rozehřívali, teď je s námi konec a stejně tak i s celou planetou Zemí. Napadlo mě podívat se na Gabriela, ten má totiž vždycky záložní plán, o kterém nám ani neříká, aby se mohl vyplnit. Když jsem se na něho nenápadně podíval, mrkl na mě, to něco znamená, ještě máme naději!

Přišel kat, který měl za úkol nás mučit a my v tu chvíli byli bezmocní a opravdu zoufalí.
„Valeriye?“ oslovil jsem Valeriyi, která byla svázaná na židli hned vedle mě.
„Ano?“ řekla vyčerpaně.
„Teď asi není ta nejromantičtější chvíle, ale bůhví, jestli není naše poslední, takže ti chci říct..., že se mi líbíš.“
Valeriya se rozbrečela.
„Ty mně taky, Sebastiane...“
Rozbrečel jsem se taky. V tu chvíli jsem uviděl záři, kterou už moc dobře znám - bylo to světlo, výjimečná schopnost Lidí Světla! Tentokrát šla pro změnu z mých rukou, ale i z rukou Valeriye. Světlo se zvětšovalo a zvětšovalo, až oslepilo všechny okolo a roztavilo naše pouta. Osvobodili jsme i zbytek party a teď se od nás Lidé Stínů drželi dál. Kdyby jsme nezasáhli hned, nejspíš by teď někoho z nás mučili, byl jsem na sebe pyšní. Najednou se stala jedna z těch věcí, kterou čeká akorát tak Gabriel, objevily se tu Alex a Grace! Alex měla stejný nápad - pomocí světla od sebe odháněla Stínové lidi, tak se dostala až sem.
„Ale, ale další světluška!“ smál se král. Snažil se vypadat, že ho to nerozrušilo. Alex odpověděla jen: „Sladké sny!“ To všechny zmátlo, poté viděli, jak se soustředí a začali couvat a nakonec jako by se nějaká Alexina energie rozletěla do všech stran a všichni padali na zem, kromě nás. Za chvíli to tady vypadalo jako na obří přespávačce.
„Alex!“ rozběhl se k ní George, aby ji objal.
„Georgi!“
„Talie!“ rozběhla se zase Grace.
„Sebastiane,“ oslovila mě Valeriya, ale já si ji jen přitáhl blíž a políbil ji.
„Pro ty, co jsou single, nedáme společné obětí?“ navrhl Eithan.
„Jasně!“ řekla Alex.
„Ale nejdřív chci vědět, co se to tady sakra právě stalo!!“ vyjekl Eithan.
„Když jsem byla v bezvědomí a Grace se mnou komunikovala, naučila jsem se ovládat vědomí tak, že je můžu i vypnout a zapnout, jsou jen v bezvědomí. Nevěděla jsem, jestli to vyjde, v nemocnici jsem to zkoušela jen na dvou lidech zaráz a tady jich je celá planeta, ale Gabriel mě ujišťoval, že ano.“
„Co s nimi teď uděláme?“ zeptala se Valeriya.
„Musíme jim odstranit schopnosti.“
„To je budeme odstraňovat po jednom, pomocí toho mixéru?“ zeptal se Eithan.
„Mají tady takový velký mixér, je v zámku,“ usmála se Alex.
„No tak hurá na zámek!“ řekl vesele Eithan.
„Musíme si hlavně pohnout, než sem přijdou Stínoví lidé, kteří byli třeba na Zemi nebo na Planetě Světla,“ upozornil jsem je.
„A taky ošetřit Valeriyi a Bijana,“ řekla zděšeně Alex, při pohledu na rány, amatérsky zavázané tak, aby naši přátelé nevykrváceli.

Tak tohle je 30. kapitola a příběh se nám blíží ke konci. Jaká je vaše oblíbená postava? Moje asi Eithan, ale všichny mi v průběhu psaní přirostli k srdíčku. <3