Liga Výjimečných

Světlo

Bijan vzal ty chlápky a bouchnul s nimi o strop, takže je omráčil. Zbylí Stínoví lidé na sebe, ale nenechali čekat. Štěstí bylo, že má většina z nich „jen" nadprůměrnou učenlivost. Mezitím jsem stihla roztavit pouta i Talii a Grace. Když v tom přišla „paní Haleová" a já tušila, že je po srandě. Ztlumila Bijanovu telekinezi, bylo to tak jednoduché a tak účinné. Jako, když si vás někdo blokne sociální síti. Bijan se ale nedal, rozběhl se k ní a chytil jí ruce. Byl jako policista při zatýkání. Držel ji u země, zdálo se, že je bezmocná. Já roztavila pouta Sebastianovi a běžela jsem k Valeriyi. Poslední, co si pamatuju, je, jak jsem roztavila pouta Valeriyi a pak už byla jen tma.

Probudila jsem se a uviděla George. Bylo ráno.
„Dobré ráno!"
„Co se stalo?" vyhrkla jsem.
„Použili na vás uspávací plyn," řekl Eithan.
„A tenhle přístroj nejen poznal, že je to uspávací plyn, ale také mě před ním chránil, takže jsem pro vás mohl jít."
„A já, Kaya a Gabriel jsme je mezitím trochu zaměstnali," dodal George.
„Aha... Ale jak jste se k nám dostali?"
„Bob, kamarád mých rodičů, nám půjčil svou loď."
„Teď nám ale vysvětlete, čím jste roztavili ty pouta?" ptal se George.
„Holýma rukama," řekla jsem s úsměvem a ukázala jim ten trik se světlem.
„Páni!" žasli všichni včetně Papilionema.
„Jsi mnohem silnější než jsem myslel. Něco je s tebou jinak. Ostatní se vyvíjejí pomaleji než ty," divil se.
„To není fér," prohodil Eithan.
„A neuspal ten plyn i paní Haleovou?" ptal se Sebastian.
„Jo, měla to v plánu. Byl to takový záložní plán," řekl Gabriel.
„Myslíte Vulpis?" zeptal se Papilionem.
„Jako liška?" ujišťoval se Sebastian.
„Přesně tak, lstivá jako liška."
„Co bude dál?" zeptala jsem se.
„Po tom plynu jste moc slabí na to, abyste mohli vytvořit portál. Musíme pár dní počkat. Spát můžeme v téhle lodi," řekl Eithan.
„A kam se potom chystáme?"
„Do Japonska," řekla Kaya.

„Mám hlad," namítl Eithan a odpochodoval pryč, ostatní se přidali. Jen já zůstala ležet na posteli někde v podpalubí.
„Není ti dobře?" ptal se starostlivě George.
„Ne, je mi fajn, ale nemám hlad."
„Vážně ne? Spala jsi dvanáct hodin."
„Tolik?"
„Jo," odpověděl a usmál se.
„Měl jsem o tebe strach," dodal.
„Tak to si začni zvykat."
„Hlavně nedělej žádný hlouposti. To, že jsi silnější než my ostatní, neznamená, že se pro všechny hned musíš obětovat."
„Pro tebe bych se obětovala bez nějakého rozmýšlení."
„Ale co bych pak bez tebe dělal?"
Navázali jsme na pár vteřin oční kontakt. George se naklonil a políbil mě. Tentokrát žádný Eithan. Jen my dva a náš první polibek. Tak rychlý a tak něžný.
„Mám výčitky svědomí kvůli Adamovi..."
„Jo, chápu to..."
„Chci se s ním rozejít, nikdy jsem ho nemilovala tak jako tebe..."
„Taky tě miluju."
„Docela jsem se těšil, až tenhle blázinec s mimozemšťany skončí... Ale až potkám rodiče, co bude potom? Zůstanu tam s nimi? Vrátím se zpátky do Británie? Co bude s náma?"
„Nevím, vážně netuším... Časem se snad uvidí."
„Chtěl bych tě vzít na normální rande do kavárny, na procházku do parku nebo třeba na zmrzlinu. Půjčoval bych ti svoje mikiny, takový, který nejsou pomačkaný z kufru..."
„To zní úžasně!" usmívala jsem se od ucha k uchu.
„Klidně bych ti dělal domácí úkoly z ájiny!" smál se George.
„A já bych ti uvařila svíčkovou!"
„Mohli bychom žít každý ve své zemi a navštěvovat se skrz ty portály!"
„To by bylo super!"
Radovali jsme se jako malé děti. Najednou někdo rozrazil dveře.
„Jejda! Pardon, jestli jsem vás při něčem vyrušil, ale pokud si nepohnete, tak vám to sníme!" spustil Eithan. Až teď mi došlo, že pořád ležím a George sedí vedle mě.
„Okey, už jdeme," odpověděl George.
„To je prostě Eithan," zasmála jsem se.

Po jídle jsme se rozhodli strávit nějaký čas všichni spolu jako jedna rodina.
„Máte ještě ty karty, u kterých jste se ocucávali?" zeptal se Eithan. George se nadechl a už mu chtěl vynadat, ale já promluvila dřív.
„Jo, mám je v batohu," řekla jsem s ledovým klidem.
„Deset lidí nemůže hrát karty," namítl Bijan.
„Kde je vůbec Papilionem?" zeptala jsem se.
„Šel na čerstvý vzduch" řekl Eithan.
„Nezahrajeme si pravdu nebo úkol?" napadlo Valeriyi.
Všichni souhlasili a já si na chvíli připadala jako normální teenegerka.
Roztočili jsme flašku a hra započla.
„Grace dává pravdu nebo úkol Sebastianovi."
„Tak pravda nebo úkol?"
„Úkol," rozhodl se Sebastian.
„Nauč se nějaký taneček a pak ho předveď!"
Sebastian zkouknul nějaké video na YouTube a za chvíli už byl hvězda parketu. Takhle odvázaného ho ještě nikdo z nás neviděl!
„Valeriya a Gabriel!"
„Chci pravdu," řekl Gabriel.
„Jaká byla poslední nepotřebná předpověď, kterou jsi viděl?"
„Viděl jsem, jak si Eithan bere sušenku navíc, takže na někoho z nás nezbyde."
„Eithane!" zvolal uraženě Sebastian.
„Bijan a Alex!"
„Pravdu," vybrala jsem si.
„Pálí to světlo do ruky?" ptal se.
„Ne, nepálí."
„Sakra, Bijane, můžeš se zeptat na cokoliv a ty se zeptáš na tohle? Mohli jsme vědět, co dělali v té posteli, zatímco jsme snídali!" škádlil nás Eithan.
„George a Eithan!"
Asi karma, tohle si George vychutná, to vím jistě.
„Nech mě žít, prosím!" vyjekl Eithan.
„Nebój! Tak co? Pravda nebo úkol?"
„Pravda... nebo úkol, já nevím..."
„Tak už se rozhodni a nebuď máčka!"
„Pravda!"
„Co pikantního o tobě ještě nevíme?" zeptal se George a zasmál se.
„Nó... na základce mě šikanovali."
„Cože? Proč?"
„Protože jsem byl jinej a divnej. Bál jsem se sám sebe, nikdy jsem se nebránil a tak si mě vychutnávali."
„To mě mrzí," řekl George upřímně.
„V pohodě. To já jen... Možná proto jsem takovej, jakej jsem. Představ si, že kvůli tobě někdo na chvíli oslepne. Jen proto, že tě naštval. Když jsem se to naučil ovládat, držel jsem ty schopnosti na uzdě."
Zase ten Eithan, pokaždé příjde s něčím, co nás dojme.
„Schopnosti můžou být skvělým pomocníkem, ale také nebezpečnou zbraní," promluvil Papilionem.
„Místo her byste ale spíše měli plánovat strategii."
V tu chvíli mi bylo trochu trapně, má pravdu.
„Možná máte pár príma schopností, ale oni mají armádu lidí jako jste vy. Ty stroje vám sice pomohou, ale neudělají za vás všechnu práci. Pokud chcete, mohu být váš učitel. Probudíme vaše skryté schopnosti. Dostanete se na level, kam se Stínoví lidé ani dostat nemohou."
Příprava na bitvu oficiálně začíná.