Za zavřenými dveřmi

2.

„Maxi!" zavolal na mě nějaký kluk, kterého ani neznám, a zvedl ruku v gestu pozdravu. S úsměvem jsem na něj kývl a pokračoval v cestě do jídelny na oběd.

„Maxi, posloucháš mě?" dloubl mě do žeber Daniel. Otočil jsem hlavu k mému blonďatému společníkovi z mé třídy, který si mě přimhouřenýma modrýma očima prohlížel od hlavy k patě.

„Jo," zalžu, i když ho dobrých pět minut nevnímám. Pořád musím přemýšlet nad tím, co se stalo včera doma. Můj milovaný bratr oficiálně oznámil do školních novin, že až dokončí školu, tak post kapitána týmu přenechá mně a trenér s tím souhlasil. Už od té doby, co jsem nastoupil na tuhle školu, bylo jasné, že se to jednou stane, ale já to nebral vážně. Až do teď. Já vím. Měl bych být štěstím bez sebe, ale nejsem si jistý, jestli to doopravdy chci. Fotbal hraji jenom kvůli rodině, protože se to ode mě očekává.

Najednou mi Daniel zamává rukou před obličejem. Podíval jsem se znovu na něj a čekal. Daniel si dramaticky povzdechl, a přitom si položil teatrálně ruku na srdce. Nechápu, proč hraje fotbal, když by z něj byl dokonalý herec. Asi kvůli holkám.

„Já chápu, že jsi teď trochu mimo, ale stačí mi jenom minuta. Potom můžeš zase pokračovat v přemýšlení nad svou existencí v tomto světě," zahlásil a já nad tím protočil očima. Někdy se doopravdy chová jako holka.

„Dobře, máš mojí plnou pozornost," zašklebil jsem se a díky tomu si vysloužil ránu do ramene.

„V pátek vaši rodiče odjíždějí na víkend pryč a Luca bude pořádat party. A ty tam musíš být, protože ji pořádá pro tebe. Takže ne, že se někam zase vytratíš jako posledně," kázal Daniel a já se musel usmát. Jenom chce všem ukázat, že jsme kamarádi a tím určitě ulovit nějakou povolnou holku. Typický Daniel. Vždy hledá způsoby, jak sbalit holku.

„Ano, mami," odpověděl jsem sarkasticky. Popošel jsem o pár kroků a otočil jsem se k němu čelem, takže jsem šel pozpátku, a přitom se díval Danielovi do očí. „Vím moc dobře, co je to za párty a jak je důležitá moje účast, přesto nemám náladu cokoliv slavit," pověděl jsem mu, i když jsem věděl, že je zbytečné mu odporovat.

„Co kdybych ti sehnal nějakou brunetku, která ti bude dělat společnost? Brunetky máš rád." A je to tady. Je pravda, že preferuji spíše brunetky, a i když je jeho nabídka lákavá, nezaujala mě natolik, abych šel na tu párty a trpěl všechny ty lidi, co budou předstírat, že mě mají rádi, když mě ani neznají.

„Já-," chtěl jsem mu dát svoji odpověď, ale dřív, než jsem to stihl, do něčeho jsem narazil, nebo spíš do někoho.

Otočil jsem se a uviděl jsem holku v červené mikině a černých džínách. Kapuce, kterou měla na hlavě, se ji svezla na ramena a já jsem se díval na tmavě hnědé vlasy dlouhé až k ramenům. Seděla na zemi zády ke mně a držela se za břicho. Asi do ní jsem vrazil, ale nebyla to taková rána, abych jí nějak ublížil. Slyšel jsem její přerývaný dech. Doufám, že jsem jí opravdu nic neudělal.

„Promiň. Nekoukal jsem na cestu," omluvil jsem se a podal jí ruku, jako správně vychovaný chlapec. „Jsi v pořádku?"

Dívka malinko otočila hlavu ke mně a jedním okem si mě podezřívavě změřila. Usmál jsem se svým úsměvem, který dostává holky do kolen, ale na ni to nezabralo. Daniel za mnou se zachechtal. Ignoroval jsem ho a dál se díval na tu holku, pořád sedící na zemi.

Bez jediného slova se dívka postavila, popadla batoh na zemi a otočila se směrem ke mně. Nenávistně mi hleděla do očí. Byla o hlavu menší než já. I přesto mě její čokoládově hnědé oči probodávaly, jako by se na mě dívala z patra.

„Jenom proto, že jsi nějaká fotbalová hvězda neznamená, že ta chodba patří tobě. Jsou tu i jiný lidi, co tady prochází, takže si laskavě dávej příště pozor," zavrčela, a aniž by se na mě znovu podívala, mě obešla a pokračovala chodbou dál. Otočil jsem se a díval se, jak odchází. Byl jsem překvapený. Takhle se mnou nikdo na této škole nemluvil kvůli mému bratrovi. Bylo to... zvláštní, a přitom zábavné.

„Páni, kámo, ta tě rozhodně v lásce nemá," zamumlal vedle mě Daniel s pohledem přilepeným na záda té neznámé. A já jako blázen jsem se rozesmál na celé kolo. Lidi okolo se na mě dívali, ale nedovolili si něco říct. Na to se příliš báli. Mezitím si ta holka nasadila kapuci a zmizela za roh.

„Kdo... je... to?" vysoukal jsem ze sebe. Nedokázal jsem se přestat smát. Bylo to tak osvěžující. Konečně ke mně byl někdo upřímný a nesnažil se mi podlézat.

„Tahle buchta chodí k nám do třídy a myslím, že se jmenuje Willow," odpověděl mi Daniel. „Je to ta, co vždycky sedí v zadní lavici sama a s nikým se nebaví. Trochu podivínka, ale jinak docela hezká."

Takže Willow a navíc chodí k nám do třídy. Nevypadá jako ostatní holky, které se fintí a přemalovávají, až nejde poznat, že jsou to doopravdy ony.

„Kámo, být tebou, nechám ji na pokoji. Vypadá, že by tě klidně i zabila ani by nemrkla. Mohu ti sehnat mnohem hezčí a přítulnější kočku," radil mi Daniel, ale já se rozhodl. Vypadá to, že jsem konečně našel nějakou zábavu, která by mě mohla na chvíli zaměstnat.