Za zavřenými dveřmi

30.

Probudil jsem se oblečený ve stejných věcech, jaké jsem si vzal včera večer, na studené podlaze koupelny, ale... problém byl v tom, že to nebyla ta stejná koupelna jako u nás doma. Ležel jsem vedle záchodu s polštářem pod hlavou a dekou přehozenou přese mě. Posadil jsem se, ale to jsem neměl dělat. Do hlavy mi vystřelila hrozná bolest. Zaskučím a opřu se zády o zeď za mnou. Zatracená kocovina. Navíc... co jsem to u všech všudy včera vyváděl? Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupila známá hnědovláska. Willow oblečená do legín a bílého trička s dlouhými rukávy měla náruč plnou věcí. Když se na mě podívala, překvapeně vykulila oči. Já jsem byl na tom stejně. Neviděli jsme se pár dní a mě to připadalo jako věčnost. Ale teď, když jsem si ji takhle prohlížel, jsem si všiml, že je bledší a má velké kruhy pod očima. Přepadl mě pocit viny. Nejenom, že jsem na ni před několika dny ječel, teď jsem ji navíc způsobil problémy. Sklopil jsem pohled. Nedokázal jsem se ji dívat do očí. Slyšel jsem její opatrné kroky směřující ke mně, ale ani jsem se nepohnul. Přede mnou se objevily její nohy a následně si ke mně klekla. Přesto jsem nevzhlédl.

„Jak se cítíš?" zeptá se mě potichu, jako by se bála. Jako by se bála mě samotného. Polkl jsem, protože jsem měl sucho v hrdle.

„Dobře," zalhal jsem chraplavě. Cítil jsem se, jako by mě přejel náklaďák. Willow si povzdechla.

„Aspoň mi nelži, když se ti snažím pomoc," namítne a položí věci vedle sebe. Její tón je tak chladný. Její chovaní tak odměřené. Přesto mě vezme za ruku, kterou mám položenou v klíně, a vloží mi do ní bílý prášek.

„To je na tu bolest hlavy," vysvětlí mi Will, aniž bych něco řekl. Jenom jsem přikývl. Chtěla ruku odtáhnout, ale já ji chytil druhou a podíval se jí naléhavě do očí.

„Omlouvám se," vyhrnu rychle. Will mi opětuje pohled, než se na mě maličko usměje, i když to není veselý ani nijak pozitivní úsměv.

„Omlouval ses celou noc," řekne a já zmateně zamrkám, „myslím, že jich bylo už dost."

„Co se vlastně stalo?" zeptám se a pustím ji, ač nerad. Will mi podá ještě sklenici vody a donutí mě zapít prášek.

„Co si pamatuješ?" optá se potom. Zamyslím se, ale moje bolavá hlava se mi v tom snaží zabránit. Nějaké útržky se objevily, ale nebylo jich mnoho.

„Pamatuji si všechno do doby, kdy jsem se vydal do klubu, až do doby kdy jsem usnul v autě. Pak mám okno," odpovím a prohrábnu si vlasy.

„Dobře," přikývne a podá mi zbytek věcí, „tady máš náhradní oblečení, snad ti bude. Potom kartáček na zuby a..." Will se zarazí a porozhlídne se po okolí.

„Zapomněla jsem na pastu," vysvětlí a vstane. Dojde k umyvadlu a ze skříně nad ním, které je také zrcadlo, vytáhne pastu na zuby. Následně ji položí i s kartáčkem na umyvadlo.

„Kde to vlastně jsem?" zeptám se ještě Will.

„Jsi u mě doma, konkrétně v mojí koupelně. Nemusíš se bát. Rodiče jsou na služební cestě," odpoví mi a pak vyrazí ke dveřím. U nich se zastaví a ještě se na mě otočí.

„Až se opláchneš a převlékneš, přijď za mnou do kuchyně, všechno ti vysvětlím. Půjdeš po schodech dolů a zatočíš doprava," informuje mě a já jenom přikývnu.

„Dobře, tak já jdu," otevřela dveře a chtěla vyjít z místnosti.

„Děkuji," vyhrnu předtím, než se za ní dveře zavřou. Povzdechnu si. Zase jsem to zkazil, ale teď není čas na sebelítost. Nejdříve se zvednu a převléknu se do čistého oblečení. Svoje oblečení poskládám, a když už jsem u toho tak poskládám ještě deku a společně s polštářem ho položím na komodu vedle umyvadla. Zatím tam dám i moje oblečení. Potom si to vezmu domů. Postavil jsem se k umyvadlu a vyčistil si zuby. Když jsem byl hotový, chtěl jsem vrátit pastu zpátky na místo, takže jsem otevřel skříňku, ale zarazil jsem se. Prvního čeho jsem si všiml, bylo, že tam neměla skoro žádné líčení až na pár drobností, ale to nebylo to, co mě překvapilo. Všechny holky nemusí být namalované barbíny. Má tady dva druhy léků. Jeden jsem poznal hned. Jsou proti bolesti. Tohle jsem bral vždycky, když jsem si něco udělal na fotbale. Co si pamatuji tak jsou docela silné. Ale ty druhé jsem vůbec neznal. Vzal jsem tu malou lahvičku do ruky a celou si ji prohlédl.