Za zavřenými dveřmi

28.

Nervózně jsem prsty poklepávala na volant a snažila se uklidnit. Dodržela jsem slib, který jsem dala Maxovi a svezla ho, ale to jsem neměla ani nejmenší ponětí, že nás zatáhne do nebezpečné oblasti toho města. Tahle čtvrť je známá vysokou kriminalitou a ani policie sem nechodí. Všude jsou samé gangy a člověk by si měl dávat velký pozor, kam šlape. Podívala jsem se na Maxe, který stál ve vedlejší uličce s kapucí od bundy na hlavě a vypadá, že někoho vyhlíží, zatímco mi nařídil, abych počkala v autě. Co u všech všudy tady hledá? Akorát nás dostane do nějakého problému. Porozhlédla jsem se okolo. Stála jsem u chodníku na blikačky na hlavní silnici u nějakého zašlého obchodu s potraviny. Teď mě tak napadlo, že stát tady s drahým autem není úplně ten nejlepší nápad. Moje nervozita stoupla a já málem začala šílet, když jsem si najednou všimla pohybu v uličce. Otočila jsem tam hlavu a spatřila nějakého chlapa v omšelé mikině a teplákách s rozcuchanými tmavými vlasy, jak stojí u Maxe a o něčem se baví. Zaostřila jsem na jeho obličej, ale vůbec jsem ho nepoznávala. Nikdy jsem ho neviděla, ale vypadá to, že Max se s ním zná. Najednou Max vytáhl ruku z kapsy sevřenou v pěst a něco položil tomu chlapovi do dlaně. Všimla jsem si, že jsou to peníze. Docela dost peněz. Chlap si to přepočítal a pak na Maxe s úsměvem kývl. Zašmátral v kapce u tepláků a něco podal Maxovi, ale už jsem nepostřehla co, protože to rychle schoval. Drogy? Překvapeně jsem zamrkala. Znenadání mi to přišlo na mysl, ale...Ne to by Max neudělal. Nebo ano? Než jsem se vzpamatovala, chlap někam zmizel a Max mířil zpátky k autu. Upřela jsem pohled před sebe a jenom čekala. Slyšela jsem zvuk otevírání dveří a následné zabouchnutí.

„Tak můžeme jet," řekl Max, ale tak snadno z toho nevyvázne. Rychle jsem se odpoutala a přelezla přes řadicí páku. Sedla jsem si na něj čelem k němu.

„Co to-," zmateně vyhrkl, ale já si ho nevšímala a využila jeho nepozornosti. Prohledala jsem mu kapsy a našla jsem to, co jsem chtěla. Podívala jsem se na to a... zjistila, že je to fleška. Úlevně jsem si oddychla. Je to jenom fleška, žádné drogy ani něco jiného. Podívala jsem se na Maxe a ztuhla. V jeho očích byl vztek. Sebral mi flešku z ruky a opět ji schoval. Ale já se tím nenechala jenom tak odradit.

„K čemu to je?" zeptám se a odhodlaně mu opětuji pohled.

„To není tvoje věc!" zařve na mě a já sebou neúmyslně cuknu. Až moc mi to připomnělo Noaha. Ale jemu je to jedno. Je naštvaný a vidí jenom rudě.

„Ale-," ani jsem nestihla nic říct, protože jsem byla přerušena.

„Přestaň se plést do cizích věcí a raději se sakra starej o sebe!" zavrčí na mě. Bodne mě v hrudi. Tuhle jeho stránku neznám. Vůbec se mi nelíbí. Až moc se podobá tomu opilci, co mi doma dělá peklo. Otevřu pusu, ale nic z ní nevyjde. Jediné co dokáži je na něj jenom zírat. Nevím, co Max vidí před sebou, ale ztrápeně si povzdechne a na chvíli zavře oči. Když je otevře, zvedne ruku. Roztřesu se, protože dostanu strach. Bojím se, že mě uchodí tak jako on.

„Will-," nedám mu šanci se mě dotknout ani nějak promluvit a vrátím se na své místo. Připoutám se, nastartuji a vyjedu od chodníku, aniž bych pronesla byť jediné slovo. Max na mě celou cestu mluví, omlouvá se a já ani nevím co všechno ještě. Ale ignorovala jsem ho a soustředila se jenom na cestu. Zastavím před jeho domem a čekám. Max se podívá na svůj dům a potom na mě.

„Will-," pokusí se znovu, ale já nechci nic slyšet.

„Běž," zašeptám, protože nahlas bych to říct nedokázala. Na to jsem moc vyděšená. Max na mě ještě chvíli hledí, ale potom sklopí pohled.

„Promiň," poví, ještě než vystoupí a zavře za sebou. Vzhlédnu a pozoruji ho, jak jde ke dveřím. Otevře je, ale nevejde dovnitř. Otočí se a podívá se na mě. Připadám si, jakoby mě jeho pohled propaloval. Zamlžil se mi zrak. Odvrátila jsem se od něj a protřela si oči. Dupla jsem na plyn a co nejrychleji odtamtud vypadla. Teď potřebuji klid a hlavně přemýšlet. Musím si promyslet hodně věcí.