Za zavřenými dveřmi

42.

Celý víkend jsem se zotavovala z kocoviny, protože jsem vůbec nebyla zvyklá na alkohol, a navíc mi asi ani nesedl, ale naštěstí, když mě zbudil v pondělí ráno budík na mém telefonu, cítila jsem se mnohem lépe.

Za celý víkend se mi neozvala Alia. Pamatuji si, že jsme na večírek šly spolu, ale potom se někam vytratila a já se bojím, jestli se jí něco nestalo. Psala jsem ji, ale neodpověděla. Mám o ni strach, ale rozhodla jsem se zachovat chladnou hlavu a zkusit ji najít dneska ve škole. Zrovna jsem stála u své skřínky a brala si učebnice na dnešní den, když najednou se vedle mě ozvala rána. Podívala jsem se tím směrem a viděla Alii, která pěstí praštila do skřínky vedle té mojí. My o vlku... Vypadala velice rozčíleně. Ne, spíše byla rozzuřená do běla. Její pohled vrhá blesky všemi možnými směry.

„Děje se něco?" zeptám se jí opatrně. Do této chvíle se na mě nedívala, jenom upírala svůj zrak na skřínku před sebou, ale teď, když jsem na ni promluvila, se podívala na mě a já okamžitě zalitovala, že jsem vůbec něco řekla.

„Jak jsi mohla?" zašeptá temně.

„Co-že?" vykoktám ze sebe zmateně.

„Jak jsi mi to mohla udělat?!" zaječí na celou chodbu, čímž získáme pozornost všech lidí v blízkosti. Nervózně se rozhlédnu. Lidé po nás zvědavě pokukovali. Potom se pohledem vrátím k Alii, která na mě doslova zírá v bojovém postoji, a zvednu ruce v utěšujícím gestu.

„Alio, uklidni se. Já vážně nechápu, o čem to mluvíš," řeknu klidně a rukou se jí dotknu. Nejdříve se podává na moji ruku na svém rameni a potom ji tou svou odstrčí od sebe. Překvapí mě její jednání. Co jsem u všech všudy udělala, že je na mě tak naštvaná?

„Takže ty nevíš, o čem mluvím?" zeptá se hlasem překypující jedem a o krok ode mě odstoupí, abych se ji nemohla opět dotknout. Když jenom zavrtím hlavou, nevesele se zasměje.

„Tak já ti to teda ukážu," vyprskne a strčí mi mobil přímo před obličej. Je na ní fotka mě na party, jak tancuji s nějakým klukem, který se mi lepí na zadek. Chvíli mi trvá, než na fotce rozpoznám Jaydena, kluka, do kterého je Alie zamilovaná. Z ruky mi vypadne batoh, do kterého jsem si dávala věci, na zem. Takže to on byl ten kluk, kterého Max odstrčil? Vůbec si ho nepamatuju! Překvapeně zamrkám a chvíli trvá, než mi to vůbec dojde... Alia žárlí! A navíc na mě! Tak se už nedivím, proč je Alia taková a asi i proto mi neodepisovala na zprávy.

„Alio, vůbec to není tak, jak to vypadá," povím naléhavě a odstrčím její ruku, abych se jí mohla podívat do očí. Lidi okolo se začali k nám přibližovat, aby jim náhodou nic neuniklo.

„Že ne? Vidělo vás několik lidí, jak se tam o sebe otíráte! Jak jsi mi to mohla udělat?! Vždyť víš, co k němu cítím! A to si říkáš kamarádka?!" křičí na mě Alia a z očí jí začnou stékat slzy. Rukama si rychle zakryje obličej, ale ty nejblíže u nás to stejně viděli. Moje zoufalost ve mně začne stoupat. Nesnáším být středem pozornosti, ale ještě více nesnáším, že si Alia myslí, že bych flirtovala s klukem, do kterého je zamilovaná. Taková já fakt nejsem! Chytnu ji za ruce a donutím ji je odtáhnout od tváře, abych se ji mohla podívat do očí.

„Poslouchej mě, já si vůbec nepamatuji, že bych tancovala s Jaydenem. Chápeš? Byla jsem opilá, moc si toho nepamatuji jenom to, že jsem tancovala s nějakým klukem, ale nic se nestalo. Max ho odstrčil a potom jsem byla jenom s ním," snažím se, aby se můj hlas netřásl a zněl odhodlaně. Alia vrtí odmítavě hlavou a slzy ji v proudech stékají po tvářích.

„Nevěřím ti. Nevěřím ti," říká stále dokola. Je zničená a já velice zoufalá. Vypadá jako troska, a to jenom proto, že si myslí, že ji kamarádka zradila a začala si s klukem, ke kterému má hluboké city. Láska je silná věc. Dokáže člověku dodat sílu nebo ho shodit na samé dno pomocí žárlivosti, která nás může úplně změnit, zatemnit úsudek, donutit věřit v něco hrozného. Já si o Jaydenovi myslím, že je to slizou, ale ona ho má skutečně ráda a trápí se kvůli němu. Pustím její ruce. Ať řeknu cokoliv, neuvěří mi. Její oči vidí jenom ten výjev na fotce a její uši jsou hluché k jakémukoliv vysvětlení. Slyší jenom její myšlenky plné jedu.

„Alio!" uslyším najednou. Otočím se a uvidím Abi a Sandru, jak se prodírají davem, který se kolem nás vytvořil, a běží za Alii.

„Pojď. Tohle nemá cenu," řekne ji hned Abi. Stoupnou si za ní a rukama ji vedou pryč odsud. Alia se nechá, ani se neotočí. Dav jim tentokrát uvolní cestu a nechají je projít. Já tam dále jenom stojím oněmělá skutečností, že jsem možná přišla o jedinou pravou kamarádku, kterou jsem kdy měla. Uslyším hlasy kolem sebe.

„Tahle přebrat kamarádce kluka, no že se nestydí."

„Měla vědět, že se něco takového stane, když se bude kamarádit s tou čarodějnicí."

„Chudák holka, která odporná bytost by něco takového mohla udělat."

„Tahle holka jednou pěkně narazí a i si to zaslouží."

Mají pravdu. Jsem příšerný člověk. Měla jsem si dávat větší pozor, když jsem věděla, že se mnou Jayden flirtuje. Pocit viny mě ochromí. Alio... měla jsem ti říct pravdu dřív. Měla jsem jí to vysvětlit hned, jak mě s Jaydenem seznámila. Šum hlasů kolem mě stále sílí a sílí až je to k nevydržení. Pevně zavřu oči. Ruce zatínám v pěstí tak silně až cítím, že moje nehty pronikly kůží. Pomoc! Pomozte mi prosím někdo! Najednou, jak blesk z čistého nebe, ucítím, že mi někdo nasazuje sluchátka. Šum překryje zvuk bubnů a kytary. Otevřu oči a udivím před sebou Maxe s jeho kamenným výrazem ve tváři. Nasadí mi kapuci a prsty mě lehce pohladí po tváři. Ruce se mi samovolně uvolní. Sehne se a vezme můj batoh do ruky. Zabouchne skřínku a volnou rukou mě vezme za tu mou. Odvádí mě ani nevím kam. Lidé nám uvolňují cestu. Max na této škole má velký vliv a lidé se ho bojí rozhněvat. Jeho dlaň je tak příjemně teplá. Zaplavuje mě pocit bezpečí tak jako teplo v těle. Vím, že s ním se nemusím bát, ale bouřící pocity v mém nitru přetrvávají.